infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 20.09.1995, sp. zn. IV. ÚS 82/95 [ nález / ČERMÁK / výz-2 ], paralelní citace: N 51/4 SbNU 49 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:4.US.82.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Zachování nebo vrácení československého státního občanství jako podmínka úspěšného uplatnění nároku na restituci

Právní věta Zachování československého státního občanství osobám, spadajícím pod ustanovení §1 ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, tj. československým státním občanům národnosti německé nebo maďarské (§1 ústavního dekretu), bylo umožněno pouze za podmínky, že tyto osoby prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem (§2 odst. 1 ústavního dekretu). Tyto osoby mohly podat žádost o zjištění, že se československé státní občanství zachovává podle ustanovení §2 odst. 2 ústavního dekretu. Takovou žádost, stejně jako žádost o vrácení československého státního občanství podle §3 ústavního dekretu, však původní vlastník nepodal, ani podat nemohl, neboť zemřel ještě před účinností ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., nepodali ji však ani dědicové zemřelého, jejichž legitimace domáhat se zde výroku alespoň deklaratorní povahy by byla patrně odůvodněna jeho možnými účinky na majetková práva zůstavitele. Konfiskace majetku původního vlastníka podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, zůstala proto i v řízení před Ústavním soudem nezpochybněna.

ECLI:CZ:US:1995:4.US.82.95
sp. zn. IV. ÚS 82/95 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. září 1995 ve věci ústavní stížnosti M.H. a F. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 1995, čj. 30 Ca 92/94-26, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá . Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí Okresního úřadu Žďár nad Sázavou, pozemkového úřadu, ze dne 14. 12. 1993, čj. PÚ 3870/92-1, o tom, že stěžovatelky nenabývají vlastnického práva k zemědělskému majetku, blíže specifikovanému ve výroku tohoto rozhodnutí, stěžovatelky uvádí, že provedeným důkazním řízením nebyla vyloučena možnost, že zemřelý dr. M.D. byl české národnosti. Považují proto za sporné, zda s ohledem na tuto skutečnost došlo ke konfiskaci majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Státní orgány, které ve věci rozhodovaly, porušily tedy zákon tím, že rozhodovaly na základě nedostatečně zjištěného a objasněného skutkového stavu věci. Stěžovatelky, které byly zkráceny ve svých právech citovanými rozhodnutími státních orgánů, obrací se proto touto ústavní stížností v souladu s článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na Ústavní soud České republiky a navrhují, aby jejich ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Účastník řízení Krajský soud v Brně v podání předsedy senátu ze dne 23. 8. 1995 poukazuje na skutečnost, která nebyla zpochybněna ani stěžovatelkami, totiž, že k přechodu konfiskovaného majetku došlo v projednávané věci podle dekretu č. 12 z roku 1945. Skutečnost, že dr. M. D. pozbyl československé státní občanství, potvrdil Okresní úřad ve Žďáře nad Sázavou, referát vnitřních věcí, dne 13. 11. 1993, a k tomuto důkazu Krajský soud také přihlédl. Stejně tak je nepochybné, že československé státní občanství dr. M. D. vráceno nebylo. Vzhledem k tomu, že soud považoval skutkový stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, za dostačující pro rozhodnutí o věci, neprováděl již žádné další dokazování. Vedlejší účastník okresní pozemkový úřad, referát Okresního úřadu ve Ždáře nad Sázavou, uvedl ve svém vyjádření ze dne 24. 7. 1995, že dr. M. D. československé státní občanství zpět nezískal, a proto není a nemůže být osobou uvedenou v ustanovení §2 odst. 1 zákona ČNR č. 243/1992 Sb. Vedlejší účastník obec B. uvedl ve svém vyjádření z 1. 8. 