infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-144-006,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.11.1996, sp. zn. IV. ÚS 246/96 [ nález / ČERMÁK / výz-2 ], paralelní citace: N 130/6 SbNU 455 [ 23/1997 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:4.US.246.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K omezení osobní svobody. K započtení doby zajištění do doby zadržení obviněného

Právní věta Dojde-li k zajištění osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle §14 odst. 1 písm. d), e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, třeba lhůtu 24 hodin podle ustanovení §14 odst. 3 citovaného zákona včítat do 24 hodinové lhůty pro zadržení podle §75, §76 trestního řádu. Zajištění nesleduje již totiž v těchto případech pouhý pořádkový účel, jak tomu bylo před novelou provedenou zákonem ČNR č. 26/1993 Sb., neboť oč zde jde, je ve skutečnosti zadržení buď pachatele trestného činu nebo osoby podezřelé z přípravy, pokusu nebo spáchání trestného činu. Přístup dosud běžný v řízení před obecnými soudy, kdy doba takového zajištění není započítávána do doby zadržení obviněného, je proto v rozporu s článkem 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

ECLI:CZ:US:1996:4.US.246.96
sp. zn. IV. ÚS 246/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. listopadu 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti I. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 22. 7. 1996, čj. 28 To 191/96-15, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako účastníka řízení, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci - ze dne 22. 7. 1996, čj. 28 To 191/96-15, se z r u š u j e . Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 1996, čj. 18 Nt 1258/96-6, o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu §67 písm. a), b) trestního řádu, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že napadeným usnesením bylo porušeno ustanovení článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Obecné soudy rozhodovaly totiž o stěžovatelově vazbě k návrhu státního zástupce v rozporu s ustanovením §77 odst. 1 trestního řádu, neboť doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodin. Instituty zadržení osoby podezřelé podle ustanovení §76 trestního řádu a zajištění podle §14 odst. 1 písm. d), e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou obsahově zcela shodné. Pokud tedy Listina v článku 8 odst. 3 stanoví, že zadržená osoba musí být nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu, vztahuje se toto ustanovení jak na postup podle §76 odst. 1 trestního řádu, tak i na postup podle ustanovení §14 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z těchto důvodů stěžovatel měl být okamžitě propuštěn na svobodu, takže rozhodování o jeho vazbě nepřicházelo vůbec v úvahu. Soudy rozhodující o vazbě se navíc náležitě nezabývaly ani tím, zda jsou dány důvody vazby stanovené zákonem. Z těchto důvodů stěžovatel proto navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno pro porušení článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny a napadené usnesení bylo zrušeno. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, uvedl ve vyjádření předsedkyně senátu JUDr. D. S., že pokud stěžovatel byl zajištěn podle §14 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nelze tuto dobu zajištění započítávat do doby zadržení stěžovatele podle příslušných ustanovení trestního řádu. Lhůta 24 hodin, ve které je státní zástupce podle §77 odst. 1 trestního řádu povinen zadrženou osobu předat soudu s návrhem na vzetí do vazby, počíná běžet teprve okamžikem zadržení obviněného podle §76 odst. 1 trestního řádu. Tento názor krajského soudu, jak se ve vyjádření dále uvádí, vychází nejen z výše citovaných ustanovení trestního řádu, ale je v souladu i s komentářem k trestnímu řádu a rozhodnutím publikovaným pod č. 10/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V projednávané věci byly pak důvody pro vzetí do vazby nepochybně dány. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z vyšetřovacího spisu Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování, pracoviště Česká Lípa, č. ČVS: KVV-63/20-95, a v něm založeného záznamu Policie ČR, Okresního ředitelství v České Lípě ze dne 28. 5. 1996, že stěžovatel byl zajištěn dne 27. 5. 1996 ve 13.30 h. na Okresním ředitelství Policie ČR v Jeseníku a vzhledem k podezření ze spáchání trestné činnosti byl po "vytěžení" převezen do Č. L., kde byl umístěn do cely k zajištění a dne 28. 5. 1996 ve 12.30 h. byl předán vyšetřovateli k výslechu. Z protokolu o zadržení obviněného, sepsaného dne 28. 5. 1996 ve 13.15 h. Policií ČR, Krajským úřadem vyšetřování, pracoviště Česká Lípa, je dále patrno, že stěžovatel byl podle §75 trestního řádu zadržen a toto zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci dne 28. 5. 1996 ve 13.30 h. Policie ČR, Krajský úřad vyšetřování, pracoviště Česká Lípa, učinila poté dopisem ze dne 29. 5. 1996 Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, podnět k návrhu na uvalení vazby a uvedené státní zastupitelství následně navrhlo podle §68 trestního řádu vzetí stěžovatele do vazby. Tento návrh byl dne 29. 5. 1996 předán Okresnímu soudu v Liberci, jenž usnesením ze dne 30. 5. 1996, čj. 18 Nt 1258/96-6, rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu §67 písm. a), b) trestního řádu. O stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 22. 7. 1996, čj. 28 To 191/96-15, tak, že stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V důvodech svého rozhodnutí konstatuje krajský soud, že při rozhodování o vazbě je třeba důsledně vycházet z ustanovení trestního řádu, který je pro soudce směrodatným, a vzhledem k němuž k zadržení stěžovatele došlo dne 28. 5. 1996 ve 13.15 h. Pokud pak ještě dříve došlo k zajištění stěžovatele v souladu s ustanovením §14 zákona o Policii ČR, nepřísluší soudu tento postup přezkoumávat, neboť pro soudce rozhodujícího o danosti vazebních důvodů je směrodatné pouze příslušné ustanovení trestního řádu. V napadeném usnesení krajský soud dále dospěl k závěru, že na straně stěžovatele jsou dány důvody vazby podle §67 písm. a), b) trestního řádu. Zajištění podle ustanovení §14 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v původním znění, mělo v podstatě ryze pořádkovou povahu, neboť jeho účelem bylo eliminovat bezprostředně hrozící nebo již probíhající jednání, spočívající v ohrožení života zajištěného nebo života nebo zdraví jiných osob nebo majetku [§14 odst. 1 písm. a) citovaného zákona], v pokusu o útěk při předvedení podle §12 odst. 8 a §13 odst. 5 [§14 odst. 1 písm. b) citovaného zákona] nebo ve slovním urážení na policejním útvaru, a to jiné osoby nebo policisty a nebo v úmyslném znečišťování či poškozování zařízení nebo policejního majetku [§14 odst. 1 písm. c) citovaného zákona]. Novela tohoto zákona provedená zákonem ČNR č. 26/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřeních s tím souvisejících, rozšířila však dosavadní důvody zajištění o důvody, opravňující zajistit osobu, která byla přistižena při spáchání trestného činu [§14 odst. 1 písm. d)] nebo která na základě kriminalisticky doložitelných informací je podezřelá z přípravy, pokusu nebo spáchání trestného činu [§14 odst. 1 písm. e)]. Touto novelizací byl institut zajištění v obou novelizovaných případech posunut již do ryze trestně procesní roviny. Zajištění nesleduje totiž v posléze uvedených případech pouhý pořádkový účel, neboť oč zde jde, je ve skutečnosti zadržení buď pachatele trestného činu nebo osoby podezřelé z přípravy, pokusu nebo spáchání trestného činu. Ústavní soud má proto pochybnosti o ústavnosti současné judikatury obecných soudů, řídící se názorem vyjádřeným v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. 9 To 47/94, a publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/1995. Podle tohoto stanoviska obecných soudů, pokud byla osobní svoboda podezřelého omezena jeho zajištěním podle §14 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nelze dobu tohoto zajištění započítávat do doby zadržení obviněného podle příslušných ustanovení trestního řádu. Ústavní soud má naopak za to, že dojde-li takto k zajištění osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, třeba lhůtu 24 hodin podle ustanovení §14 odst. 3 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, včítat do 24 hodinové lhůty pro zadržení podle §75, §76 trestního řádu. Opačný přístup ke vztahu zajištění podle §14 odst. 1 písm. d), e) zákona ČNR č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zadržení podle §75, §76 trestního řádu, jak je zatím běžný v řízení před obecnými soudy, je podle názoru Ústavního soudu v rozporu s článkem 8 odst. 3 Listiny, podle kterého zadržená osoba musí být nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce pak musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu. Byl-li tedy stěžovatel zajištěn již 27. 5. 1996 ve 13.30 h. pro podezření ze spáchání trestného činu, následně dne 28. 5. 1996 ve 13.15 h. podle §75 trestního řádu zadržen a soudu předán teprve dne 29. 5. 1996, stalo se tak již po uplynutí zmíněné 24 hodinové lhůty. Z uvedeného třeba dále dovodit, že měl-li stěžovatel být propuštěn na svobodu (§75 věta třetí trestního řádu) a státní zástupce tak neučinil a naopak podal podle §68 trestního řádu návrh na vzetí stěžovatele do vazby, nemohly obecné soudy o takovém návrhu zatíženém zmíněným nezhojitelným nedostatkem vůbec věcně rozhodovati. Tím, že obecné soudy nezohlednily tento zásah do osobní svobody stěžovatele a bez ohledu na, ze zákona vyplývající, nutnost jeho propuštění akceptovaly návrh státního zástupce a rozhodly o stěžovatelově vazbě, porušily stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny. Ústavní soud proto, aniž by již mohl vůbec dále zkoumat důvody vazby podle §67 písm. a), b) trestního řádu, ústavní stížnosti pro porušení článku 8 odst. 2, 3, 5 Listiny podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 28. listopadu 1996

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:4.US.246.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 246/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů) 23/1997 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 130/6 SbNU 455
Populární název K omezení osobní svobody. K započtení doby zajištění do doby zadržení obviněného
Datum rozhodnutí 28. 11. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 9. 9. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Čermák Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.5
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67, §75, §76
  • 23/1997 Sb.
  • 283/1991 Sb., §14 odst.1 písm.d, §14 odst.1 písm.e, §14 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstřík zadržení obviněného/podezřelé osoby
vazba/vzetí do vazby
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-246-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 29042
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30