ECLI:CZ:US:1995:4.US.167.95
sp. zn. IV. ÚS 167/95
Usnesení
IV. ÚS 167/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele M.T., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud České republiky obdržel dne 20. 6. 1995 podání navrhovatele, které nemá formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, a jímž se tento obrací na Ústavní soud s prosbou o nápravu křivdy v návaznosti na uplatnění zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, která mu byla, podle jeho tvrzení, způsobena nevydáním části pozemku p.č. 377, zapsaném ve vložce č. 1680 pozemkové knihy pro k.ú. B., na níž byla po převodu pozemku na stát postavena stavba - garáž.
Z uvedeného podání a z 51 příloh k němu připojených, v němž navrhovatel popisuje postup příslušných orgánů při vyřizování jeho restitučních nároků, ve vztahu k domu č.p. 1408 se stavební parcelou č. 376 a přilehlé zahrady p.č. 377, vše k.ú. B., lze dovodit, že poškozen se navrhovatel cítí právě uplatněním zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
2 - IV. ÚS 167/95
rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, na řešení jeho restitučních nároků. V první fázi byla jeho věc soudem I. stupně před schválením zákona č. 87/1991 Sb. rozhodnuta ve smyslu obecné občanskoprávní úpravy v jeho prospěch - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 6 C 274/90, ze dne 20. února 1991, jímž bylo určeno, že darovací smlouva, čj. D-807/63, uzavřená dne 17. 12. 1963 mezi navrhovatelem a čs. státem, zastoupeným finančním odborem O je neplatná ve smyslu §37 o.z. Proti tomuto rozsudku bylo odpůrcem (čs. státem) podáno včas odvolání. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, pak rozhodl dne 1. 10. 1991 (sp. zn. 22 Co 153/91) tak, že rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá návrh, aby bylo určeno, že výše uvedená darovací smlouva je neplatná. Z časově navazujících, Ústavnímu soudu předložených, listin lze dovodit (zejména např. dopisy O.ú., ze dne 1.6. 1992 a 6. 10. 1992), že následně došlo k vydání domu čp. 1408 se stavební parcelou č. 376 a zahradou č. 377/1 a zast. p1. č. 377/2, vše v k.ú. B. a vydán nebyl podle §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, pozemek č. 377/3 o výměře 2.8, 86 m2, který byl zastavěn až po převodu předmětného pozemku na stát garáží.
K obsahu podání navrhovatele je třeba konstatovat, že Ústavnímu soudu ČR nepřísluší zabývat se vyřizováním individuálních případů majetkové povahy, ledaže by v řízeních, kdy o nich bylo pravomocně rozhodnuto orgánem veřejné moci, bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní stížnost musí být přitom podána ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě lze z obsahu příloh dovodit, že navrhovatel nesouhlasí s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 C 274/90, ze dne 1. 10. 1991, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že byl zamítnut návrh, aby bylo určeno, že darovací smlouva, čj. fin. ref. D 807/63, uzavřená dne 17. 12. 1963 mezi navrhovatelem a čs. státem, zastoupeným finančním referátem O
- 3 - IV. ÚS 167/95
je neplatná. K dotazu Ústavního soudu sdělil Obvodní soud pro Prahu 6 svým sdělením ze dne 3. 7. 1995, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 6 C 274/90, ze dne 28. 2. 1991, změněný rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 6 C 274/90, nabyl právní moci dne 12. 11. 1991. Návrh navrhovatele směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze, jako soudu II. stupně, je tedy ve smyslu §72 odst. 2 zákona č. 183/1993 Sb. návrhem podaným po lhůtě a tudíž nezbylo Ústavnímu soudu než jej podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/1993 Sb. odmítnout, aniž by byl navrhovatel vyzýván k odstranění formálních vad svého podání.
Pokud navrhovatel, jak je možno dále usuzovat z jeho podání, současně požaduje, aby se sám Ústavní soud zabýval věcně průběhem uspokojování jeho restitučních nároků, je třeba takový, návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 1995
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj