ECLI:CZ:US:1995:4.US.228.95
sp. zn. IV. ÚS 228/95
Usnesení
IV. ÚS 228/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu MP, na zrušení části ustanovení čl. IV. zákona č. 60/1995 Sb., kterým se novelizují předpisy o zdravotních pojišťovnách, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 14. 9. 1995 doručen návrh, ve kterém se navrhovatel domáhá zrušení platnosti ustanovení ze zákona č. 60/1995 Sb., a to v tomto znění:
"Tyto pojišťovny musí dosáhnout počtu nejméně 50 000 pojištěnců nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona; nesplněním této povinnosti se zrušují a vstupují do likvidace. Ministerstvo zdravotnictví rozhodne v takovém případě o způsobu převodu pojištěnců do VP České republiky nebo do jiné zdravotní pojišťovny. Prostředky základního fondu zdravotního pojištění se převedou VP k přerozdělení. Majetkový zůstatek, jenž
vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek) se převede podnikatelským subjektům, které podaly žádost Ministerstvu práce a sociálních věcí o zřízení resortní, oborové, podnikové a další zdravotní pojišťovny nebo jejich právním nástupcům. Neexistují-li podnikatelské subjekty, ani jejich právní nástupci podle předcházející věty, převede se likvidační zůstatek VP České republiky k přerozdělení".
Navrhovatel se domnívá, jak vyplývá z obsahu návrhu, že toto ustanovení je v rozporu s čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 11 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon") je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a také ten kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 zákona. Navrhovatel však ústavní stížnost, která by směřovala proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, opatření nebo jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona, nepodal. Za této situace nelze tedy navrhovatele považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení části zákonného ustanovení. Proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona odmítnout, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. 9. 1995
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj