infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-129-002,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.02.1995, sp. zn. IV. ÚS 145/94 [ nález / VARVAŘOVSKÝ / výz-2 ], paralelní citace: N 11/3 SbNU 57 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:4.US.145.94

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ústavně zaručené právo na soudní ochranu

Právní věta Práva na soudní ochranu je nezbytné se domáhat stanoveným způsobem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Odmítne-li se soud zabývat podáním, které evidentně nesplňuje náležitosti stanovené pro žalobu v §249 odst. 2 o. s. ř., nelze takový postup soudu vytknout jako odmítnutí spravedlnosti.

ECLI:CZ:US:1995:4.US.145.94
sp. zn. IV. ÚS 145/94 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I.- C. S., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 1994, čj. 30 Ca 99/94-23 takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Rozhodnutím uvedeným ve výroku tohoto nálezu bylo zastaveno řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Finančního úřadu Brno I, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3/5. Stěžovatel podal dne 6. 4. 1994 proti tomuto správnímu orgánu žalobu, ve které se domáhal vydání předběžného opatření a rozhodnutí o tom, že se žalobci ukládá a dává časový prostor provést průkaznou, auditovou rekonstrukci hospodaření od vzniku firmy do konce současného účetního období, předložit výsledky a zaplatit daň ze zisku do 31. 12. 1994 bez úrokových penále za případné prodlení plateb daní od 1.1. 1994. A dále aby žalovaný zpětně poukázal částku ve výši Kč 984.350,- na účet žalobce do 14 dnů, nechal žalobce na pokoji ve věci žaloby do 31. 12. 1994 a respektoval jeho vlastnická práva. Žalobce byl soudem vyzván (doručení písemnosti prokázáno na základě doručenky dne 14. 4. 1994), aby doložil, že je zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj u soudu jedná podle §250a o.s.ř. Vzhledem k tomu, že předseda představenstva a výkonný ředitel žalované strany, má vzdělání, které nelze považovat za vzdělání získané na právnické fakultě, byla dne 6. 5. 94 udělena plná moc JUDr. P.P.. Dopisem ze dne 10. 6. 1994 vyzval Krajský soud právního zástupce žalobce, aby soudu zaslal ve lhůtě 15 dnů řádnou žalobu, neboť plná moc je datována dnem 6. 5. 1994 a žaloba byla doručena soudu dne 6.4.1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny vady žaloby, jejichž odstranění soud nařídil a které bránily věcnému vyřízení žaloby, soud řízení podle §250d odst. 3 o.s.ř. zastavil. Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal stěžovatel včas ústavní stížnost, která jinak splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech tím, že bylo porušeno základní právo zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve kterém se stanoví, že "každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům". V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zároveň zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu. Stěžovatel podal proti napadenému usnesení rovněž dovolání, kterému Vrchní soud svým usnesením ze dne 14.10.1994, č.j. Na 281/94-4, nevyhověl, neboť proti rozhodnutí soudu, který rozhodoval ve věci správního soudnictví, není přípustný opravný prostředek (§250s o.s.ř.). Účastník řízení, Krajský soud v Brně, ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 1994 k obsahu ústavní stížnosti v podstatě odkázal na důvody napadeného rozhodnutí. Pro účely řízení si Ústavní soud vyžádal i spis Krajského soudu v Brně týkající se předmětné věci. Vedlejší účastník ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť soud postupoval správně, jestliže zastavil řízení poté, co právní zástupce po výzvě soudu zůstal nečinný a řádnou žalobu nezaslal. Při ústním jednání pak zástupce vedlejšího účastníka uvedl, že rozhodnutí Finančního úřadu již nabylo právní moci a je vykonáváno a že to čeho se stěžovatel u soudu domáhal nebylo ve své podstatě napadením pravomocných správních rozhodnutí, zejména ne pokud jde o petit žaloby. Ústavní soud po posouzení všech skutečností dospěl k následujícímu závěru: Podle ustanovení §28 o.s.ř. je k zastupování před soudem třeba udělení plné moci prokázat písemně nebo ústně do protokolu. Pokud se tak nestane, je třeba nepředložení plné moci považovat za nedostatek podmínky řízení, který je možno odstranit. Opatřením soudu k odstranění tohoto nedostatku je výzva účastníku, aby ve stanovené lhůtě předložil písemnou plnou moc, popř. aby k udělení plné moci došlo ústně do protokolu. Pokud není tento nedostatek přes učiněnou výzvu odstraněn, soud podle §104 odst. 2 o.s.ř. řízení zastaví. V daném případě soud postupoval tak, že vyzval I.- C.S, a.s., výzvou, její doručení je prokázáno dne 14.4.1994. Obsah výzvy je patrný z pokynu daného dne 12.4.1994 soudem, aby žalobce doložil, že je zastoupen advokátem, komerčním právníkem,pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec, který za něj u soudu jedná v souladu s ustanovením §250a o.s.ř. Dopisem ze dne 22.4.1994 J.J., předseda představenstva a výkonný ředitel I. - C.S., a.s., sdělil soudu, že má právní vzdělání a pokud není toto pro soud uspokojivé, bude na jednání přítomen komerční právník, který může zastupování okamžitě převzít. Na to byl soudem požádán, aby ve lhůtě 5 dnů předložil diplom absolventa právnické fakulty a výpis z obchodního rejstříku. Doručení této žádosti je vykázáno dne 5.5.1994. Dopisem ze dne 6.5.1994 bylo soudu sděleno, že předseda představenstva a výkonný ředitel I.- C. S., a.s., nemá právnické vzdělání, a proto uděluje dne 6.5.1994 plnou moc JUDr. P.P, advokátovi se sídlem v Brně, Jaselská 27. Dopisem ze dne 10. 6. 1994 byl JUDr. P.P., právní zástupce žalobce, požádán, aby soudu zaslal ve lhůtě 15 dnů řádnou žalobu, neboť plná moc je datována 6.5.1994 a žaloba žalobce byla doručena soudu dne 6. 4. 1994, tedy v době, kdy žalobce nebyl zastoupen advokátem. Uvedený nedostatek podmínky řízení, tj. předložení plné moci, byl dodatečně odstraněn. Předložením plné moci ze dne 6.5.1994, doručené soudu dne 9.5.1994, byl tedy s účinky ex tunc zhojen uvedený nedostatek. V tomto směru sdílí Ústavní soud stanovisko stěžovatele, podpořené též odkazem na praxi Vrchního soudu v Praze, že samotná absence právního zastoupení v okamžiku podání žaloby, je vadou, která mohla být odstraněna či zhojena a že tady sama o sobě nemohla být důvodem k zastavení řízení. Tak tomu ovšem mohlo být jen v případě, že žaloba v zásadě obsahovala náležitosti stanovené v §249 o.s.ř.. Podle tohoto ustanovení však žaloba podána nebyla, neboť zejména její petit neobsahuje označení rozhodnutí, které je napadáno, v jakém rozsahu a v čem je spatřována nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. To, čeho se žalobce domáhá, nelze označit jinak, než jako podivný návrh požadující, aby soud uložil povinnosti jemu samému, tedy žalobci (bod "a" petitu) a žalované straně uložil vrátit určitou finanční částku a "nechat žalobce na pokoji a respektovat jeho vlastnická práva" (bod "b" petitu). Takové podání nelze při nejlepší vůli považovat za žalobu ve správním soudnictví. Pokud se stěžovatel dovolává toho, že postupem soudu bylo porušeno ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny, pak Ústavní soud zastává stanovisko, že toto právo na soudní ochranu je třeba vykládat spolu s ostatními ustanoveními hlavy páté Listiny. Především je nezbytné, aby se domáhal tohoto práva u nezávislého orgánu stanoveným postupem. (čl. 36 odst. 1 Listiny). Procesní předpisy umožňují soudu nezabývat se věcmi, kde podání nesplňuje náležitosti stanovené právními předpisy. V tomto smyslu je třeba chápat i výzvu soudu k podání řádné žaloby. Účelem povinného právního zastoupení ve správním soudnictví, ale také v řízení o dovolání a v řízení o ústavních stížnostech, je právě zajištění všech náležitostí podání, včetně precisní formulace toho, čeho se navrhovatel domáhá. Tak jak byla žaloba podána a právním zástupcem ponechána bez úprav, nemohla být považována za návrh ve smyslu §249 o.s.ř. Stěžovateli lze snad přisvědčit v tom, že usnesení soudu o zastavení řízení mělo být ve svém odůvodnění obsáhlejší a přesvědčivější, ne však v tom, že samotný výrok porušil ústavou zaručená práva a svobody stěžovatele. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. V Brně dne 20. února 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:4.US.145.94
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 145/94
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 11/3 SbNU 57
Populární název Ústavně zaručené právo na soudní ochranu
Datum rozhodnutí 20. 2. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 23. 9. 1994
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §250d odst.3, §104 odst.2, §28, §249 odst.2, §250a, §104 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík řízení/zastavení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-145-94
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 26992
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31