infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-296-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.10.1996, sp. zn. III. ÚS 275/96 [ nález / ŠEVČÍK / výz-2 ], paralelní citace: N 110/6 SbNU 293 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:3.US.275.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K otázce podmínek výkonu pasivního volebního práva (in casu mj. povinnost shromáždit požadovaný počet podpisů)

Právní věta Vědomí kandidáta koho - v případě svého zvolení - by měl v jednom ze zákonodárných sborů zastupovat, náleží k nepominutelné podmínce politické práce vůbec, která svou povahou a významem tvoří - v uvažovaném smyslu - páteř ústavního pořádku. Posuzováno tímto základním aspektem, je - při zákonodárcem přijatém systému většinového zastoupení - ve volbách do Senátu Parlamentu ČR přípustnost kandidátek nezávislých kandidátů zcela nepochybně otevřením volebního systému nad rámec, který by jinak ze zásad takového zastoupení vyplýval, a v důsledku toho nelze ani omezující podmínky stanovené pro tyto kandidáty chápat jinak než jako důvodná kritéria jejich přístupu ke kandidatuře mimo politické strany, pro něž již ze samotné povahy věci - opět zcela ve shodě s ústavním pořádkem republiky - vyplývá postavení odlišné. Rozumí se pak samo sebou, že v podobných systémových vztazích politického rozložení sil ve státě, jde především - ne-li výlučně - o jejich ústavní vyvážení a nikoli - s ohledem na jejich (politických stran a nezávislých kandidátů) zásadně rozdílnou povahu, o aplikaci zásad rovnosti. Obdobně platí totéž o rozsahu omezujících podmínek (počet předepsaných podpisů na petici), neboť ani zákonem stanovené omezení za zmíněné otevřenosti (přístupnosti) systému nic nemění, mimo jiné též proto, že ony omezující podmínky nečiní rozdílu mezi kandidáty připadajícími v úvahu.

ECLI:CZ:US:1996:3.US.275.96
sp. zn. III. ÚS 275/96 Nález Ústavní soud ČR rozhodl dne 29. 10. 1996 v ústním jednání a v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatele Ing. Z. Ž., zastoupeného JUDr. A. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně ze dne 4. 10. 1996, sp. zn. Ovs 72/96/Ha, takto: Ústavní stížnost s e z a m í t á. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (usnesení ze dne 4. října 1996, sp. zn. Ovs 72/96/Ha) a tvrdí, že jím tento soud, jako orgán veřejné moci, zasáhl do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.], zejména těch, které plynou z článků 1, 21 odst. 4, 22 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že nevyhověl jeho návrhu na registraci jako kandidáta pro volby do Senátu ve volebním obvodě č. 73 (ve Frýdku-Místku); tvrdí, že podmínka plynoucí z ust. §61 odst. 6 zákona o volbách (zák. č. 247/1995 Sb.), totiž předložení petice s podpisy alespoň 1000 oprávněných voličů z volebního obvodu, v němž zamýšlel kandidovat, je v rozporu s ústavním pořádkem republiky (články Listiny základních práv a svobod, jak shora jsou označeny), neboť - souhrně řečeno - pro něj, jako nezávislého kandidáta, představuje jednak porušení zásady rovnosti lidí v právech, jednak "zkrácení na jeho právu přístupu k volené funkci senátora". Zdůrazňuje, že zákonem požadovanou petici příslušné volební komisi předložil a pokud počet rozhodných petentů poklesl pod zákonem stanovenou hranici jednoho tisíce, stalo se tak v důsledku "drobných formálních nedostatků", které by "ve svobodně, vážně, určitě a srozumitelně projevené vůli petentů" neměly mít - při odpovídajícím výkladu zákona - právě pro svou formální povahu vliv; opak - totiž "striktní lpění na dodržení formálních znaků petice podporujících jeho kandidaturu" - vede ve svých důsledcích, v rozporu s ústavním pořádkem republiky, "k porušení svobodné soutěže politických sil v demokratické společnosti". Co do způsobu, jakým bylo obecným soudem o jeho návrhu rozhodnuto, vytýká Nejvyššímu soudu ČR, že o návrhu rozhodl bez jeho přítomnosti, neveřejně, a tak mu znemožnil "navrhnout další důkazy", především výslech osob, které petici podepsaly, a u nichž se již zmíněné nedostatky v petici vyskytly tak, aby tyto "drobné formální nedostatky" mohly být odstraněny; tvrdí, že