Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 10.01.1996, sp. zn. Pl. ÚS 30/95 [ nález / CEPL / výz-2 ],paralelní citace: N 3/5 SbNU 17 [ 31/1996 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.30.95.1
Právo na osobní účast v řízení nesporném dle zákona o volbách do zastupitelstvech obcí
Právní větaVýraz "jeho věc" v čl. 38 odst. 2 Listiny je nutno vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, má mít možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.Konstrukce tzv. nesporného řízení s jeho zvloáštnostmi nemůže vést k tomu, aby taková základní práva nebyla v občanském soudním řízení respektována.
ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.30.95.1
sp. zn. Pl. ÚS 30/95NálezÚstavní soud České republiky rozhodl v plénu ve věci návrhu stěžovatele J. J. zastoupeného advokátem JUDr. Z. H. na zrušení ustanovení §200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb., za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, takto:Dnem 1. července 1996 se zrušuje ustanovení §200l odst. 2zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákonač. 152/1994 Sb.Odůvodnění:I.Dne 19. 1. 1995 obdržel Ústavní soud ČR ústavní stížnoststěžovatele J. J., která byla dále doplněna podáním ze dne 24. 2.1995. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městskéhozastupitelstva Říčany, ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4 a č.11/94-VI/5, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze, ze dne29. 11. 1994, č. j. 21 C 69/94-8. Ústavní stížnost byla spojenas návrhem na přezkoumání ústavnosti ustanovení §200l odst. 2o.s.ř.Po odstranění vad plné moci právního zástupce stěžovateledošel II. senát Ústavního soudu k závěru, že navrhovatel splňujepodmínky ustanovení §74 a §64 odst. 1 písm. d) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a usnesením z 4. října 1995, č.j.II. ÚS 15/95-37, řízení přerušil a návrh na zrušení předmětnéhoustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl.87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR.Stěžovatel se jako kandidát na kandidátce LSNS a nezávislýchkandidátů účastnil voleb do městského zastupitelstva v listopadu1994. Na této kandidátce byl zvolen členem zastupitelstva a 30.11. 1994 zastupitelstvo jeho volbu ověřilo. V mezidobí však bylapodána stížnost proti vydání osvědčení o zvolení stěžovateleu Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze této stížnostisvým usnesením ze dne 29. 11. 1994, č. j. 21 C 69/94-8, vyhověla vyslovil ve výroku, že osvědčení vydané J. J. je neplatné.Důvodem k podání ústavní stížnosti bylo výše uvedené usneseníMěstského zastupitelstva Říčany, ze dne 22. 12. 1994, č.11/94-VI/4, kterým "Městské zastupitelstvo revokuje usnesenío volbách č. 10/94-IV/4 a bere na vědomí usnesení krajského souduč.j. 21C 69/94-8 o neplatnosti vydaného osvědčení o zvolení p. J.J., členem Městského zastupitelstva Říčany" a usnesení téhožzastupitelstva č. 11/94-VI/5, kterým bere na vědomí a ověřujeplatnost volby Ing. D. H., který nastoupil na takto uvolněné místojako náhradník stěžovatele.Ve svém včas podaném návrhu podaném k poštovní přepravě dne18. 1. 1995 napadl stěžovatel výše uvedená usnesení Městskéhozastupitelstva v Říčanech jako opatření orgánu veřejné moci,kterými bylo porušeno jeho právo na přístup k volené funkci členazastupitelstva a právo podílet se jako člen zastupitelstva nasprávě veřejných věcí, která mu náležejí podle čl. 21 odst.1 a 4 Listiny základních práv a svobod. Jejich porušení bylo podlejeho názoru spjato s uplatněním ustanovení §200lo.s.ř. a protov petitu svého návrhu mimo zrušení těchto dvou usnesení navrhlzrušit i toto ustanovení o.s.ř.Na výzvu k odstranění vad návrhu stěžovatel svůj původnínávrh upřesnil v petitu ústavní stížnosti rovněž o návrh nazrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994,č. j. 21 C 69/94-8. V původní stížnosti byl tento návrh obsažennepřímo v odůvodnění, nikoli však v petitu návrhu. Tuto částnávrhu zdůvodňuje stěžovatel tím, že předmětné usnesení krajskéhosoudu svými účinky porušilo jeho základní práva:- podle čl. 21 odst. 1 a 4Listiny, čímž bylo porušeno právostěžovatele na přístup k volené funkci a právo podílet se jakozvolený člen městského zastupitelstva na správě veřejných věcí,- podle čl. 2 odst. 2Listiny, podle kterého lze státní mocuplatňovat jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem,-podle čl.36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2Listiny, podle kterýchmá každý právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestrannéhosoudu, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávánírozhodnutí týkající se základních práv a svobod a kdy každý máprávo, aby jeho věc byla projednávána v jeho přítomnosti a aby semohl vyjádřit ke všem důkazům,- podle čl. 4Listiny, kdy omezení těchto práv zákonem nesmíporušovat podstatu a smysl citovaných práv.Podle názoru stěžovatele byla tato jeho práva dotčenazřetelně v důsledku uplatnění §200l odst. 2o.s.