1995, že ze zpráv pamětníků vyplývá, že dr. M. D. měl dobrý vztah k obci B. a jejím občanům. Zda byl původní vlastník československým státním občanem, zda toto občanství pozbyl či nepozbyl, se nelze vyjádřit, a proto ani k otázce, zda jsou splněny zákonné podmínky restituce podle zákona ČNR č. 243/1992 Sb. Z tohoto důvodu obec B. ponechává rozhodnutí na Ústavním soudu. Vedlejší účastník obec R. poukázal na svoje podání určené Krajskému soudu v Brně, v němž uvádí, že nemá připomínek k odůvodnění odvolání, podaného proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 14. 12. 1993. Vedlejší účastník Okresní úřad ve Žďáře nad Sázavou, referát finanční, uvedl ve svém vyjádření z 1. 8. 1995, že zkoumat případnou zákonnost konfiskace majetku dr. M. D., s přihlédnutím k obsahu dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 33/1945 Sb., správnímu orgánu ani soudu nepřísluší. Obě napadená rozhodnutí byla vydána na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, jeho správného právního posouzení a v žádném případě nedošlo ke zkrácení práv stěžovatelek. Navrhuje proto, aby ústavní stížnost byla v celém rozsahu zamítnuta. Vedlejší účastníci J., s. d., ve V.M., obec R., Z.d.R. S., S. J., a. s., Státní rybářství V. M., s. p., Lesy České republiky, s. p., H. K., D., s. p., S. p. R., navrhli zamítnutí ústavní stížnosti, a to v podstatě z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Vedlejší účastníci obec R. S. a Státní meliorační správa B. se k podané ústavní stížnosti nevyjádřili. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V projednávané věci však, podle názoru Ústavního soudu, k porušení základních práv stěžovatelek nedošlo. S tvrzením, že dr. M. D. mohl ve skutečnosti mít českou národnost, a že proto lze považovat za sporné, zda u něj mohlo dojít ke konfiskaci majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb., přicházejí totiž stěžovatelky teprve ve své ústavní stížnosti, neboť nic takového neplyne nejen z opravného prostředku, jenž podaly proti rozhodnutí pozemkového úřadu, ale ani ze spisu tohoto úřadu. V tomto spise je totiž nejen založena vyhláška Okresního národního výboru v Novém Městě na Moravě ze dne 1. 8. 1945, čj. 2294/1, z níž krajský soud zjistil, že dr. M. D. pozbyl majetek podle dekretu č. 12/1945 Sb. v důsledku toho, že podle §1 odst. 1 byl považován za osobu německé národnosti, ale i dopis stěžovatelky M. H. ze dne 22. 3. 1992, v němž tato stěžovatelka sama připouští, že otec měl německou národnost. V této souvislosti třeba dodat, že Ústavní soud zde nebere v úvahu "Dotazník ke zjištění německé národnosti" z 6. 8. 1939, v němž dr. M. D. ujišťuje o tom, že se přiznává k německé národnosti, a to proto, že toto prohlášení bylo učiněno již v tzv. období nesvobody. Skutečnost, že dr. M. D. neměl v době své smrti německou národnost, nebyla tedy v řízení před pozemkovým úřadem ani krajským soudem nijak zpochybňována ani doložena, neboť stěžovatelky se v něm v podstatě zaměřovaly na otázku státního občanství dr. M. D., zejména pak na, v daném případě právně irelevantní, otázku, zda dr. M. D. se provinil či neprovinil proti československému státu, právně irelevantní proto, že byl-li dr. M. D. osobou německé národnosti, mohl jeho majetek být vyňat z konfiskace jen při splnění podmínky uvedené v ustanovení §1 odst. 2 dekretu č. 12/1945 Sb., totiž, že se aktivně zúčastnil boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky. O tom, lze-li připustit výjimku podle uvedeného odstavce, rozhodoval podle odstavce 3 citovaného ustanovení na návrh příslušné rolnické komise příslušný okresní národní výbor. Pochybné případy byl okresní národní výbor povinen předložit zemskému národnímu výboru, který je se svým dobrozdáním postoupil ke konečnému rozhodnutí ministerstvu zemědělství rozhodujícímu v dohodě s ministerstvem vnitra. V tomto směru ani stěžovatelky samy netvrdily, že by taková výjimka byla připuštěna a teprve z vyjádření okresního pozemkového úřadu, referátu Okresního úřadu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 1. 8. 1995, učiněného v souvislosti s podáním ústavní stížnosti, vyplývá, že žádost o připuštění výjimky podle §1 odst. 2 citovaného dekretu podal dne 22. 7. 1945 sám dr. M. D., této jeho žádosti nebylo však přípisem ONV v Novém Městě na Moravě ze dne 30. 1. 1947, čj. 2156, vyhověno. Z obdobných důvodů proto také nemohlo být zohledněno ustanovení §2 odst. 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, jak požadovaly stěžovatelky v opravném prostředku a jak krajský soud správně neučinil, neboť stěžovatelky pomíjí, že podmínkou zachování československého státního občanství zde bylo dále rovněž to, že osoby spadající pod ustanovení §1 se buď činně zúčastnily osvobozeneckého boje, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem (§2 odst. 1 citovaného ústavního dekretu). Tyto osoby mohly vzhledem k ustanovení §2 odst. 2 ústavního dekretu žádost o zjištění, že se československé státní občanství zachovává, podat do 6 měsíců od počátku účinnosti tohoto ústavního dekretu u místně příslušného okresního národního výboru (okresní správní komise) a rozhodovalo o ní ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru. Až do vyřízení takové žádosti byli žadatelé považováni za československé státní občany, vydal-li jim okresní národní výbor (okresní správní komise) osvědčení o okolnostech uvedených v předchozím odstavci, tj. v odst. 1 §2 citovaného ústavního dekretu. Nic takového však ze spisu neplyne, ani stěžovatelky samy takovou skutečnost netvrdily, takže ani z hlediska tohoto ustanovení nebylo možno dr. M. D. za československého státního občana považovat. Osoby, které pozbyly československé státní občanství podle §1 ústavního dekretu, mohly dále vzhledem k ustanovení §3 tohoto ústavního dekretu do 6 měsíců ode dne určeného vyhláškou ministra vnitra, otištěnou ve Sbírce zákonů a nařízení, žádat u místně příslušného okresního národního výboru (okresní správní komise) o jeho vrácení. O takové žádosti rozhodovalo podle volné úvahy ministerstvo vnitra na návrh zemského národního výboru. Takovou žádost o vydání zmíněného konstitutivního aktu - institut práva státního občanství je nepochybně institutem ryze osobní povahy - dr. M. D. však již nepodal, ani podati nemohl, neboť ústavní dekret č. 33/1945 Sb. byl vyhlášen dne 10. 8. 1945, dr. M. D. však zemřel 1945, nepodali ji však ani dědicové zemřelého, jejichž legitimace domáhat se zde výroku alespoň deklaratorní povahy by byla patrně odůvodněna jeho možnými účinky na majetková práva zůstavitele. Takto se řízení před Ústavním soudem dostalo do roviny, v níž nemůže pozemkovému úřadu ani krajskému soudu nic vytknout z pouhého důvodu, že německá národnost dr. M. D. nebyla, jak již bylo uvedeno, nikým, ani stěžovatelkami samotnými, zpochybněna, takže neexistoval ani důvod ke zkoumání případné české národnosti jmenovaného. Ústavní soud proto z uvedených důvodů nesdílí názor stěžovatelek, že ve svých právech byly citovanými rozhodnutími státních orgánů zkráceny a že tyto orgány porušily článek 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. K tomu Ústavní soud navíc dodává, že, podle jeho názoru, krajský soud neporušil tím, že ve věci nenařídil jednání, ani článek 38 odst. 2 Listiny, neboť pro vydání rozhodnutí bez nařízení jednání byly splněny podmínky uvedené v ustanovení §250f o. s. ř. Ústavní soud proto z uvedených důvodů rozhodl tak, že ústavní stížnost zamítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 20. září 1995

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1995:4.US.82.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 82/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 51/4 SbNU 49
Populární název Zachování nebo vrácení československého státního občanství jako podmínka úspěšného uplatnění nároku na restituci
Datum rozhodnutí 20. 9. 1995
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 4. 1995
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Čermák Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 11
Ostatní dotčené předpisy
  • 12/1945 Sb., §1 odst.3, §1 odst.2
  • 33/1945 Sb., §3, §2 odst.1, §2 odst.2, §1
  • 99/1963 Sb., §250f
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík konfiskace majetku
občanství
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-82-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27963
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31