tímto postupem obecného soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Z takto shrnutých důvodů proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí obecného soudu zrušil. Předseda senátu Nejvyššího soudu ČR, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, k výzvě Ústavního soudu (§30, odst. 3, §42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že vývody ústavní stížnosti odmítl a odkázav na odůvodnění napadeného rozhodnutí, zdůraznil, že Nejvyšší soud při rozhodování o stěžovatelově věci vycházel z platné právní úpravy podmínek jak pro registraci kandidátů, tak pro soudní přezkum rozhodnutí Ústřední volební komise; navrhl proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele zamítl. Obdobně se k věci vyjádřil i zástupce Ústřední volební komise v Praze, jíž vzhledem k povaze věci v tomto řízení přísluší postavení vedlejšího účastníka (§76 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní stížnost není důvodná. Z obsahu vyžádaného spisu Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. Ovs 72/96/Ha) je patrno, že tento soud rozhodoval o stěžovatelově návrhu z podnětu odvolání podaného proti rozhodnutí Ústřední volební komise (ze dne 27. 9. 1996, čj. ÚVK 286/96); tímto rozhodnutím Ústřední volební komise odmítla (obdobně jako to učinila předtím Obvodní volební komise pro volební obvod č. 73 ve Frýdku-Místku) registraci stěžovatele pro volby do Senátu, vyhlášené prezidentem republiky na dny 15. a 16. listopadu 1996, a to proto, že petice nebyla podepsána zákonem požadovaným počtem oprávněných voličů, že stěžovatel nedoložil řádně a včas své státní občanství a konečně, že stěžovatelova přihláška k registraci jako kandidáta obsahovala neúplný údaj. Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí obecného soudu stěžovatel nesplnil základní podmínku vyžadovanou zákonem, totiž nedosáhl potřebného množství podpisů osob podporujících jeho kandidaturu, neboť příslušná petice "obsahuje 1130 podpisů, ale v případě nejméně 240 osob nejsou splněny zákonem předepsané náležitosti", vzhledem k tomu, že "v převážné většině chybí jméno nebo je nahrazeno pouze jeho iniciálou a v druhých případech jméno a příjmení uvedeno je zcela nečitelně", nepřihlížejí přitom již ani k tomu, že "v několika případech je místo rodného čísla uvedeno číslo, které jím evidentně nemůže být". Vzhledem k poněkud neurčitému skutkovému zjištění v napadených rozhodnutích (ve vztahu k rozličnosti tvrzených závad v petici), jakož i s přihlédnutím k odchylnému údaji o nedostatečných (neúplných) zápisech na petici (obvodní volební komise podle odůvodnění svého rozhodnutí je uvádí počtem 245 jako neúplných), Ústavní soud necítě se vázán skutkovými zjištěními učiněnými v předchozích řízeních (§81 zák. č. 182/1993 Sb.) sám z předložených petičních archů zjistil, že jako petice bylo předloženo 67 nečíslovaných listů, na nichž se nachází celkem 1099 jmen a podpisů petentů. Volební obvod č. 73, v němž stěžovatel zamýšlel kandidovat, je podle přílohy č. 1 k zák. č. 247/1995 Sb. a podle úředního sdělení Ústřední volební komise tvořen obcemi: Bocanovice, Bukovec, Bystřice, Dolní Domaslavice, Dolní Lomná, Dolní Tošanovice, Hnojník, Horní Bludovice, Horní Lomná, Horní Tošanovice, Hrádek, Hrčava, Jablunkov, Komorní Lhotka, Košařiska, Lučina, Milíkov, Morávka, Mosty u Jablunkova, Návsí, Nýdek, Písek, Raškovice, Řeka, Smilovice, Soběšovice, Střítež, Třanovice, Třinec (spolu s obcemi Guty, Ropice, Nebory a Oldřichovice), Vendryně, Vělopolí, Vyšní Lhoty, Žermanice, Český Těšín (spolu s obcí Horní Žukov) a Těrlicko. Jestliže tedy petenti ve stěžovatelem předložené petici vykazují jako své trvalé bydliště obce Havířov-Bludovice, Horní Suchá, Albrechtice, Havířov-město, Dobrá, Čadca, Ostrava, Karviná, Stanislavice, Frýdek-Místek (viz č. l. 2, 3, 16, 17, 31, 37, 57, 62, 63 - dle červeného číslování provedeného Ústavním soudem ve svazku petic předložených stěžovatelem), je zřejmé, že jde o osoby, které ve smyslu volebního zákona za oprávněné voliče pokládáni býti nemohou, a proto k jejich podpisům nelze přihlížet; podle zjištění Ústavního soudu takových osob je v posuzované petici celkem 71, v důsledku čehož rozhodující počet podpisů klesne na počet 1028. Od tohoto počtu je však třeba odečíst ty podpisy (jména), které (na č. l. 5, 6, 7, 11, 12, 19, 26, 31, 32, 33, 40, 44, 48, 51, 57, 59, 60, 64 a 65) vykazují vady v tom, že jsou buď zcela nečitelné, nebo jsou vyznačeny toliko příjmením (k těm, které jméno petenta uvedly zkratkou nebo iniciálou Ústavní soud jako k vadným nepřihlížel); takovýchto neúplných podpisů (jmen) Ústavní soud zjistil v posuzované petici celkem 70, v důsledku čehož konečný počet započítatelných podpisů klesl na 958, tedy již pod hranici stanovenou zákonem (§61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb.). Stran takto zjištěných vad stěžovatel tvrdil, že je v průběhu řízení o registraci přihlášky, a to ještě ve fázi řízení před Ústřední volební komisí, odstranil tím, že jí předložil dodatek k petici, jímž uvažovaná pochybení měla být napravena. Z důvodů vyložených již dříve (ve věci IV. ÚS 275/96) nesdílí Ústavní soud právní názor pojatý do napadeného rozhodnutí obecného soudu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. října 1996), totiž že k stěžovatelovu doplňku nebylo lze pro překážku prošlé lhůty (doplněk došel Ústřední volební komisi dne 25. října 1996) plynoucí z ustanovení §61 odst. 3, 5 zák. č. 247/1995 Sb. přihlédnout, neboť mimo to, co bylo již vyloženo (III. senát Ústavního soudu se s názorem IV. senátu ztotožňuje), jeví se na místě připomenout, že přes jisté pravomoci, které ex lege Ústřední volební komise má, jde veskrze o politický orgán, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají, a že již proto nelze soudní přezkum rozhodnutí Ústřední volební komise - ve smyslu zásad správního soudnictví - vázat na skutkový stav, který tento orgán pokládá za zjištěný. Proto Ústavní soud, přihlédnuv k přednesu zástupkyně stěžovatele, rozhodl se provést dodatkem k petici důkaz, když současně očekával, že tento dodatek ve smyslu stěžovatelova tvrzení bude navazovat na původní petici a bude se tak vztahovat pouze k těm osobám, které byly zapsány již v petici původní; tento předpoklad se však nesplnil. V naznačených souvislostech je namístě konstatovat, že petiční listy jak původní petice, tak i dodatku k ní, jsou krajně nepřehledné, neboť na jednotlivých listech jsou začasté zapsáni petenti z různých obcí, což ovšem následnou kontrolu, zejména ve vztahu k předloženému dodatku, výrazně ztěžuje. Jako dodatek k petici bylo Ústavnímu soudu po opakovaných výzvách Ústřední volební komisí předloženo devět nečíslovaných listů obsahujících jména a podpisy celkem 93 osob, z nichž 2 pro bydliště mimo volební obvod č. 73 nelze pokládat za oprávněné voliče. Ve zbytku podařilo se toliko ve 12 případech ztotožnit jména a podpisy petentů s neúplnými údaji v původní petici, čímž sice počet relevantních podpisů stoupl na 970, nicméně i tak zůstává stále pod zákonem stanovenou hranicí, a to i v případě, že by se vzal v úvahu stěžovatelem tvrzený počet 27 podpisů (jmen); nadto, jak Ústavní soud namátkovou kontrolou zjistil, posuzovaný dodatek obsahuje z nemalé míry jména a podpisy osob, které v původní petici zapsány nejsou, což ovšem, vzhledem k časovým limitům a lhůtám plynoucím ze zákona o volbách, je nepřípustné. Zákonnou podmínku, že pro registraci nezávislého kandidáta je zapotřebí podpisů alespoň 1000 oprávněných voličů, tj. těch, kteří jsou oprávněni volit ve volebním obvodu, kde kandidát kandiduje (§61 odst. 6 zák. č. 247/1995 Sb.), je třeba pokládat za zásadní podmínku úspěšné kandidatury, kterou nelze opomenout nebo nahradit něčím jiným. Není-li, jako je tomu v posuzované věci, tato podmínka splněna, jde o absolutní překážku registrace, a proto podle přesvědčení Ústavního soudu nebylo třeba zabývat se dalšími námitkami stěžovatele (prokázání státního občanství, jeho podpis na přihlášce k registraci apod.), neboť i kdyby tyto námitky byly shledány oprávněnými, na podstatě věci by to nemohlo nic změnit. Uzavírá proto Ústavní soud tuto část stěžovatelových výhrad vůči rozhodnutí obecného soudu, pokud se týká též i rozhodnutí volebních komisí, skutkovým zjištěním jak shora, a posléze z toho plynoucím závěrem o důvodnosti a zákonu odpovídajícímu odmítnutí jeho kandidatury, které je též zcela v souladu s ústavním pořádkem republiky. Další část námitek ústavní stížnosti směřuje proti vlastní úpravě podmínek registrace kandidátů tak, jak tyto vyplývají z příslušných ustanovení zákona o volbách (zák. č. 247/1995 Sb.), případně co procesní stránky soudního přezkumu, jak tyto jsou dány ust. §200m o. s. ř.; dotčeným zákonným ustanovením vytýká stěžovatel protiústavnost, tvrdí - jak na to bylo poukázáno již dříve - že pokud jde u nezávislého kandidáta o omezující podmínku peticí, tato ve srovnání s kandidáty na listinách politických stran představuje protiústavní bariéru v oblasti rovnosti lidí v právech, v přístupu k voleným funkcím, jakož i ve svobodné soutěži politických sil v demokratické společnosti; obdobně - pokud jde o soudní přezkum rozhodnutí Ústřední volební komise - způsobem rozhodování o opravném prostředku v neveřejném jednání spatřuje protiústavnosti tohoto způsobu řízení v nemožnosti před soudem vystoupit a na vzniklou důkazní situaci přiměřeným způsobem reagovat. V obou směrech míří tedy stěžovatelovy námitky proti současné positivně právní úpravě, a to jak podmínek volební kandidatury, tak i přezkumného (soudního) řízení. Zde však stěžovatel přehlíží, že k posuzování těchto otázek není senát Ústavního soudu oprávněn (§15 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), neboť tato pravomoc přísluší výhradně plénu Ústavního soudu [§11 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.], a že pro přerušení řízení o ústavní stížnosti a postoupení věci plénu (§78 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) schází zákonná podmínka, totiž že návrh na zrušení těch kterých ustanovení zákona stěžovatel sám spolu s ústavní stížností nepodal (§74 zák. č. 182/1993 Sb.); podle přesvědčení senátu Ústavního soudu k tomu, aby takový návrh vznesl ex officio senát sám, není v posuzované věci dostatek přiměřených důvodů. K tomuto závěru vedly následující úvahy. Volby do Senátu Parlamentu České republiky podle zákona č. 247/1995 Sb., v termínu vyhlášeném prezidentem republiky, jsou za dobu čtyřleté platnosti Ústavy České republiky prvními volbami do tohoto zastupitelského sboru a v současné době (stejně jako v době podání ústavní stížnosti stěžovatele) jsou vzhledem k prezidentem stanovenému termínu (15. a 16. 11. 1996) těsně před svou vrcholnou fází, v níž již není dostatek místa pro nikterak jednoduché a časově i jinak náročné řízení před plénem Ústavního soudu a již proto by průtahy spojené s přerušením řízení o ústavní stížnosti samy o sobě, jak pro stěžovatele samotného, tak též i pro celý volební obvod č. 73 Frýdek-Místek, znamenaly nemalou psychickou zátěž s výraznými prvky nejistoty, která by v každém případě následné volební výsledky zřetelně a nežádoucím způsobem poznamenala; je proto nejen z ústavně právních hledisek nanejvýš potřebné a žádoucí, aby volby do Senátu Parlamentu ČR proběhly bez věcných i časových komplikací. Oproti tomuto celospolečenskému a ústavně zcela konformnímu zájmu stojí případné individuelní zájmy stěžovatele, aby do těchto voleb mohl ex post - ukázaly-li by se jeho námitky v řízení před plénem Ústavního soudu důvodné - svým pasivním volebním právem zasáhnout. Jestliže byl v naznačeném smyslu senát Ústavního soudu postaven před otázku, kterému z těchto - jinak zcela oprávněných - zájmů dát přednost, nemohl přehlédnout povahu jím zjištěných vad ve stěžovatelově registrační přihlášce; v ní totiž nešlo jen o "drobné formální nedostatky" v identifikačních znacích jednotlivých petentů (zkratky ve jménech, scházející či jinak nedostatečná jejich rodná čísla) nebo v samotných vlastnostech kandidáta (způsob prokazování státního občanství)", jak stěžovatel tvrdí, a jejichž odstranění se mu nepodařilo ani v řízení před Ústavním soudem, ale též o podstatné vady v základní znalosti volebního obvodu, v němž zamýšlel stěžovatel kandidovat. Podle přesvědčení Ústavního soudu, vědomí kandidáta koho - v případě svého zvolení - by měl v jednom ze zákonodárných sborů zastupovat, náleží k nepominutelné podmínce politické práce vůbec, která svou povahou a významem tvoří - v uvažovaném smyslu - páteř ústavního pořádku. Posuzováno tímto základním aspektem, je - při zákonodárcem přijatém systému většinového zastoupení - ve volbách do Senátu Parlamentu ČR přípustnost kandidátek nezávislých kandidátů zcela nepochybně otevřením volebního systému nad rámec, který by jinak ze zásad takového zastoupení vyplýval, a v důsledku toho nelze ani omezující podmínky stanovené pro tyto kandidáty chápat jinak než jako důvodná kritéria jejich přístupu ke kandidatuře mimo politické strany, pro něž již ze samotné povahy věci - opět zcela ve shodě s ústavním pořádkem republiky - vyplývá postavení odlišné. Rozumí se pak samo sebou, že v podobných systémových vztazích politického rozložení sil ve státě, jde především - ne-li výlučně - o jejich ústavní vyvážení a nikoli - s ohledem na jejich (politických stran a nezávislých kandidátů) zásadně rozdílnou povahu, o aplikaci zásad rovnosti, na kterou poukazuje stěžovatel. Obdobně platí totéž o rozsahu omezujících podmínek (počet předepsaných podpisů na petici), neboť ani zákonem stanovené omezení za zmíněné otevřenosti (přístupnosti) systému nic nemění, mimo jiné též proto, že ony omezující podmínky nečiní rozdílu mezi kandidáty připadajícími v úvahu. I když v ústavním pořádku republiky (úst. zák. č. 1/1993 Sb. v čl. 5 a Listina základních práv a svobod v čl. 22), co do zákonné úpravy politických práv a svobod, lze shledat poněkud odlišnou dikci (Ústava politický systém chápe jako volnou soutěž politických stran, Listina základních práv a svobod jej označuje jako svobodnou soutěž politických sil), nelze ani z této odlišnosti vyvodit nic, co by svědčilo ve prospěch stěžovatelů; ostatně posuzovat ústavní zákony, stejně jako podávat - v případě spornosti - jejich výklad, Ústavnímu soudu ČR nepřísluší (§87 úst. zák. č. 1/1993 Sb.). Nedospěl proto senát Ústavního soudu k přesvědčení, že by bylo na místě v této věci nahrazovat stěžovatelovo zákonné právo na způsob a rozsah procesní ochrany jeho ústavně zaručených základních práv svým vlastním postupem ex officio a před nejistým a časově vzdáleným plenárním rozhodnutím stran jím uplatněných námitek co do tvrzené neústavnosti ústavní stížností označených právních norem, dal přednost obecnému zájmu, jak tento byl vyložen. Ostatně pro naznačené úvahy senátu Ústavního soudu měly svůj význam i předchozí stanoviska Ústavního soudu ve volebních věcech, jak tato jsou patrna v rozhodnutích, na která stačí odkázat (např. III. ÚS 196/94 apod.). Protože meritorní posouzení námitek vznesených co do protiústavní povahy ústavní stížnosti napadených zákonů (jejich jednotlivých ustanovení) není v senátní pravomoci, a protože k závěru stran postupu ex officio neshledal senát Ústavního soudu dostatek přesvědčivých důvodů, nezbylo, též pro meritorní důvody jak byly vyloženy, než o podané ústavní stížnosti stěžovatele rozhodnout, jak ze znělky tohoto nálezu je patrno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 29. 10. 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:3.US.275.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 275/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 110/6 SbNU 293
Populární název K otázce podmínek výkonu pasivního volebního práva (in casu mj. povinnost shromáždit požadovaný počet podpisů)
Datum rozhodnutí 29. 10. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 11. 10. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Ševčík Vlastimil
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku zamítnuto
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 5
  • 2/1993 Sb., čl. 21 odst.4, čl. 22
Ostatní dotčené předpisy
  • 247/1995 Sb., §61 odst.6
  • 99/1963 Sb., §250m, §200m
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných
základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných /volební a hlasovací právo
Věcný rejstřík volby/do Poslanecké sněmovny
volby/do Senátu
petice
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-275-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28785
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30