ř., kterým jevyloučeno účastenství občana, o jehož zvolení členemzastupitelstva se řízení vede, je mu znemožněno vyjádřit sek prováděným důkazům, je mu znemožněno dovědět se vůbec o tom, žea s jakým výsledkem je vedeno soudní řízení a je mu znemožněnopodat proti rozhodnutí ústavní stížnost, neboť není účastníkemřízení. Tento poslední závěr v upřesnění svého návrhu změnil a jižjej nenamítá.II.Podle ustanovení §69zákona o Ústavním soudu zaslal předsedaPoslanecké sněmovny Parlamentu dne 17. 11. 1995 stanoviskok návrhu J. J. Ve svém stanovisku uvádí, že podle důvodové zprávyk ustanovení §200lo.s.ř. se navrhovanou úpravou stanoví potřebnézměny a doplnění tak, aby tento procesní předpis, jímž se řídípostup soudů a účastníků řízení, postihoval i specifika řízení vevolebních věcech tím, že umožňuje domáhat se soudního přezkumuvoleb, a to jak v jejich průběhu, tak i následně po jejichukončení. Volební úkony, které mohou být přezkoumány soudem,stanoví volební zákon taxativně a zároveň vymezuje okruh subjektů,oprávněných domáhat se rozhodnutí soudu, jakož i příslušnost soudua lhůty, ve kterých lze tato oprávnění uplatňovat. Dále předsedaPoslanecké sněmovny uvádí, že v této souvislosti "je však třebapřihlédnout k tomu, že činnost soudu upravená v §200lo.s.ř. mápovahu tzv. nesporného řízení. Specifičnost a rozdílnost tohotořízení od tzv. řízení sporného se projevuje v celé řaděpodstatných odchylek. Jednou z nich je i rozhodování souduo návrhu bez jednání s účastníky řízení, a to v případechodůvodněných obecným zájmem na rychlé a účinné ochraně jejichpráv." S přihlédnutím k tomu se domnívá, že citované ustanovení jenutnou a nanejvýš potřebnou součástí o.s.ř. Zákonodárný sborjednal v přesvědčení, že ustanovení §200lo.s.ř. je v souladus Ústavou a ústavním pořádkem. Je na Ústavním soudu, aby jehoústavnost posoudil. V této souvislosti upozornil Ústavní soud, žese k ústavnosti ustanovení §200l již vyjadřoval v souvislostis jiným případem.Konečně předseda Poslanecké sněmovny stvrdil, že zákon bylschválen dne 22. 6. 1994 potřebnou většinou hlasů, podepsánpříslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen.Zákon č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcícha o změně a doplnění některých dalších zákonů, vnesl do soudníhopřezkumu volebních věcí řadu změn. Místo senátu složenéhoz předsedy a dvou soudců projednává stížnost na vydání osvědčenío zvolení pouze samosoudce. Místo přiměřeného použití ustanovenío.s.ř. o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů je nyní tatoúprava zařazena do zvláštních ustanovení hlavy páté části třetía je tak oddělena od ustanovení části páté o správním soudnictví.Není zde již ustanovení o povinnosti soudu zaslat usnesenípříslušnému zastupitelstvu, které jím je výslovně vázáno, jak tomubylo dosud v ustanovení §89 odst. 5 zákona ČNR č. 298/1992 Sb.Řízení je nyní neveřejné a soud je odkázán na návrhy navrhovatele.Ustanovení §200lo.s.ř. zní:"§200l(1) O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členemzastupitelstva v obci 34c) rozhodne soud bez jednání usnesením,a to do sedmi dnů.(2) Účastníkem řízení je navrhovatel.(3) Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky."34c) §59 zákona č. 152/1994 Sb.Z tohoto ustanovení plyne, že účastníkem řízení je pouzenavrhovatel, kterým je však ve smyslu ustanovení §59 zákona č.152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změněa doplnění některých dalších zákonů, pouze "občan, zapsaný doseznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstvavolen, jakož i každá volební strana, která podala kandidátnílistinu pro volby do tohoto zastupitelstva," tedy v žádném případěosoba, o jejíchž právech a povinnostech má být v řízení jednáno.Protože jde o řízení výlučně na návrh, nelze zde uplatnitustanovení §94o.s.