Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.12.1995, sp. zn. Pl. ÚS 29/95 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 85/4 SbNU 301 [ 14/1996 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1995:Pl.US.29.95

sp. zn. Pl. ÚS 29/95 Nález Plénum Ústavního soudu České republiky po ústním jednání dne 19. prosince 1995, rozhodlo ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem, takto: Vyhláška města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem, se z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: I. Dne 2. října 1995 obdržel Ústavní soud České republiky návrh skupiny 29 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení vyhlášky města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem. Uvedený návrh byl doplněn podáním ze dne 31. října 1995. Znění napadené vyhlášky je následující: "Obecně závazná vyhláška č. 40/1995 o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem. Zastupitelstvo města Ústí nad Labem se na svém zasedání dne 15. 6. 1995, na základě §14 odst. 1 písm. i) a §36 odst. 1 písm. f) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, v úplném znění, usneslo na této obecně závazné vyhlášce (dále jen vyhláška): článek 1 Propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist se na území města zakazuje. článek 2 Propagací stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist se rozumí: a) požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku b) užívání symbolů těchto zločinných hnutí c) zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala d) jakékoliv veřejné vychvalování totalitních režimů, které potlačují základní lidská práva. článek 3 Porušení této vyhlášky podléhá stíhání dle trestního zákona, §260 a §261. článek 4 Vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem následujícím po dni jejího vyhlášení. V Ústí nad Labem dne 15. 6. 1995 Ve svém návrhu, podaném podle §64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., skupina poslanců namítá rozpor uvedené vyhlášky s ustanoveními čl. 2 odst. 4, čl. 5 a čl. 104 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 4 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a §13 odst. 2 a §16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Rozpor napadené vyhlášky s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a s čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod spatřují navrhovatelé ve skutečnosti, že v daném případě jsou povinnosti ukládány nikoli zákonem, nýbrž jiným právním předpisem. Porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod spatřují pak v nepřípustnosti toho, aby obecně závazná vyhláška obce nově nebo odlišně formulovala skutkové podstaty trestných činů, jejichž definování přísluší výlučně trestnímu zákonu. Ve svém návrhu na podporu tvrzení uvedeného rozporu srovnávají dikci §260 a 261 trestního zákona s napadenou vyhláškou. Uvádí, že podle §260 trestního zákona se trestá podpora a propagace "hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod občanů" nebo hlásání "národnostní, rasové, třídní nebo náboženské zášti", zatímco podle vyhlášky má být trestná propagace stran a hnutí šířících některou z vyjmenovaných druhů nenávisti, včetně "politické", která v §260 obsažena není. V odkazu na §261 trestního zákona navrhovatelé poukazují na jeho dikci, obsahující zákaz "veřejného projevování sympatií k fašismu a jinému podobnému hnutí, uvedenému v §260 tr. z.", čemuž se podle jejich názoru vyhláška vyhýbá. Třetí námitka navrhovatelů se v této souvislosti týká výkladu pojmu "propagace". Podle jejich stanoviska tento výklad pro účely napadené vyhlášky (obsažený v jejím čl. 2) neodpovídá platnému trestnímu právu: "násilná změna ústavního pořádku" podle navrhovatelů připomíná rozvracení republiky, "vychvalování totalitních režimů" schvalování trestného činu, a "užívání symbolů zločinných hnutí" se v obecné formulaci vyhlášky vztahuje i na jejich držení v soukromí. Rozpor napadené vyhlášky s článkem 104 Ústavy České republiky a s ustanoveními §13 a §16 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, navrhovatelé zdůvodňují poukazem na zákonný rámec vydávání obecně závazných vyhlášek obcí v oblasti jejich samostatné působnosti. V písemných vyjádřeních ze dne 23. října 1995 a ze dne 9. listopadu 1995, podaných podle §69 zákona č. 182/1993 Sb., vedoucí Kanceláře primátora města Ústí nad Labem k návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem, jakož i k jeho doplnění, potvrdil stanovisko Zastupitelstva města Ústí nad Labem, vyjádřené přijetím uvedené vyhlášky. V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud České republiky podle §68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu povinen také zkoumat, zdali byl napadený právní předpis vydán ústavně předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud České republiky vyžádal od Zastupitelstva města Ústí nad Labem zaslání dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj. zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny prezenční listinou a zápisem ze zasedání Zastupitelstva města Ústí nad Labem, konaného dne 15. června 1995, osvědčujícími zákonem vyžadované kvorum i většinu (ze 37 členů zastupitelstva se jeho zasedání účastnilo všech 37, přičemž pro předmětnou vyhlášku hlasovalo 25 členů), jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky. Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud České republiky může se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem ke skutečnosti, že citované ustanovení lze vztáhnout na posouzení předmětné věci, Ústavní soud České republiky si vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zdali souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Podáním ze dne 3. října 1995 vedoucí Kanceláře primátora města Ústí nad Labem, vyjádřil souhlas s postupem, navrhovaným Ústavním soudem, naproti tomu v podání ze dne 3. listopadu 1995 JUDr. J. H. vyjádřil jménem skupiny poslanců nesouhlas s upuštěním od ústního jednání. II. Ústavní soud České republiky v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu podle hledisek, obsažených v ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k nímž u obecně závazné vyhlášky obce patří kompetence (zákonné zmocnění), soulad s právními předpisy vyššího stupně právní síly a dodržení právní úpravy normotvorného procesu. K platnosti napadené vyhlášky Ústavní soud České republiky provedl již výše uvedená zjištění. Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky mohou orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Rozdílnou dikci uvedených zmocňovacích ustanovení nutno interpretovat systematickým zařazením citovaných norem v Ústavě České republiky. Je-li čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky zařazen v hlavě třetí: Moc výkonná, pak čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky v hlavě sedmé: Územní samospráva. Z toho lze dovodit, že zmocňující ustanovení, obsažené v čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky, se vztahuje na pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v přenesené působnosti (tj. jestliže obec vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony) a zmocňující ustanovení, obsažené v čl. 104 odst. 3 Ústavy České republiky, na pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obce. Při posuzování souladu vyhlášky města Ústí nad Labem č. 40/1995 s ústavou, ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a se zákony je v první řadě nutno zodpovědět otázku, zda vůbec lze v ní obsažený předmět úpravy podzákonným právním předpisem regulovat. Z ustanovení čl. 3 napadené vyhlášky vyplývá, že porušení ustanovení, obsažených v předchozích článcích, má být postihováno sankcí, obsaženou v §260 a 261 trestního zákona. To znamená, že předmětem úpravy čl. 1 až 3 vyhlášky města Ústí nad Labem č. 40/1995 je zakotvení znaků skutkových podstat trestných činů, jejichž sankce jsou obsaženy v citovaných ustanoveních trestního zákona. Podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Jelikož vyhláška města Ústí nad Labem č. 40/1995 stanoví, které jednání je trestným činem a má být postihováno trestem podle §260 a 261 trestného zákona, a protože obecně závazná vyhláška obce je podzákonným právním předpisem (což plyne jednak z čl. 15 odst. 1, čl. 104 a čl. 79 odst. 3 Ústavy a jednak z §16 odst. 2 a §24 odst. 1 a 2 zákona o obcích), je tím dán její rozpor s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Posuzovaná vyhláška odvíjí svou normativní existenci od dvou ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Prvním je §14 odst. 1 písm. i), podle něhož "do samostatné působnosti obce patří vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech patřících do samostatné působnosti". Druhým je potom §36 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, což je norma, vymezující pravomoc obecního zastupitelstva v systému orgánů obce a svěřující mu schvalování obecně závazných vyhlášek ve věcech samostatné působnosti. Žádné z uvedených ustanovení zákona o obcích není ustanovením zmocňujícím. První z nich, tj. §14 odst. 1 písm. i) zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje pravomoc obce vydávat v oblasti samostatné působnosti právní předpisy, druhé, tj. §36 odst. 1 písm. f) citovaného zákona, pak určuje orgán obce, vykonávající tuto pravomoc. V právním řádu České republiky neexistuje zákonné zmocňující ustanovení k vydávání obecně závazných vyhlášek, stanovících jednání, které je trestným činem, a s ohledem na čl. 39 Listiny základních práv a svobod by takovéto zákonné zmocnění bylo nutno považovat za protiústavní. Z uvedených důvodů Ústavní soud České republiky vyhlášku města Ústí nad Labem č. 40/1995, o zákazu propagace stran a hnutí šířících národnostní, rasovou, náboženskou, politickou a třídní nenávist na území města Ústí nad Labem zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat. V Brně 19. prosince 1995