ECLI:CZ:US:1995:4.US.17.95
sp. zn. IV. ÚS 17/95
Usnesení
IV. ÚS 17/95
ČESKÁ REPUBLIKA
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu navrhovatelky RNDr. O.N., směřujícímu proti postupu Městského soudu v Brně a ČS, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 23. 1. 1995 podání navrhovatelky označené jako stížnost, kterým se tato domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud I. stanovil pevný termín Městskému soudu v Brně k ukončení věci týkající se navrhovatelky - jejího návrhu na zahájení řízení o náhradu škody, vedeného pod sp. zn. 11 C 154/90 - a II. uložil ČS povinnost nahradit navrhovatelce škodu způsobenou špatným stanovením invalidního důchodu. V důvodech svého podání pak v podstatě uvedla, že v červnu 1990 podala u Městského soudu v Brně "žádost o odškodnění na důchodu", uvedený soud však věc neřeší, přesto, že si navrhovatelka, jak plyne z přiložených příloh, důvodně nejen u správy soudu, ale i soudů nadřízených, několikrát stěžovala na průtahy v řízení. Kromě toho požádala - mimo soudní řízení -
- 2 - IV. ÚS 17/95
ČS o revizi výpočtu jejího invalidního důchodu a o náhradu škody. Podle informace jí uvedený orgán nahradí škodu jen za 3 roky nazpět. V této souvislosti pak žádá o doplnění zákona č. 100/1988 Sb. v §95 odst. 2 tak, aby v případě, že se uvedený úřad dopustí chyby ke škodě občana, byl povinen nahradit škodu v plné výši bez ohledu na čas uplynulý od vzniku škody.
K navrhovanému doplnění ustanovení §95 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., je třeba uvést, že Ústavní soud nemá podle Ústavy ČR zákonodárnou iniciativu a pokud se pak navrhovatelka domáhá vydání nálezu, jímž by byla uložena povinnost ČS nahradit jí škodu, k tomu je třeba uvést, že k vydání takového rozhodnutí není Ústavní soud příslušný.
Pokud jde o prvou část podání navrhovatelky, týkající se postupu Městského soudu v Brně, v níž se v úvodu dovolává ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., je třeba především uvést, že aplikace uvedeného ustanovení v daném případě nepřichází v úvahu, když toto ustanovení je možno použít jen tehdy, pokud dochází ke značným průtahům v řízení o podaném opravném prostředku, nikoli však před vydáním rozhodnutí v řízení před soudem I. stupně.
Za účelem posouzení důvodnosti námitek navrhovatelky, týkajících se délky doby trvání řízení o jejím návrhu před Městským soudem v Brně ve své podstatě tedy námitek, týkajících se porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 11 C 154/90, z jehož obsahu je patrno, že navrhovatelka podala u Městského soudu v Brně návrh na zahájení řízení "o náhradu za ztrátu na důchodu" dne 22. 5. 1990. Ve věci byla nařízena soudem jednání dne 16. 8. 1990, 15. 8. 1991, 5. 12. 1991 a 22. 2. 1993, v mezidobí soud vyžadoval písemné důkazy a žádal o připojení spisů a došlo také ke změně v osobě předsedy senátu, který věc navrhovatelky projednával. Poslední jednání,kterého se navrhovatelka pro nemoc
3 - IV. ÚS 17/95
nezúčastnila, bylo odročeno za účelem vyžádání znaleckého posudku a stanoviska ČS, které bylo soudu dodáno dne 29. 4. 1994. Rozhodnutí uvedeného orgánu o přiznání úrazového invalidního důchodu navrhovatelce, jímž soud považuje za potřebné provést důkaz, bylo však uvedeným orgánem vydáno teprve 20. 1. 1995 a soudu na jeho žádost zasláno teprve 16. 3. 1995. S ohledem na tyto zjištěné okolnosti, za stavu, kdy mezi kritéria, která je třeba hodnotit při posuzování přiměřenosti délky doby trvání soudního řízení, náleží složitost případu, způsob, jakým je projednávána, i zvláštní okolnosti odůvodňující průtahy řízení, jakož i skutečnost, zda se jedná o věc občanskoprávní nebo trestní, má Ústavní soud za to, že zatím nelze v daném případě hodnotit dosavadní délku trvání soudního řízení jako nepřiměřenou z hlediska čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Z uvedených důvodů byl proto návrh navrhovatelky odmítnut v prvé jeho části podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. jako neopodstatněný a ve druhé jeho části podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, aniž by soud dále navrhovatelku vyzýval k odstranění formálních vad jejího podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 1995
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj