ECLI:CZ:US:1996:1.US.5.96
sp. zn. I. ÚS 5/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. Č. a spol. proti jinému zásahu Okresního soudu v Ústí nad Labem do ústavně zaručených základních práv a svobod, ve věci sp. zn. 15 C 246/93, takto:
Ústavní soud České republiky u k l á d á
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby nepokračoval v průtazích ve
věci, vedené u něj pod spisovou značkou 15 C 246/93, a aby
neprodleně v této věci jednal.
Odůvodnění:
I.
Svojí ústavní stížností navrhovatelé napadají nečinnost
Okresního soudu v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. 15 C 246/93.
Dovozují, že svou nečinností porušuje Okresní soud v Ústí nad
Labem právo navrhovatelů na projednání jejich žaloby bez
zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod. Domáhají se proto vydání nálezu, jímž bude nařízeno
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem nařídit jednání ve věci
navrhovatelů, vedené pod sp. zn. 15 C 246/93.
Svou podstatou se tedy jedná o ústavní stížnost podanou proti
jinému zásahu orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno ústavně
zaručené základní právo.
V ústavní stížnosti tvrdí navrhovatelé, že byli nájemníky
bytů v Ústí nad Labem - Předlicích do 24. 2. 1993. Majitelem
předmětných bytů je městská část Ústí nad Labem 1 - město,
zastoupená Obvodním úřadem v Ústí nad Labem 1. Dne 24. 2. 1993
vtrhla do bytů navrhovatelů Městská policie města Ústí nad Labem,
která za asistence zaměstnanců bytového odboru Obvodního úřadu
v Ústí nad Labem vyklidila předmětné byty tak, že věci a zařízení
vynesla na ulici, a nájemce a členy jejich domácnosti přinutila
byty opustit. Současně jim byly odebrány dekrety na byty. Nájemcům
byly zakoupeny jízdenky na Slovensko, stejně jako nákladní prostor
pro jejich bytové zařízení, a za asistence policie byli naloženi
do vlaku, který je odvezl na Slovensko.
Obvodní úřad v Ústí nad Labem zdůvodnil své jednání tím, že
navrhovatelé projevili přání byty vyklidit. Přitom bylo v rámci
svémocného odsunu navrhovatelů uvažováno, že jim jako slovenským
občanům na Slovensku měly být poskytnuty byty, což se nestalo.
Obecní úřad v Ch.J. odmítl navrhovatele na území Slovenska
přijmout s tím, že se pravděpodobně jedná o české občany.
Navrhovatelé proto rozprodali svůj majetek a vrátili se zpět do
Ústí nad Labem. Protože jim nebylo umožněno bydlení v jejich
původních bytech, podali žalobu k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem
na určení, že jsou nájemníky bytů v Ústí nad Labem- -Předlicích,
a že žalovaný je povinen umožnit jim přístup do jejich bytů
a vydat jim smlouvy o nájmu. Současně byl v žalobě podán návrh na
předběžné opatření k umožnění přístupu a užívání bytů v třídenní
lhůtě od vydání předběžného opatření. Žalovaným byl označen
Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1. Žaloba byla podána u Okresního
soudu v Ústí nad Labem dne 21. 5. 1993.
V důsledku chybného zápisu byla samostatně zaevidována žaloba
na určení, že nájemní vztah trvá, pod sp. zn. 15 C 246/93,
a samostatně návrh na vydání předběžného opatření, pod sp. zn. 15
C 243/93. V obou případech však až do doby podání ústavní
stížnosti neučinil Okresní soud v Ústí nad Labem žádné kroky. Dne
9. 1. 1996 pak rozhodl ve věci předběžného opatření, a to tak, že
usnesením, sp. zn. 15 C 243/93, z 9. 1. 1996, řízení zastavil.
Důvodem bylo nesplnění procesní podmínky řízení na straně
žalovaného, a to způsobilosti být účastníkem řízení, neboť městská
část Ústí nad Labem (Obvodní úřad v Ústí nad Labem 1) není ve
smyslu zákona o obcích způsobilá být účastníkem řízení podle §19
o. s. ř. V odvolacím řízení pak bylo prvostupňové rozhodnutí
potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 10
Co 125/96, ze dne 28. 2. 1996.
Přes urgence ze strany právní zástupkyně navrhovatelů ve věci
15 C 246/93, tedy ve věci určovací žaloby, nebylo dosud jednáno.
Z přípisů Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3.
1996 a 26. 4. 1996 je zřejmé, že tento soud si je vědom průtahů
v řízení. Konstatuje vadnost postupu při evidování věci do dvou
spisů místo do spisu jediného. Současně uvádí, že dosud nebylo ve
věci určovací žaloby nařízeno jednání, a že tedy prokazatelně
průtahy vznikly. Zdůvodňuje situaci nedostatkem soudců
a v důsledku toho nadměrným pracovním přetížením soudkyně, která
věc vyřizuje. V závěru uvádí, že ve věci bude učiněna výzva
k úhradě soudního poplatku a k odstranění vad podání z hlediska
označení žalovaného. Vlastní rozhodnutí o ústavní stížnosti
ponechává zcela na vlastním uvážení Ústavního soudu.
II.
V daném případě bylo zcela nesporně prokázáno jednak samotným
stanoviskem Okresního soudu v Ústí nad Labem, jednak obsahem
připojeného spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 15
C 243/93, že skutečně tento soud jedná a rozhoduje o právech
navrhovatelů v nepřiměřených časových dimenzích. Svou nečinností
ve věci sp. zn. 15 C 246/93 pak zasahuje do Listinou garantovaného
práva na soudní a jinou právní ochranu, konkrétně do čl. 38 odst.
2 Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení má
každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů,
což v případě navrhovatelů nebylo respektováno.
V případě této ústavní stížnosti jde tudíž o prokázaný jiný
zásah do ústavně garantovaného práva zakotveného v čl. 38 odst.
2 Listiny základních práv a svobod, proto Ústavní soud ČR rozhodl,
jak výše uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně 5. listopadu 1996