infUsVec2, infUsBrne,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 03.12.1996, sp. zn. I. ÚS 260/96 [ usnesení / KLOKOČKA / výz-3 ], paralelní citace: U 32/6 SbNU 603 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:1.US.260.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Ústavní právo na soudní ochranu

Právní věta Navrhovatel napadá v ústavní stížnosti pouze právní názor soudů týkající se výkladu pojmu "omezení svěřeneckého náhradnictví". V ničem jiném jejich pochybení nespatřuje. Všechny tři soudy se po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů zcela jednoznačně shodly na stejném výkladu ustanovení §859 odst. 2 o. s. ř. Velmi konkrétně svůj právní názor v odůvodnění vyjádřily a věc řádně v souladu se zákonem projednaly za účasti navrhovatele, provedly dokazování a vyvodily právní názor, který řádně zdůvodnily. Ani navrhovatel v ústavní stížnosti postupu soudů nic nevytýká. Právo na soudní ochranu není porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor lišící se od názoru navrhovatele, na základě něho rozhodne a toto rozhodnutí řádně odůvodní.

ECLI:CZ:US:1996:1.US.260.96
sp. zn. I. ÚS 260/96 Usnesení Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. H, zastoupeného advokátem JUDr. P. H, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2, takto: Návrh s e odmítá . Odůvodnění: Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 677/96, usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 24 Co 139/94, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 2 D 1030/93, neboť dle jeho tvrzení postupem těchto soudů bylo porušeno jeho právo jako fideikomisárního substitučního dědice ve smyslu čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedené soudy se porušení těchto jeho základních práv dopustily tím, že chybně interpretovaly ustanovení §859 odst. 2 občanského zákoníku. Toto pochybení spatřuje navrhovatel v tom, že soudy vykládají uvedené ustanovení tak, že znamená úplnou nepoužitelnost §608 odst. 2 o. z. o. z roku 1811 po 31. 3. 1964, takže po tomto datu již nelze dědit z titulu svěřeneckého náhradnictví. Navrhovatel se s tímto názorem neztotožňuje, neboť dle jeho stanoviska, pokud by zákonodárce chtěl říci, že veškerá ustanovení o svěřeneckém náhradnictví jsou po 1. 4. 1964 naprosto nepoužitelná, formuloval by toto ustanovení jinak a nehovořil by pouze o "zániku omezení". Navrhovatel dále vytýká odvolacímu i dovolacímu soudu jejich interpretaci pojmu "omezení" ze svěřeneckého náhradnictví. Navrhovatel zde podává vlastní výklad tohoto ustanovení i uvedeného pojmu a tvrdí, že odvolací i dovolací soud se bez hlubší analýzy příslušných ustanovení ubíraly zcela nesprávným směrem, což mělo za následek i zcela nesprávné právní posouzení věci a v konečném dopadu i rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti i z přiložených rozhodnutí soudů všech tří stupňů, že bratr navrhovatele J. H. podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dědickou bezvýminečnou přihlášku jako jediný právní nástupce substituta J. H., zemřelého 1960, k substituční podstatě - nemovitostem v kat. úz. N. - a ta byla odmítnuta. J. H. podal proti usnesení o odmítnutí stížnost k Městskému soudu v Praze, který rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Pečlivě se zabýval odůvodněním svého rozhodnutí a to do té míry, že připustil podat proti němu dovolání vzhledem k tomu, že jde po právní stránce o rozhodnutí zásadního významu. Proti němu podal J. H. dovolání, k němuž byl příslušný Nejvyšší soud ČR. Nejvyšší soud ve svém rozsudku dovolání zamítl s odůvodněním, že odvolací soud při řešení právní otázky, pro kterou připustil dovolání, nepochybil a jeho rozhodnutí bylo správné a sám opět velmi zevrubně své stanovisko odůvodnil. Nato podal k Ústavnímu soudu ústavní stížnost bratr J. H., J. H., jako jeho jediný zákonný dědic, neboť J. H. 2. 8. 1996 zemřel. Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti i všech rozhodnutí, která jí předcházela, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Jak vyplývá z předložených listinných důkazů, navrhovatel napadá v ústavní stížnosti pouze právní názor soudů, v ničem jiném jejich pochybení nespatřuje. Všechny tři soudy se po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů zcela jednoznačně shodly na stejném výkladu ustanovení §859 odst. 2 o. s. ř. a velmi konkrétně svůj právní názor v odůvodnění vyjádřily a všechny tři soudy věc řádně v souladu se zákonem projednaly za účasti navrhovatele, provedly dokazování a vyvodily právní názor, který řádně zdůvodnily. Konečně ani navrhovatel v ústavní stížnosti při postupu soudům nic nevytýká. Právo na soudní ochranu není porušeno tím, že soud vysloví svůj právní názor, na základě něho rozhodne a toto rozhodnutí řádně odůvodní. Na základě všech uvedených skutečností Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 3. prosince 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:1.US.260.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 260/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) U 32/6 SbNU 603
Populární název Ústavní právo na soudní ochranu
Datum rozhodnutí 3. 12. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 26. 9. 1996
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 182/1993 Sb., §43 odst.1 písm.c
  • 40/1964 Sb., §859 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-260-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28162
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31