ECLI:CZ:US:1996:2.US.92.96
sp. zn. II. ÚS 92/96
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 92/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. 6. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti L.S., takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. a), d) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené a podaný návrh na zrušení jednotlivých ustanovení zákona ve smyslu §64 odst. 1 písm.d) byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Stěžovatel podal dne 28. 3. 1996 Ústavnímu soudu České republiky stížnost proti postupu Krajského soudu v českých Budějovicích. V další části návrhu uvedl, že je v současné době proti němu vedeno trestní řízení Krajským soudem v Českých Budějovicích - Tábor, které probíhá v souladu s trestním řádem. Vzhledem k tomu, že jemu za vinu kladena majetková trestná činnost, přichází v úvahu při klasifikaci způsobené škody použití §89 odst. 14 trestního zákona. Toto ustanovení odkazuje na znění nařízení vlády č. 464/1991 Sb.a je v rozporu s nařízením vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě.
II. ÚS 92/96
Vzhledem k tomu, že pro účely trestního zákona byla stanovena nejnižší výše měsíční mzdy odchylně od výše mzdy pro oblast pracovněprávní, spatřuje navrhovatel v této skutečnosti porušení principu zákonnosti a článku 95 odst. 2 Ústavy ČR. Stěžovatel proto ve svém podání navrhuje zastavení trestního řízení v jeho věci a odstranění existujícího protiprávního stavu.
Soudce zpravodaj zaslal navrhovateli písemné poučení o náležitostech podání ústavní stížnosti spolu s výzvou, aby vady návrhu odstranil a zajistil si kvalifikovaného právního zástupce ve lhůtě do 15 dnů od obdržení výzvy.
Dne 30. 4. 1996, tedy po marně uplynuté lhůtě, obdržel soudce zpravodaj další přípis stěžovatele, který obsahoval i návrh na zrušení §89 odst. 14 trestního zákona a požadavek na odstranění nesouladu mezi nařízením vlády č. 464/1991 Sb. a nařízením vlády č. 303/1995 Sb.
Zároveň soudci zpravodaji sdělil, že o shora uvedených skutečnostech rovněž písemně informoval Parlament ČR a výbor petiční Poslanecké sněmovny ČR.
Po lhůtě stanovené soudcem zpravodajem stěžovatel vady podání neodstranil a rovněž si nezajistil kvalifikovaného právního zástupce ve smyslu §§29 a 30 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb. Podle §64 odst. 1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR pouze ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v §74 citovaného zákona.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel vady návrhu neodstranil, nelze podaný návrh považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 a 34 odst. 1,2 zákona č. 182/1993 Sb.
Proto soudci zpravodaji nezbylo, než podání ve smyslu shora
II. ÚS 92/96
uvedeného odůvodnění o d m í t n o u t .
Poučení: Proti rozhodnuti Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 24. 6. 1996 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj