ECLI:CZ:US:1995:4.US.145.94
sp. zn. IV. ÚS 145/94
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I.- C. S., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 1994, čj. 30 Ca 99/94-23 takto:
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění:
Rozhodnutím uvedeným ve výroku tohoto nálezu bylo zastaveno
řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu Brno I, se
sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5. Stěžovatel podal dne 6. 4. 1994
proti tomuto správnímu orgánu žalobu, ve které se domáhal vydání
předběžného opatření a rozhodnutí o tom, že se žalobci ukládá
a dává časový prostor provést průkaznou, auditovou rekonstrukci
hospodaření od vzniku firmy do konce současného účetního období,
předložit výsledky a zaplatit daň ze zisku do 31. 12. 1994 bez
úrokových penále za případné prodlení plateb daní od 1.1. 1994.
A dále aby žalovaný zpětně poukázal částku ve výši Kč 984.350,- na
účet žalobce do 14 dnů, nechal žalobce na pokoji ve věci žaloby do
31. 12. 1994 a respektoval jeho vlastnická práva.
Žalobce byl soudem vyzván (doručení písemnosti prokázáno na
základě doručenky dne 14. 4. 1994), aby doložil, že je zastoupen
advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání
buď sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj u soudu jedná podle
§250a o.s.ř. Vzhledem k tomu, že předseda představenstva
a výkonný ředitel žalované strany, má vzdělání, které nelze
považovat za vzdělání získané na právnické fakultě, byla dne 6.
5. 94 udělena plná moc JUDr. P.P..
Dopisem ze dne 10. 6. 1994 vyzval Krajský soud právního
zástupce žalobce, aby soudu zaslal ve lhůtě 15 dnů řádnou žalobu,
neboť plná moc je datována dnem 6. 5. 1994 a žaloba byla doručena
soudu dne 6.4.1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl zastoupen
advokátem.
Vzhledem k tomu, že nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny vady
žaloby, jejichž odstranění soud nařídil a které bránily věcnému
vyřízení žaloby, soud řízení podle §250d odst. 3 o.s.ř. zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal
stěžovatel včas ústavní stížnost, která jinak splňovala
náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím
zkrácen na svých právech tím, že bylo porušeno základní právo
zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále
jen "Listina"), ve kterém se stanoví, že "každý má právo, aby jeho
věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho
přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům".
V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatel navrhuje, aby Ústavní
soud vyhověl ústavní stížnosti a zároveň zrušil napadené
rozhodnutí Krajského soudu.
Stěžovatel podal proti napadenému usnesení rovněž dovolání,
kterému Vrchní soud svým usnesením ze dne 14.10.1994, č.j. Na
281/94-4, nevyhověl, neboť proti rozhodnutí soudu, který
rozhodoval ve věci správního soudnictví, není přípustný opravný
prostředek (§250s o.s.ř.).
Účastník řízení, Krajský soud v Brně, ve svém vyjádření ze
dne 18. 11. 1994 k obsahu ústavní stížnosti v podstatě odkázal na
důvody napadeného rozhodnutí. Pro účely řízení si Ústavní soud
vyžádal i spis Krajského soudu v Brně týkající se předmětné věci.
Vedlejší účastník ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní
stížnosti, neboť soud postupoval správně, jestliže zastavil řízení
poté, co právní zástupce po výzvě soudu zůstal nečinný a řádnou
žalobu nezaslal. Při ústním jednání pak zástupce vedlejšího
účastníka uvedl, že rozhodnutí Finančního úřadu již nabylo právní
moci a je vykonáváno a že to čeho se stěžovatel u soudu domáhal
nebylo ve své podstatě napadením pravomocných správních
rozhodnutí, zejména ne pokud jde o petit žaloby.
Ústavní soud po posouzení všech skutečností dospěl
k následujícímu závěru:
Podle ustanovení §28 o.s.ř. je k zastupování před soudem
třeba udělení plné moci prokázat písemně nebo ústně do protokolu.
Pokud se tak nestane, je třeba nepředložení plné moci považovat za
nedostatek podmínky řízení, který je možno odstranit. Opatřením
soudu k odstranění tohoto nedostatku je výzva účastníku, aby ve
stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, popř. aby k udělení
plné moci došlo ústně do protokolu. Pokud není tento nedostatek
přes učiněnou výzvu odstraněn, soud podle §104 odst. 2 o.s.ř.
řízení zastaví. V daném případě soud postupoval tak, že vyzval I.-
C.S, a.s., výzvou, její doručení je prokázáno dne 14.4.1994. Obsah
výzvy je patrný z pokynu daného dne 12.4.1994 soudem, aby žalobce
doložil, že je zastoupen advokátem, komerčním právníkem,pokud nemá
právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj
u soudu jedná v souladu s ustanovením §250a o.s.ř. Dopisem ze dne
22.4.1994 J.J., předseda představenstva a výkonný ředitel I.
- C.S., a.s., sdělil soudu, že má právní vzdělání a pokud není
toto pro soud uspokojivé, bude na jednání přítomen komerční
právník, který může zastupování okamžitě převzít. Na to byl soudem
požádán, aby ve lhůtě 5 dnů předložil diplom absolventa právnické
fakulty a výpis z obchodního rejstříku. Doručení této žádosti je
vykázáno dne 5.5.1994. Dopisem ze dne 6.5.1994 bylo soudu sděleno,
že předseda představenstva a výkonný ředitel I.- C. S., a.s., nemá
právnické vzdělání, a proto uděluje dne 6.5.1994 plnou moc JUDr.
P.P, advokátovi se sídlem v Brně, Jaselská 27.
Dopisem ze dne 10. 6. 1994 byl JUDr. P.P., právní zástupce
žalobce, požádán, aby soudu zaslal ve lhůtě 15 dnů řádnou žalobu,
neboť plná moc je datována 6.5.1994 a žaloba žalobce byla doručena
soudu dne 6. 4. 1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl zastoupen
advokátem.
Uvedený nedostatek podmínky řízení, tj. předložení plné
moci, byl dodatečně odstraněn. Předložením plné moci ze dne
6.5.1994, doručené soudu dne 9.5.1994, byl tedy s účinky ex tunc
zhojen uvedený nedostatek. V tomto směru sdílí Ústavní soud
stanovisko stěžovatele, podpořené též odkazem na praxi Vrchního
soudu v Praze, že samotná absence právního zastoupení v okamžiku
podání žaloby, je vadou, která mohla být odstraněna či zhojena
a že tady sama o sobě nemohla být důvodem k zastavení řízení. Tak
tomu ovšem mohlo být jen v případě, že žaloba v zásadě obsahovala
náležitosti stanovené v §249 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení však
žaloba podána nebyla, neboť zejména její petit neobsahuje označení
rozhodnutí, které je napadáno, v jakém rozsahu a v čem je
spatřována nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. To, čeho se
žalobce domáhá, nelze označit jinak, než jako podivný návrh
požadující, aby soud uložil povinnosti jemu samému, tedy žalobci
(bod "a" petitu) a žalované straně uložil vrátit určitou finanční
částku a "nechat žalobce na pokoji a respektovat jeho vlastnická
práva" (bod "b" petitu). Takové podání nelze při nejlepší vůli
považovat za žalobu ve správním soudnictví.
Pokud se stěžovatel dovolává toho, že postupem soudu bylo
porušeno ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny, pak Ústavní soud
zastává stanovisko, že toto právo na soudní ochranu je třeba
vykládat spolu s ostatními ustanoveními hlavy páté Listiny.
Především je nezbytné, aby se domáhal tohoto práva u nezávislého
orgánu stanoveným postupem. (čl. 36 odst. 1 Listiny). Procesní
předpisy umožňují soudu nezabývat se věcmi, kde podání nesplňuje
náležitosti stanovené právními předpisy. V tomto smyslu je třeba
chápat i výzvu soudu k podání řádné žaloby. Účelem povinného
právního zastoupení ve správním soudnictví, ale také v řízení
o dovolání a v řízení o ústavních stížnostech, je právě zajištění
všech náležitostí podání, včetně precisní formulace toho, čeho se
navrhovatel domáhá. Tak jak byla žaloba podána a právním zástupcem
ponechána bez úprav, nemohla být považována za návrh ve smyslu §249 o.s.ř. Stěžovateli lze snad přisvědčit v tom, že usnesení
soudu o zastavení řízení mělo být ve svém odůvodnění obsáhlejší
a přesvědčivější, ne však v tom, že samotný výrok porušil ústavou
zaručená práva a svobody stěžovatele.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 20. února 1995