ECLI:CZ:US:1996:1.US.105.95
sp. zn. I. ÚS 105/95
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 105/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele OP, s. p., zastoupeného komerční právničkou JUDr. O.K., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, sp. zn. 12 Co 342/94 a sp. zn. 12 Co 343/94, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností ze dne 16. 5. 1995, došlou Ústavnímu soudu dne 22. 5. 1995, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, sp. zn. 12 Co 342/94 a 12 Co 343/94, kterými byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 1994, čj. 15 C 501/92 - 28, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 8. 1994, čj. 15 C 501/92 - 38. Uvedenými, rozhodnutími byl stěžovatel zavázán uzavřít s L.V., dohodu o vydání jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 2489 zast. p1. a jedné ideální poloviny pozemku parc. č. 2490 zahrada, obou původně zapsaných ve vložce č. 438 pozemkové knihy pro katastrální území K.
V předmětném řízení bylo zjištěno, že původním vlastníkem předmětných nemovitostí byl V.V., otec L.V., jemu byly tyto nemovitosti zkonfiskovány výměrem bývalého ONV, ze dne 1. 9. 1949, čj. 2573/49 - 13/11, vydaným podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., potvrzeným rozhodnutím ÚNV P., ze dne 7. 11. 1949, zn. č. 562-20.9.1949-VIII/4-Dr.Sa/L. Výměr ONV v P., byl vydán s poukazem na to, že V.V. byl rozhodnutím nalézací komise ÚNV v P., ze dne 14. 10. 1948, čj. 5869-3/XIV, uznán vinným podle §1 odst. 1 Dekretu prezidenta republiky
č. 138/1945 Sb., a odsouzen k pokutě 200 000,- Kčs a k vězení v délce trvání dvou měsíců. Ze spisu, týkajícího se odsouzení V.V. trestní nalézací komisí ÚNV, soud prvního stupně zjistil, že trestní
I. ÚS 105/95
řízení, zahájené pro přestupek podle Dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., bylo usnesením této komise ze dne 3. 1. 1947 zastaveno. Důvodem tohoto zastavení je závěr, že pro stíhání pro tento delikt nebyly shledány důvody. Nicméně dne 16. 7. 1948 bylo toto řízení obnoveno, aniž se však objevily nějaké nové skutečnosti, a dne 14. 10. 1948 byl vydán výše zmíněný odsuzující nález. Z potvrzení Krajského soudu trestního ze dne 2. 12. 1948 bylo zjištěno, že trestní řízení, vedené proti osobě V.V., pod sp. zn. Tk XV 4078/45, zahájené po provedené revizi pro zločin dle retribučního zákona, bylo tohoto dne u Mimořádného lidového soudu v Praze zastaveno, rovněž tak řízení tomuto řízení předcházející bylo zastaveno.
Svá rozhodnutí soudy obou stupňů odůvodnily tím, že v řízení bylo prokázáno, že podmínky pro odsouzení V.V. podle Dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. nebyly splněny a i toto odsouzení bylo v důsledku politické perzekuce. V soudním řízení před soudy obou stupňů bylo prokázáno, že V.V. svým chováním nenaplnil znaky, obsažené v ustanovení §1 odst. 1 bod 3 Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Bylo tedy rozhodnutí trestní nalézací komise a následně na něj odkazující konfiskační výměr, vedoucí ke konfiskaci jeho majetku, rozhodnutími účelovými, vydanými v důsledku politické perzekuce V.V., pro jeho příslušnost k podnikatelům jako sociální skupině (§2 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) zákona č. 87/1991 Sb.).
Tato rozhodnutí stěžovatel napadá z titulu ochrany ústavním pořádkem chráněných základních práv a svobod a namítá porušení základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod, podle nichž každý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, dědění se zaručuje a vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.
Podle článku 83 ústavního zákona č. 1/193 Sb., ústavy České republiky, je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do
ústavně zaručených práv a svobod. Ústavní soud vychází z toho, že není soudním orgánem, který by přezkoumával rozhodnutí obecných soudů. Přezkumné pravomoci vykonává jen tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda byla splněna lhůta pro podání ústavní stížnosti. Ústavní stížností napadená rozhodnutí nabyla dnem 24. 3. 1995 právní moci, ústavní stížnost byla podána dne 22. 5. 1995; lhůta pro její podání podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, byla dodržena.
Ze spisu Ústavní soud zjistil, že soud prvního stupně provedl velmi podrobné dokazování, na jehož základě zjistil
I. ÚS 105/95
dostatečně skutkový stav pro vytvoření právního názoru. Jednotlivé důkazy byly hodnoceny v souladu s ustanovením §157 odst. 2 občanského soudního řádu, podstatná zjištění jsou uvedena v odůvodnění rozhodnutí. Odvolací soud po provedeném odvolacím řízení v souladu s ustanovením §219 občanského soudního řádu toto rozhodnutí ve znění opravného usnesení jako správné potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení.
Ústavní soud tedy nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů z titulu námitek namítaných stěžovatelem, ani tvrzené porušení základních práv a svobod podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Soudní řízení proběhlo řádně i po hmotněprávní i procesněprávní stránce jak v prvostupňovém řízení, tak před odvolacím soudem. Rozhodnutí v obou řízeních učiněná byla vyvozena na základě správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu a rovněž právní argumentace nevykazuje vady.
Stěžovatel tedy podal Ústavnímu soudu návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněně. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením, vydaným v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 1996 JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj