infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsBrne, infUsKratkeRadky-249-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.06.1997, sp. zn. I. ÚS 111/96 [ nález / KLOKOČKA / výz-3 ], paralelní citace: N 83/8 SbNU 275 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:1.US.111.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K překážce věci rozsouzené v restituční věci

Právní věta Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu nerespektovala ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř., tj. překážku věci rozsouzené. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu. Z nečinnosti okresního úřadu, který jako zakladatel původní osoby povinné k vydání nemovitostí, převzal její závazky i dosud neskončené restituční případy, nelze vyvozovat požadavek, aby následky této nečinnosti nesla stěžovatelka.

ECLI:CZ:US:1997:1.US.111.96
sp. zn. I. ÚS 111/96 Nález Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky R. B. proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995, a 10 Ca 663/95 ze dne 20. 3. 1996 a rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, čj. 26792/95, ve věci vydání nemovitosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto: Ústavní stížnosti se v y h o v u j e a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3. 1996, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, jakož i rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95 se z r u š u j í . Odůvodnění: I. Svou ústavní stížností navrhovatelka napadá rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995 a rozhodnutím Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95. Ústavní stížnost byla podána dne 17. 4. 1996, soudní rozhodnutí ze dne 20. 3. 1996 nabylo právní moci dne 2. 4. 1996. Napadeným rozhodnutím krajského soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, bylo v rámci soudního přezkumu správního k odvolání stěžovatelky potvrzeno správní rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95. Tímto rozhodnutím v rámci řízení podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě"), bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí v k. ú. K., a to parcely č. 176 se zast. plochou o výměře 414 m2 a parcely č. 98 se zast. plochou o výměře 398 m2 s domem čp. 220. Uvedeným rozhodnutím procesně předcházela řada rozhodnutí obecných soudů, jakož i orgánů správních. Počátkem této rozhodovací peripetie byl návrh stěžovatelky na vydání nemovitostí podle zákona o půdě. Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově rozhodnutím z 31. 12. 1992, č. j. PÚ 6282/92, určil, že navrhovatelka není vlastníkem domu se stavební parcelou a že se nemovitosti nevydávají. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci soudního přezkumu správního dne 10. 5. 1993, pod sp. zn. 10 Ca 71/93 tak, že správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí. Následovalo správní rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 13. 7. 1993, č. j. PÚ 11748/93, jímž bylo zjištěno ve správním řízení, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí. V důsledku odvolání Restaurací K., s. p. v likvidaci, proběhlo odvolací řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 Ca 368/93, které skončilo dne 28. 3. 1994 usnesením o zastavení řízení. Důvodem výroku obecného soudu o zastavení řízení byla skutečnost, že Restaurace K., s. p. v likvidaci, v době zahájení řízení se ukázaly být neexistujícím subjektem, neboť k 16. 7. 1993 byly vymazány z obchodního rejstříku, a to rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. S odkazem na §§103 a 104 odst. 1 o. s. ř. proto odvolací soud rozhodl v rámci soudního přezkumu správního o zastavení řízení. Ačkoli již 13. 7. 1993 vydané rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově nebylo zrušeno, vydal správní orgán (Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově) opětovně správní rozhodnutí v téže věci a to 7. 12. 1994, č. j. PÚ 21482/94, jímž znovu rozhodl, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí, jejichž vydání se domáhala. K odvolání České republiky - Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako zakladatel podniku Restaurace K. po likvidaci tohoto podniku převzal jeho pohledávky i restituční neskončené případy, rozhodl v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. 2. 1995 pod sp. zn. 10 Ca 44/95 tak, že toto správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného odvolacího rozhodnutí obecného soudu je zřejmé, že důvodem zrušení byla existence duplicitních rozhodnutí vedle sebe. Konkrétně se jednalo o rozhodnutí z 13. 7. 1993, které nebylo zrušeno žádným z právních prostředků upravených správním řádem či občanským soudním řádem. Vedle něho pak stálo rozhodnutí ze 7. 12. 1994, které shodným způsobem, tedy ve prospěch navrhovatelky, řešilo jí uplatněný restituční nárok. Nato následovalo rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, z 13. 9. 1995, jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí z 13. 7. 1993. Odvolací řízení bylo, po opakovaném procesu doručování, vyvoláno právním nástupcem Restaurací K., a to ČR - Okresním úřadem v Českém Krumlově. Okresní úřad v Českém Krumlově napadl tím rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 13. 7. 1993, kterým bylo zjištěno, že vlastníkem sporných nemovitostí je stěžovatelka. Výsledkem bylo zrušovací rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze 13. 9. 1995, kterým se věc vrátila správnímu orgánu k novému rozhodnutí. Nové správní rozhodnutí, z 8. 11. 1995, tentokráte pro navrhovatelku negativní, bylo potvrzeno po odvolání stěžovatelky ke krajskému soudu rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95. Navrhovatelka tvrdí ve své ústavní stížnosti, že jí napadená rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu jsou v rozporu s čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), že těmito rozhodnutími bylo porušeno právo na rovné postavení před soudem. Dále tvrdí, že porušeno bylo právo na ústní soudní jednání ve smyslu čl. 96 odst. 2 Ústavy a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Porušen byl též čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, umožňující uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem. Navrhovatelka vytýká i porušení čl. 11 Listiny, tedy práva vlastnit majetek a být vyvlastněn pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Předmětem ústavní stížnosti je výhradně procesní postup Krajského soudu v Českých Budějovicích, který údajně několikrát porušil občanský soudní řád, v důsledku toho nezákonně zrušil již pravomocné rozhodnutí a poté znovu projednával věc již jednou rozhodnutou. Tímto nezákonným postupem odňal navrhovatelce již jednou pravomocně přiznané vlastnické právo. Navrhovatelčiny výtky směřují zejména proti odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca 44/95, jímž byl dán podnět k novému doručování správního rozhodnutí ze dne 13. 7. 1993. Navrhovatelka přitom v otázce doručení tohoto správního rozhodnutí dovozuje, že bylo doručeno řádně. V důsledku opakovaného doručování právnímu nástupci Restaurací K., Okresnímu úřadu v Českém Krumlově, finančnímu referátu, pak následovala řízení, v nichž podle názoru navrhovatelky figuruje na straně navrhovatele i odpůrce týž subjekt, totiž Okresní úřad v Českém Krumlově. Poukazuje dále i na to, že opravný prostředek v důsledku tohoto procesního sledu, podaný Okresním úřadem v Českém Krumlově, měl být odmítnut pro opožděnost. Ve věci nedostatečnosti výroku správního rozhodnutí z 13. 7. 1993, který se týkal pouze parcel a nepojal do výroku i dům, navrhovatelka poukazuje na možnost nápravy podle §47 odst. 6 správního řádu. Tyto vady podle navrhovatelky nemohou způsobit neplatnost tohoto rozhodnutí. Ze všech těchto důvodů tedy navrhovatelka požaduje zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995. Současně se zmiňuje o možnosti zrušení §§250f, 250j odst. 4 a 250s o. s. ř., toto zrušení však přímo nenavrhuje. V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Krajský soud v Českých Budějovicích k rozhodnutí z 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, že ve vztahu k tomuto rozhodnutí byla ústavní stížnost podána opožděně. K rozhodnutí sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3. 1996, pak navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť tímto rozhodnutím nebylo rozhodováno o restituční věci stěžovatelky již dříve pravomocně rozhodnuté. Okresní úřad v Českém Krumlově v písemném vyjádření k ústavní stížnosti považuje tuto za nedůvodnou. V otázce postavení Okresního úřadu - pozemkového úřadu a finančního referátu Okresního úřadu v Českém Krumlově zastává názor, že jde o vzájemně odlišné osoby ve smyslu ustanovení §12 zák. č. 284/1991 Sb. Pozemkový fond České republiky, územní pracoviště Český Krumlov, v písemném vyjádření k ústavní stížnosti pouze uvedl, že bude respektovat pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově. V písemném stanovisku k obsahu podaných vyjádření zdůraznila stěžovatelka základní argumentaci své ústavní stížnosti a závěrem poukázala na řízení před Ústavním soudem ve věci IV. ÚS 274/95, které se týkalo rozhodnutí ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95. V tomto řízení byla její tehdejší ústavní stížnost posouzena jako předčasná. II. Právní podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení otázky procesního postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích v restituční věci stěžovatelky. Ústavní soud České republiky poté, co se seznámil s obsahem spisů Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95 a 10 Ca 663/95, jakož i obsahem správního spisu Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ve věci uplatněného restitučního nároku stěžovatelky dle ustanovení §9 zákona o půdě, dospěl k těmto závěrům: Z procesního sledu v restituční věci podle zákona o půdě, týkající se navrhovatelky, je zřejmé, že tato věc byla pravomocně skončena v rámci řízení o odvolacím prostředku, které proběhlo u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 CA 368/93. Usnesením ze dne 28. 3. 1994 zde obecný soud zastavil řízení, vyvolané podle hlavy třetí páté části o. s. ř., neboť dovodil, že odvolatel (Restaurace K., s. p. v likvidaci) není aktivně legitimován k podání opravného prostředku. Důvod závěru obecného soudu, že opravný prostředek podal neexistující subjekt, pramenil z předložení usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích z 16. 7. 1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. Podle tohoto usnesení soud vyhověl žádosti likvidátora a vymazal z obchodního rejstříku Restaurace K., státní podnik "v likvidaci". Den zápisu je 16. 7. 1993 a proti tomuto usnesení bylo právo odvolání přípustné. Tímto rozhodnutím obecného soudu byl vyřešen opravný prostředek proti správnímu rozhodnutí ze dne 13. 7. 1993, č.j PÚ 11748/93, Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově. Důsledkem bylo nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu ze dne 13. 7. 1993, jímž bylo vyhověno restitučnímu nároku stěžovatelky. Další procesní kroky v této věci jsou již v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, tedy v rozporu s právem na spravedlivý proces. Těmito dalšími rozhodnutími byla porušena i zásada rovného postavení účastníků v soudním řízení ve smyslu čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny. Rozhodnutím správního orgánu z 13. 7. 1993, které nabylo právní moci 28. 3. 1993, bylo zjištěno, že stěžovatelka je vlastnicí nemovitostí v k. ú. K.. Skutečnost, že ve výroku správního rozhodnutí je uveden pouze pozemek, zatímco odůvodnění uvádí i dům, jehož restituce se navrhovatelka rovněž domáhala, nemá vliv na platnost tohoto správního rozhodnutí. Zřejmá nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí je zhojitelná správním orgánem kdykoliv i bez návrhu formou opravy ve smyslu ustanovení §47 odst. 6 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.). V takovém případě je nutno považovat veškerá navazující rozhodnutí v restituční věci stěžovatelky za odporující i čl. 11 Listiny. Je nepochopitelné, proč správní orgán vydal rozhodnutí dne 7. 12. 1994, č. j. PÚ 21482/94, jímž rozhodl, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí v k. ú. K. (včetně domu), když o této otázce již bylo pravomocně rozhodnuto 13. 7. 1993. To by mělo své opodstatnění pouze za předpokladu, že by toto rozhodnutí bylo lze chápat jako rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení §47 odst. 6 správního řádu. Pochybení při vydání tohoto správního rozhodnutí dovodil i obecný soud v rozhodnutí z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca 44/95, proto je jako duplicitní zrušil. Ve výroku tohoto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je však podivné, že věc byla vrácena k dalšímu řízení správnímu orgánu, jakoby měl ve věci pravomocně již rozsouzené rozhodovat správní orgán. Obecný soud v tomto směru při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu ze 7. 12. 1994 otevřel znovu věc pravomocně rozsouzenou, a to věc ohledně správního rozhodnutí z 13. 7. 1993, jíž se odvolání netýkalo. Právě tento okamžik byl rozhodujícím pro následný sled procesních kroků, které již zcela jednoznačně odporovaly čl. 36 Listiny i zásadě rovnosti účastníků v civilním řízení, jakož i článku 11 Listiny. Výsledkem rozhodnutí obecného soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, je zrušení pravomocného rozhodnutí správního orgánu z 13. 7. 1993 po dvou letech. Ústavní stížnosti za těchto okolností nelze vytýkat pozdní podání vůči tomuto rozhodnutí obecného soudu, neboť je nutné akceptovat závěr rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 274/95. Tímto rozhodnutím byla tehdy navrhovatelkou podaná ústavní stížnost považována za předčasnou, avšak nyní ve spojení s výsledným rozhodnutím ze dne 20. 3. 1996 tvoří jeden logický celek. Součástí tohoto celku je i správní rozhodnutí ze dne 8. 11. 1995, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí k nimž uplatnila restituční nárok. Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu nerespektovala ustanovení §159 odst. 3 o. s. ř., tj. překážku věci rozsouzené. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu. Z nečinnosti Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako zakladatel původní osoby povinné k vydání nemovitostí, tj. Restaurací K., převzal její závazky i dosud neskončené restituční případy, což je patrno z obsahu závěrečné zprávy o likvidaci Restaurací K., s. p., nelze vyvozovat požadavek, aby následky této nečinnosti nesla stěžovatelka. Z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 368/93, ze dne 28. 3. 1994, je zřejmé, že doklad o výmazu osoby povinné z obchodního rejstříku předložil právě Okresní úřad v Českém Krumlově, takže věděl o této skutečnosti a věděl také, že on sám je právním nástupcem Restaurací K. a měl v tomto smyslu také jednat. Z uvedených důvodů pokládá Ústavní soud ústavní stížnost za důvodnou. Proto nezbylo Ústavnímu soudu než rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca 401/95, a rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95, zrušit. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 25. června 1997

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:1.US.111.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 111/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 83/8 SbNU 275
Populární název K překážce věci rozsouzené v restituční věci
Datum rozhodnutí 25. 6. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 18. 4. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Klokočka Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 96 odst.1
  • 2/1993 Sb., čl. 11, čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3
Ostatní dotčené předpisy
  • 229/1991 Sb.
  • 99/1963 Sb., §159 odst.3, §103, §104 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstřík správní rozhodnutí
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-111-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28021
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31