ř., podle kterého jsou v řízení, které můžebýt zahájeno i bez návrhu, účastníky i ti, o jejichž právech nebopovinnostech má být v řízení jednáno a jestliže někdo z těch,o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, seneúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o němdozví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka.Ustanovení §59 zákona č. 152/1994 Sb. oprávněně chrání zájemvoličů na správném provádění voleb a zvolení těch, kteří splňujípředpoklady stanovené ústavními a zákonnými předpisy. Zákonodárcevšak ve svém procesním zajištění tohoto demokratického právapřehlíží, že ve volbách do obecních zastupitelstev nejde jeno práva voličů a volebních stran, nýbrž též o práva kandidátů načleny zastupitelstva a o práva zvolených kandidátů, kterávyplývají z práva ucházet se za rovných podmínek o volené funkcea v případě zvolení tyto funkce bez překážek vykonávat.Ústavní soud tak shledal, že novela o.s.ř. v podobě zákona č.152/1994 Sb. porušuje ústavní ustanovení v několika směrech.Předně je ustanovení §200l odst. 2 v rozporu s čl. 38 odst. 2Listiny, když výraz "jeho věc" je nutno vykládat tak, že Listinapožaduje, aby každý, o jehož právech a povinnostech má býtv soudním řízení jednáno, měl možnost se tohoto řízení účastnita vyjádřit se k všem prováděným důkazům a aby soud o "jeho věci"jednal v jeho přítomnosti a veřejně, pokud zákon ve smysluustanovení čl. 96 odst. 2Ústavy ČR nestanoví výjimku, což je všakmožné jen u zásady ústnosti a veřejnosti.Dále je toto ustanovení v rozporu s ustanovením čl. 14 odst.1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (č.120/1976 Sb.), ze kterého plyne, že každý má úplně stejné právo,aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nestranným a nezávislýmsoudem, který "rozhoduje o jeho právech a povinnostech." (In thedetermination...of his rights and obligations in a suit atlaw...everyone shall be entitled to a fair and public hearing...).Obdobné právo každého jednotlivce vyplývá rovněž z ustanovení čl.6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č.209/1992 Sb.).Zákonodárce má proto při bližší úpravě těchto ustanovenízajistit, aby každý, o jehož právech a povinnostech se předorgánem soudního typu jedná, měl možnost uplatnit tato ústavnězaručená práva (ve smyslu ustanovení §148 odst. 2 zákonao Ústavním soudu). Konstrukce tzv. nesporného řízení s jehozvláštnostmi nemůže vést k tomu, aby taková základní práva nebylav občanském soudním řízení respektována.Předmětné ustanovení umožňuje jednat o základním politickémprávu občana na účast na správě veřejných věcí, aniž by se mohlivšichni, kterých se to týká, soudního řízení účastnit a dokonce seo něm vůbec dovědět. Nejde přitom jen o člena zastupitelstva,nýbrž i o další možné dotčené subjekty jako jsou případně volebnístrana, za kterou člen zastupitelstva kandidoval a místní volebníkomise jako orgán, jehož rozhodnutí je předmětem soudníhopřezkumu. Takováto úprava je proto svými důsledky v rozporui s čl. 1Ústavy ČR, který prohlašuje Českou republiku za právnístát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.Nakonec o.s.ř. nestanoví ani povinnost krajských soudů, aby svározhodnutí doručovaly příslušným zastupitelstvům, ani volebnímkomisím, které osvědčení vydaly, nehledě na to, že předmětemvolebního soudního přezkumu by měla být platnost voleb jakourčitého procesu vedoucího ke zvolení členů zastupitelstvav souladu s ústavními a zákonnými pravidly, a nikoli vydáníosvědčení o zvolení, které již jen deklaruje určitý právní stav.Po tomto zjištění již se Ústavní soud nezabýval dalšíminámitkami stěžovatele, které však mají zejména vztah k vyřízeníústavní stížnosti v dalším řízení. Připomíná však, že skutečnost,že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocněrozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat sepráva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. Takovéto pravomocnérozhodnutí však ve vztahu k němu představuje "jiný zásah orgánuveřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d)Ústavy ČRa ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena.V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Poslanecká sněmovnapři přijímání zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu, jižtento nedostatek u soudního přezkumu vydávání osvědčení o zvolenído Poslanecké sněmovny a Senátu odstranila. Ustanovení §88 tohotozákona dává aktivní legitimaci k podání návrhu opět občanu, kterýbyl zapsán v seznamu voličů v okrsku, kde byl poslanec nebosenátor volen a dále politické straně nebo koalici, která podalakandidátní listinu nebo přihlášku k registraci. Ovšem odpovídajícíprocesní úprava v podobě novely o.s.ř. v ustanovení §200nstanoví, že účastníkem řízení je kromě navrhovatele rovněž"poslanec nebo senátor, jehož osvědčení o zvolení je stížnostínapadeno" a dále příslušný volební orgán. Toto ustanovení jižodstraňuje pochybnosti o ústavnosti řízení o volebníchstížnostech. Kromě toho je třeba toto ustanovení viděti v souvislosti s úpravou možností obrany takto dotčeného poslanceči senátora ve zvláštním řízení před Ústavním soudem podleustanovení §85 až 91zákona o Ústavním soudu.Z hlediska vykonatelnosti nálezu je třeba uvést, že zrušeníustanovení §200l odst. 2o.s.ř. by zkomplikovalo soudnípřezkoumávání výsledků voleb do obecních zastupitelstev. Tytovolby probíhají prakticky stále v podobě tzv. nových volebv důsledku poklesu členů zastupitelstev. Proto je třeba umožnitPoslanecké sněmovně, aby provedla jednoduchou nápravu dosavadníhoneústavního stavu, neboť po zrušení neústavního ustanovení čl.200l odst. 2 o.s.ř. nebude možné zjednat uplatnění ústavnězaručených základních práv zvolených kandidátů jiným způsobem, nežnovou úpravou o.s.ř.Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 10. ledna 1996
Odlišné stanoviskoStěžovatel ve svém návrhu požadoval zrušení ustanovení §200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. v jeho platném znění,v souvislosti se svou ústavní stížností. Jak vyplývá z výrokuÚstavního soudu, bylo rozhodnuto nálezem, že se stěžovatelivyhovuje a napadené ustanovení občanského soudního řádu, v jehoplatném znění, se ruší.Podle §68 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v řízenío zrušení zákonů posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsahzákona z hlediska jeho souladu s ústavními zákony a mezinárodnímismlouvami podle čl. 10 Ústavy. Vzhledem k tomu měl Ústavní soudsoučasně vypustit v §200l odst. 1 slova "bez jednání", protožesoučasně platné ustanovení ve znění: "1) O stížnosti proti vydáníosvědčení o zvolení členem zastupitelstva v obci rozhodne soud bezjednání usnesením, a to do sedmi dnů", je v rozporu s čl. 14 odst.1 Paktu o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.),jakož i s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod(č. 209/1992 Sb.). Uvedený pakt stanoví výslovně, že každý musíbýt řádně a veřejně vyslechnut příslušným, nezávislým a nestrannýmsoudem, zřízeným podle zákona, pokud jde o vznesení jakéhokolivobvinění, nebo pokud jde o určení jeho práv a povinnostíuplatněných žalobou. Dodržení odpovídajících ustanovení obou smluvnení možné ani v jiné instanci, protože odst. 3 §200l výslovněstanoví, že proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravnéprostředky.Závěrem je nutno konstatovat, že použití zásady "ne eat iudexulta petitum" není v řízení před Ústavním soudem případné, protožepro Ústavní soud převažuje jeho základní úloha být soudním orgánemochrany ústavnosti podle čl. 84 Ústavy ČR.
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury
ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.30.95.1
Název soudu
Ústavní soud České republiky
Spisová značka
Pl. ÚS 30/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)
31/1996 Sb.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)
N 3/5 SbNU 17
Populární název
Právo na osobní účast v řízení nesporném dle zákona o volbách do zastupitelstvech obcí
Datum rozhodnutí
10. 1. 1996
Datum vyhlášení
Datum podání
19. 1. 1995
Datum zpřístupnění
15. 10. 2007
Forma rozhodnutí
Nález
Typ řízení
O zrušení zákonů a jiných právních předpisů
Význam
2
Navrhovatel
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán
Soudce zpravodaj
Cepl Vojtěch
Napadený akt
zákon; 99/1963; občanský soudní řád; §201e
Typ výroku
vyhověno vykonatelnost odložená - §58/1
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
1/1993 Sb., čl. 1
120/1976 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 14 odst.1
2/1993 Sb., čl. 21 odst.4, čl. 38 odst.2
209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
152/1994 Sb.
31/1996 Sb.
99/1963 Sb., §200l odst.2
Odlišné stanovisko
Paul Vladimír
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba) základní práva a svobody/právo podílet se na správě věcí veřejných
Věcný rejstřík
volby/do zastupitelstev krajů volby/do zastupitelstev obcí