Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.05.1995, sp. zn. IV. ÚS 48/95 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:4.US.48.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1995:4.US.48.95
sp. zn. IV. ÚS 48/95 Usnesení IV.ÚS 48/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.Č., zastoupené advokátem JUDr. L.Z., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 1995, čj. 10 Ca 446/94-25, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Dne 3. 3. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná ústavní stížnost, která byla na základě výzvy k odstranění vad návrhu doplněna podáním doručeným dne 20. 4. 1995. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 1995, č.j. 10 Ca 446/94-25.Tímto rozsudkem bylo na základě opravného prostředku Z.Č. potvrzeno rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu V., ze dne 14. 9. 1994, č.j. Pú/1676/94-23, a zároveň odmítnut opravný prostředek A.S., proti výše uvedenému správnímu rozhodnutí. Správním rozhodnutím bylo konstatováno, že Z.Č. a A.S. IV.ÚS 48/95 nejsou vlastnicemi bývalé zemědělské usedlosti čp. 41 v katastrálním území J., se zemědělskými pozemky o celkové výměře 3,4073 ha. V případě A.S. krajský soud shledal, že opravný prostředek proti napadenému rozhodnutí byl podán opožděně, a proto jej podle §250p o. s. ř. odmítl. Krajský soud k projednání opravného prostředku, podaného Z.Č., nařídil jednání, ve kterém stěžovatelka doplnila opravný prostředek o další tvrzení. Soud konstatoval listinné důkazy obsažené ve správním spisu, které dále doplnil a zároveň provedl důkaz výslechem Z.Č. Na základě provedeného důkazního řízení soud dospěl k právnímu závěru, že k předmětným nemovitostem není dán restituční titul podle §6 odst. 1 písm. h) a r) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť v daném případě se nejednalo o darovací smlouvu uzavřenou dárci (J. a R.S., rodiči stěžovatelky) v tísni. Stěžovatelce se rovněž nepodařilo prokázat, že předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu v důsledku politické perzekuce jejích rodičů nebo v důsledku postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Rovněž soud neshledal důvodným ani restituční titul podle §6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb., tj. že nemovitosti byly odevzdány do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů, který ještě stěžovatelka uplatnila v závěrečném návrhu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byly porušeny základní práva a svobody zaručené Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Především namítá, že soud pochybil v tom, že nepřesně zjistil skutkový stav restitučních důvodů a dal jim nesprávný výklad, zejména ve vztahu k posuzování přídělového majetku.V tom spatřuje stěžovatelka porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. V této souvislosti odkazuje rovněž na čl. 4 odst. 1 Listiny, podle kterého mohou být povinnosti ukládány pouze na základě IV. ÚS 48/95 zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Porušení tohoto ustanovení stěžovatelka spatřuje v tom, že soud hodnotil přídělovou listinu z 12. 5. 1948 v rozporu se zákonem, neboť právě na základě ní se uskutečnil převod vlastnictví zemědělského majetku na její rodiče a navíc tato listina stanoví povinnosti, které nejsou vysloveny zákonem. S ohledem na to, že napadeným rozhodnutím nebyl uznán ani jeden uplatněný restituční důvod, dospívá stěžovatelka k závěru, že je jí odepřeno právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny. Tvrzené porušení čl. 11, pokud jde o ustanovení odst. 3 a 5, není v ústavní stížnosti blíže konkretizováno. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále polemizuje s názorem krajského soudu, který zaujal k restitučnímu důvodu podle §6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. Namítá totiž, že politická perzekuce a postup porušující obecně uznávaná lidská práva tu dány byly, neboť její otec, J.S., byl vyřazen od 17. 5. 1948 z veřejného a politického života, neboť byla u něho vyznačena překážka výkonu volebního práva a nebylo prokázáno, že toto právo bylo obnoveno. Z tohoto důvodu považuje za prokázané porušení čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny a dále i čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny, který garantuje nedotknutelnost obydlí, neboť orgány veřejné moci vyvíjely nátlak na vystěhování jejích rodičů a ti byli nuceni přijmout náhradní a nevyhovující bydlení. Z toho stěžovatelka dovozuje, že na zjištění porušení lidských práv ve vztahu k jejím rodičům je odvislé její právo zúčastnit se restituce a následně i právo na vydání majetku. Porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 2 Listiny, proto spatřuje v tom, že pozemkový úřad ani krajský soud skutkově nepřezkoumával jaká práva vyplývající z Listiny byla porušena nejen vůči ní, ale i vůči původním vlastníkům. Podle označení důkazů ve stížnosti uvedených, stěžovatelka v souvislosti s prohlášením jejích rodičů ze dne 17. 11. 1955, kterým se, podle jejího názoru, ve stavu tísně vzdali přídělu k předmětné zemědělské usedlosti, upozorňuje na možnost dalšího důkazního řízení a posouzení, zda v daném případě nejde IV. ÚS 48/95 o restituční důvod podle §6 odst. 1 písm. p) nebo s) zákona č. 229/1991 Sb., tj. převzetí nemovitosti bez právního důvodu nebo odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů. Ústavní stížnost obsahuje i námitku, že soud hodnotil výpověď svědka V.B. jako věrohodnou a pominul zejména tu skutečnost, že ve své výpovědi vyvrátil něco, co dříve potvrdil před O.ú. v J. Stěžovatelka upozorňuje na to, že soud přehlédl i to, že pozemkový úřad vyslechl tohoto svědka mimo jednání, bez účasti osob, v čemž spatřuje porušení zásady přímého provádění důkazů ve správním řízení. Závěrem stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti a zrušil napadený rozsudek, neboť jím byla porušena práva a svobody zaručené Listinou a že k porušení těchto práv a svobod došlo zásahem veřejné moci MNV, ANV v J., ONV v V. a Majetkovou podstatou pozemkových reforem. Ústavní soud z napadeného rozhodnutí zjistil, že soud a stejně tak i správní orgán se v předmětné věci zabývaly otázkou, zda jsou dány zákonné důvody pro vydání nemovitostí. Oba se v průběhu řízení zabývaly a vypořádaly se všemi stěžovatelkou vznesenými námitkami a v řízení také postupně provedly všechny jí nabízené důkazy. Po provedeném zhodnocení a na základě zjištění skutkového stavu věci dospěly oba orgány veřejné moci k závěru, že nemovitosti nelze vydat, neboť zde nejsou dány restituční důvody, na které stěžovatelka odkazovala. Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s učiněnými právními závěry v otázce stavu tísně, politické perzekuce a postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, v důsledku kterých, jak se stěžovatelka domnívá, došlo k přechodu nemovitostí na stát. Podle §120 odst.1 o. s. ř. jsou účastníci IV. ÚS 48/95 řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň však je v tomto ustanovení uvedeno, že je to soud, který rozhoduje o tom, který z navržených důkazů provede. Způsob hodnocení provedených důkazů soudem vyplývá z ústavního principu nezávislosti soudu. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na již ustálenou judikaturu, podle které Ústavní soud nemá postavení běžné třetí instance v systému všeobecného soudnictví, necítí se být oprávněn zasahovat do činnosti obecných soudů, nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad činností soudů, ani znovu "hodnotit" hodnocení důkazů soudem, a to dokonce ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval. To je však podmíněno tím, že soudy ve své činnosti a rozhodnutích postupují v souladu s ústavními zásadami spravedlivého procesu, zejména pak těmi, které vyplývají z hlavy páté Listiny. Skutečnost, že po zhodnocení předložených důkazů dospěly oba orgány k právnímu závěru, se kterým se stěžovatelka neztotožnila, sama o sobě nezakládá opodstatněnost opětovného právního posouzení věci Ústavním soudem. V tomto ohledu Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo tomu, že v řízení před soudem byly porušeny principy spravedlivého procesu, a to zejména namítaný čl. 36 odst. 2 Listiny. Rovněž tak tvrzené porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny Ústavní soud neshledal. Stejně tak neshledal ani namítané porušení čl. 11 Listiny. Uvedený článek chrání vlastnické právo jako takové, musí jít tedy zpravidla o vlastnické právo již existující a nikoliv pouze o tvrzený nárok na ně (viz nález III. ÚS 23/93, publikovaný pod č. 5 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 1) a další obdobné nálezy a usnesení Ústavního soudu ČR). Námitka stěžovatelky, že došlo k porušení čl. 12 odst. 1 a 3 a čl. 21 odst. 1, 3 a 4 Listiny ve vztahu k jejím rodičům, kterým se snažila prokázat restituční titul podle §6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., je v podstatě neakceptovatelná. Od skutečnosti, že stěžovatelka neprokázala před soudem, že titul pro restituci je dán, nelze odvozovat, že byla zkrácena na svém právu zúčastnit se restituce. Je třeba upozornit též na vůli IV. ÚS 48/95 zákonodárce, která je směřována ke zmírněni následků některých majetkových křivd, když nade vší pochybnost bylo a je zřejmé, že veškeré křivdy odčinit nelze. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že v dané věci nedošlo k porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky, a proto na základě výše uvedených skutečností rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Pro úplnost je třeba dodat, že se Ústavní soud nezabýval postavením A.S., jako vedlejšího účastníka, neboť za daných skutečností je toto již bezpředmětné. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. 5.1995 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:4.US.48.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 48/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 5. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 3. 1995
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-48-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27935
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31