ECLI:CZ:US:1996:4.US.314.96
sp. zn. IV. ÚS 314/96
Usnesení
IV. ÚS 314/96 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu Mgr. I.R., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1996, č. j. 3 Cdon 184/96-84, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 13. 11. 1996 doručeno podání označené jako stížnost pro porušení zákona směřující proti výše uvedenému rozhodnutí. Stěžovatelka v něm zejména uvádí, že při souzení jejich žádosti o vrácení rodinného domku došlo k porušení zákona. O dům žádali již 28. 8. 1990, kdy legislativa postrádala zákon o obcích a názvem Městský NV oslovili držitele věci, nikoli majitele. Poukázala, že rovněž ve výpisu z katastru. nemovitostí ze dne 9. 2. 1993 bylo uvedeno toto označení. Uvedeným usnesením Nejvyššího soudit jí tak bylo, jak dále uvedla, a to i poukazem na chybu v označení data uzavření kupní smlouvy, znemožněno využití zákona č. 87/1991 Sb. a zákona č. 198/1993 Sb. .
Z přiložené kopie napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že žalobce J.R. (manžel stěžovatelky, zemřelý dne 3. 6. 1993), se domáhal žalobou podanou dne 26. 3. 1992 u Okresního soudu v Kutné Hoře, aby žalovanému, kterého označil jako "M.ú. K.H. ",
b
IV. ÚS 314/96
bylo uloženo uzavřít dohodu o vydání blíže specifikovaných nemovitostí v kat. území K.H. Jeho žalobě bylo rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 10. 1992, č. j. 5 C 100/92-28, vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 1993, č. j. 13 Co 6/93-51, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaný není v dané věci pasivně legitimován. Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání podaném žalobcem tak, že zrušil rozsudky obou stupňů a řízení zastavil, když dospěl k závěru, že řízení bylo postiženo vadou uvedenou v §237 písm. b) o.s.ř., neboť v řízení vystupoval jako účastník M.ú., který nemá způsobilost být
účastníkem řízení.
V souvislosti s opatřením podkladů pro své rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 100/92, s jehož obsahem se seznámil.
Při posuzování návrhu se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění náležitostí tak, jak je požaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon"). Podle §72 odst. 2 zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. V daném případě lhůta pro podání ústavní stížnosti plynula ode dne právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1996, č. j. 3 Cdon 184/96-84. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu vyžádaného spisu, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 5. 1996. Jestliže byl tedy návrh podán teprve dne 12. 11. 1996, stalo se tak nepochybně po uplynutí zákonné lhůty šedesáti dnů.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti
IV. ÚS 314/96
účastníků. Z tohoto důvodu Ústavní soud považoval za bezpředmětné, s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, aby stěžovatelku vyzýval k odstranění jiných vad návrhu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 12. 1996
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj