Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 18.01.1996, sp. zn. IV. ÚS 310/95 [ usnesení / VARVAŘOVSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:4.US.310.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1996:4.US.310.95
sp. zn. IV. ÚS 310/95 Usnesení IV. ÚS 310/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. B.C., zastoupeného advokátem JUDr. F.S., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. Cdon 39/95, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 6A 167 /93-19, a rozhodnutím ministra pro správu NM a jeho privatizaci ze dne 3. 6. 1993, čj. 522/521/93, sp. zn. 109/92-S, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavnímu soudu byla dne 27. 12. 1995 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím, a která je, jak to umožňuje ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spojena s návrhem na zrušení části ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění IV. ÚS 310/95 zákona č. 429/1991 Sb. Z přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím zastavil řízení, neboť stěžovatel uplatnil podání označené jako dovolání směřující proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, proti němuž podle ustanovení §250j odst. 4 občanského soudního řádu není přípustný opravný prostředek. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí ministra pro správu NM a jeho privatizaci, kterým byl zamítnut rozklad stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva pro správu NM a jeho privatizaci ze dne 23. 3. 1993, čj. 962/92-R, sp. zn. 109/92-S, kterým mu byla podle §11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb., ve znění zákona č. 429/1991 Sb., uložena povinnost zaplatit zvláštní poplatek ve výši Kč 112 500,- tj. 15 z vydražené ceny provozní jednotky v M. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud s odkazem na §10a o. s. ř. postupoval nezákonným způsobem, pokud vyslovil svoji nepříslušnost podle §246 odst. 2 o. s. ř., neboť má za to, že byla porušena zásada dvouinstančnosti rozhodování nezávislými soudy. Podle jeho názoru je porušením zásady rovnosti účastníků v řízení i to, že Ministerstvo pro správu NM a jeho privatizaci vydalo rozhodnutí, které přezkoumával ministr, tedy tentýž orgán, který věc rozhodl. Dále uvádí, že závěry Vrchního soudu o zpětné působnosti zákona č. 429/1991 Sb. na podmínky dražby sjednané za podmínek tehdy platného zákona č. 427/1990 Sb. považuje za nesprávné a účelové. V této souvislosti odkazuje na čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť mu je ukládáno zákonem to, co v den dražby nesjednal. Při posuzování ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění formálních náležitostí tak, jak je požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"). Podle §72 odst. 2 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti IV. ÚS 310/95 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel snad odvozuje běh lhůty od okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Ústavní soud považuje za nutné konstatovat, a to s ohledem na svou judikaturu, že v případech, kdy zákon dovolání jako mimořádný opravný prostředek nepřipouští, není možné dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky poskytuje. Usnesení soudu o zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti dovolání je nutno považovat za rozhodnutí, které pouze autoritativně konstatuje neexistenci práva. Proto nelze s takovým rozhodnutím spojovat běh lhůty pro podání ústavní stížnosti. Pro úplnost lze k námitce stěžovatele ohledně porušení zásady dvouinstančnosti rozhodování nezávislými soudy dodat, že v dané věci rozhodoval Vrchní soud v Praze podle §246 odst. 2 o. s. ř. jako věcně příslušný k přezkoumávání rozhodnutí ústředního orgánu. Šlo tedy o řízení podle části páté, hlavy druhé o. s. ř., a nikoli o řízení odvolací. Podle ust. §250j odst. 3 o. s . ř. není proti rozhodnutí soudu o žalobě přípustný opravný prostředek. Ve věcech správního soudnictví tedy nelze použít ustanovení části čtvrté o. s. ř. o opravných prostředcích, s výjimkou odvolání a dovolání ve věcech důchodového zabezpečení (§250s odst. 2 o. s. ř.). Aniž by Ústavní soud považoval tento systém správního soudnictví za zcela vyhovující, nemůže konstatovat, že jednoinstanční systém sám o sobě je v rozporu s ústavním pořádkem. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne právní moci rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, čj. 6A 167/93-19, která nastala, jak vyplývá z obsahu usnesení Nejvyššího soudu, dne 4. 9. 1995. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve 22. 12. 1995, stalo se tak nepochybně po uplynutí zákonné lhůty. IV. ÚS 310/95 Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po stanovené lhůtě, odmítnout podle §43 odst.1 písm. b) zákona, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl odmítnut, Ústavní soud se již dále nezabýval návrhem stěžovatele na zrušení části ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť projednání takového návrhu je podle ustanovení §64 odst. 1 písm. d) a §76 zákona, možné pouze za předpokladu projednání ústavní stížnosti. Stejně tak považoval Ústavní soud za bezpředmětné, a to z důvodu zásady hospodárnosti řízení, aby stěžovatele vyzýval k odstranění vad předložených návrhů. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 18. ledna 1996 Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1996:4.US.310.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 310/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 18. 1. 1996
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 12. 1995
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Varvařovský Pavel
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro nedodržení lhůty - §43/1/b)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-310-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27913
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31