ECLI:CZ:US:1996:3.US.250.95
sp. zn. III. ÚS 250/95
Usnesení
III. ÚS 250/95-23
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1/ JUDr. F.M., 2/ J.M., a 3/ R.M., zastoupených advokátem JUDr. M.Č., o návrhu ze dne 17. října 1995, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 19. října 1995, se navrhovatelé domáhali přezkoumání rozsudků soudů, u nichž uplatnili své nároky na úhradu nájemného z části nemovitosti, jejímiž jsou spoluvlastníky, a rozhodnutí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 16 C 175/92 - 67 a rozsudkem Městského soudu č.j. 19 Co 168/95 - 95 byl porušen zákon. Po výzvě k odstranění vad návrhu stěžovatelé uvedli, že soudy obou stupňů vycházely ze skutečnosti, že byt, užívaný odpůrkyní, je srovnatelný s bytem v činžovních domech, a proto určili výši nájemného
nesprávně. Třetí odpůrce sdělil, že rozsudkem soudu bylo porušeno jeho právo rovnosti před zákonem.
Podle §72 odst. 1 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní soud České republiky rozhoduje o ústavních stížnostech, které je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Návrh na zahájení řízení musí obsahovat náležitosti, uvedené v §34 odst. 1 citovaného zákona, zejména musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Je třeba zdůraznit, že Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy) a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely, dané ustanovením §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Ústavní soud neshledal v postupu Městského soudu v Praze nic, co by nasvědčovalo porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu, ani porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, který stanoví, že všichni účastníci jsou si, v řízení rovni.
Pro výše uvedené soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. jako zjevně neopodstatněný
III. ÚS 250/95-25
odmítl. Poněvadž byl návrh odmítnut pro jeho neopodstatněnost, nezabýval se Ústavní soud dalšími důvody, které by mohly vést k případnému odmítnutí návrhu - zejména se nezabýval zjevnými odlišnostmi podpisů druhé navrhovatelky a třetího navrhovatele, jež obsahuje návrh ze dne 17. října 1995, jejich vyjádření k výzvě na odstranění vad návrhu a plná moc, udělená advokátovi 18. listopadu 1995 (§34 odst. 1, §30 odst. 1 a §31 odst. 2, §43 odst. 1 písm. a/ zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 11. ledna 1996
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj