ECLI:CZ:US:1996:2.US.291.95
sp. zn. II. ÚS 291/95
Usnesení
II. ÚS 291/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele M.Š., o návrhu ze dne 1. 12. 1995, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 1. 12. 1995, doručeném Ústavnímu soudu dne 4. 12. 1995, domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 17 C 76/90-68, ze dne 16. 12.1992, a rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 22 Co 427/93-103, ze dne 27. 2. 1995, ve spojení s opravným usnesením, čj. 22 Co 427/93-106, z téhož dne, neboť postupem soudů a citovanými rozsudky byla porušena jeho základní práva podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a č1. 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
II. ÚS 291/95
Jak již bylo Ústavním soudem judikováno pod sp. zn. P1. ÚS 37/93, považuje Ústavní soud 60ti denní lhůtu za lhůtu procesní, neboť zákon č. 182/1993 Sb., jenž ji upravuje, je procesním předpisem, který v případě opožděného podání návrhu přikazuje návrh odmítnout, zatímco v případě nedodržení lhůty hmotněprávní by bylo třeba podle obecných zásad návrh věcně zamítnout. Současně však pro běh lhůty je určující znění citovaného ustanovení §72, z něhož plyne, že prvním dnem 60ti denní lhůty je již den právní moci napadeného rozhodnutí. Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 17 C 76/90, Ústavní soud zjistil, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci 3. 10. 1995, poslední den 60ti denní lhůty připadl proto na 1. 12. 1995. Vzhledem k tomu, že z razítka na zásilce je zřejmé, že navrhovatel svou ústavní stížnost předal k přepravě teprve následující den, tj. 2. 12. 1995, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh navrhovatele dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 31. 1. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: