ECLI:CZ:US:1996:4.US.218.96
sp. zn. IV. ÚS 218/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Pileckým, advokátem se sídlem v Praze 3, Rokycanova 27, proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 se sídlem v Praze 2, Lazarská 4/10, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 6. 8. 1996 doručena ústavní stížnost stěžovatele, jejíž podstata spočívá v tom, že obvodní státní zástupce nesplnil svou zákonnou povinnost, když neřešil jeho žádost o propuštění z vazby ze dne 28. 5. 1996, ale odeslal ji nepříslušnému soudu bez toho, aniž jí vyhověl. Bylo mu tak znemožněno podat novou žádost o propuštění na svobodu. Stěžovatel je toho názoru, že tím došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci a tvrdí, že tímto postupem bylo porušeno právo na soudní ochranu, garantované v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. To mělo za následek, že o jeho vazbě nebylo po dobu více než dvou měsíců státním zástupcem rozhodnuto a věc tak nemohla být neprodleně předložena soudu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud vyhověl jeho návrhu.
V souladu s postupem stanoveným v ustanovení §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, bylo vyžádáno vyjádření od Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 a Obvodního soudu pro Prahu 4.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 se vyjádřilo v tom smyslu, že žádost o propuštění z vazby ze dne 28. 5. 1996 byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ke sp. zn. 6 T 48/96 s tím, že se s ohledem na předchozí řízení ve věci jedná o soudní vazbu. Předmětný spisový materiál byl dne 3. 6. 1996 postoupen tomuto soudu a podle ustanovení §71 odst. 8 věta druhá trestního řádu teprve od této doby běžela státnímu zástupci nová šestiměsíční lhůta a vykonával dozor nad touto věcí.
Obvodní soud pro Prahu 4 ve svém přípise ze dne 30. 8. 1996 především zpochybnil své postavení vedlejšího účastníka, jak ho označil stěžovatel ve své ústavní stížnosti. Pokud jde o samostatnou ústavní stížnost soud především poukázal na to, že předmětnou trestní věc vrátil státnímu zástupci k došetření usnesením ze dne 8. 3. 1996, kterým současně rozhodl o vazbě. Městský soud v Praze stížnost podanou proti tomuto usnesení dne 30. 4. 1996 zamítl, o čemž byl příslušný státní zástupce informován prostřednictvím obhájce stěžovatele dne 28. 5. 1996. Dále pak bylo zjištěno, jak konstatuje obvodní soud, že v době, kdy byla podána předmětná žádost, soud nemohl o ní rozhodovat, nebot řízení v trestní věci bylo před tímto soudem pravomocně skončeno.
Ústavní soud seznámil s obsahem výše uvedeného přípisu Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4, neboť dospěl k názoru, že existují nejasnosti, kdo z obou orgánů měl v dané fázi trestního řízení vlastně rozhodnout o žádosti o propuštění z vazby. Státní zastupitelství k tomu podalo dne 4. 10. 1996 vysvětlení s tím, že muselo dojít k administrativní chybě. K němu přiložilo i kopii vyšetřovacího spisu OVV-1891/95 FD.
V podání ze dne 27. 11. 1996 doručeném Ústavnímu soudu dne 29. 11. 1996 stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce sdělil, že bere svůj návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 1. 8. 1996 zpět, nebot orgány činné v trestním řízení začaly zkoumat důvody vazby a dne 15. 10. 1996 byl propuštěn z vazby na svobodu.
Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud podle ustanovení §77 zákona č. 182/1993 Sb. řízení zastavil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. 12. 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu