ECLI:CZ:US:1995:4.US.186.95
sp. zn. IV. ÚS 186/95
Usnesení
IV. ÚS 186/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu RSDr. P.T., zastoupeného advokátem JUDr. M.K., na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 12. 7. 1995 doručeno podání, označené jako ústavní stížnost podle §72 odst. 1 písm. a) spolu s návrhem podle §74 zákona č. 182/1993 Sb. V tomto podání navrhovatel uvádí, že obdržel oznámení V.ú., ze dne 30. 3. 1995, v němž se mu oznamuje, že vzhledem k přijetí zákona č. 34/1995 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů, se mu pozastavuje výplata výsluhového
IV. ÚS 186/95
příspěvku podle §33 tohoto zákona. V odůvodnění svého podání dále pak namítá, že s ohledem na to, že proti takovému oznámení nelze podat žádný opravný prostředek, a s ohledem na to, že podle jeho názoru zákon č. 34/1995 Sb. porušuje Ústavu ČR a Listinu základních práv a svobod z důvodů, které pak podrobně rozvádí, nezbývá mu než se domáhat ochrany svých práv u Ústavního soudu ČR jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Poněvadž zákon č. 34/1995 Sb. ruší nabytá práva se zpětnou účinností, navrhuje, aby Ústavní soud uvedený zákon zrušil zpětně od 1. 4. 1995.
Podání, jak bylo již shora uvedeno, je označeno jako ústavní stížnost, avšak, posuzováno podle jeho obsahu (§63 zákona č. 182/1993 Sb., §41 odst. 2 o.s.ř.), jde o návrh na zrušení zákona č. 34/1995 Sb., čemuž nasvědčuje jak jeho odůvodnění, tak i jeho petit. Je proto třeba toto podání, vzdor jeho označení, považovat za návrh na zrušení zákona. Oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, a také ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. Fyzickým osobám tedy, na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné tedy také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností.
Podání navrhovatele nelze za ústavní stížnost považovat. Bez ohledu na jeho zdůvodnění, v němž v podstatě navrhovatel uvádí, z jakých důvodů považuje zákon č. 34/1995 Sb. za protiústavní, neobsahuje také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení citovaného zákona, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení §82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl vydat v řízení o ústavní stížnosti. Je proto třeba učinit závěr, že
IV. ÚS 186/95
navrhovatel nesplňuje podmínky ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Z těchto důvodů navrhovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení zákona č. 34/1995 Sb.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozhodl o návrhu tak, že ho jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by stěžovatele vyzval k odstranění formálních vad návrhu.
Pro úplnost a pro informaci navrhovatele je třeba dodat, že již dne 3. 4. 1995 bylo před Ústavním soudem zahájeno řízení o zrušení zákona č. 34/1995 Sb., a to k návrhu skupiny poslanců, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Obdobným způsobem totiž rozhodl Ústavní soud již usneseními ze dne 14. 7. 1995, sp.zn. II. ÚS 102/95 a sp. zn. III. ÚS 150/95, na které rovněž odkazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. 9. 1995
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj