ECLI:CZ:US:1997:1.US.111.96
sp. zn. I. ÚS 111/96
Nález
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky R. B. proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995, a 10 Ca 663/95 ze dne 20. 3. 1996 a rozhodnutí Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, čj. 26792/95, ve věci vydání nemovitosti podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, takto:
Ústavní stížnosti se v y h o v u j e a rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3.
1996, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.
zn. 10 Ca 401/95, jakož i rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového
úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95
se z r u š u j í .
Odůvodnění:
I.
Svou ústavní stížností navrhovatelka napadá rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn.
10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu, sp. zn. 10 Ca
401/95, ze dne 13. 9. 1995 a rozhodnutím Okresního
úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995,
č. j. 26792/95. Ústavní stížnost byla podána dne 17. 4. 1996,
soudní rozhodnutí ze dne 20. 3. 1996 nabylo právní moci dne 2. 4.
1996.
Napadeným rozhodnutím krajského soudu ze dne 20. 3. 1996, sp.
zn. 10 Ca 663/95, bylo v rámci soudního přezkumu správního
k odvolání stěžovatelky potvrzeno správní rozhodnutí Okresního
úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č.
j. 26792/95. Tímto rozhodnutím v rámci řízení podle zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě"), bylo rozhodnuto,
že stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí v k. ú. K., a to
parcely č. 176 se zast. plochou o výměře 414 m2 a parcely č. 98 se
zast. plochou o výměře 398 m2 s domem čp. 220.
Uvedeným rozhodnutím procesně předcházela řada rozhodnutí
obecných soudů, jakož i orgánů správních. Počátkem této
rozhodovací peripetie byl návrh stěžovatelky na vydání nemovitostí
podle zákona o půdě. Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově
rozhodnutím z 31. 12. 1992, č. j. PÚ 6282/92, určil, že
navrhovatelka není vlastníkem domu se stavební parcelou a že se
nemovitosti nevydávají. O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodl
Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci soudního přezkumu
správního dne 10. 5. 1993, pod sp. zn. 10 Ca 71/93 tak, že správní
rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí. Následovalo
správní rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu v Českém
Krumlově ze dne 13. 7. 1993, č. j. PÚ 11748/93, jímž bylo zjištěno
ve správním řízení, že navrhovatelka je vlastníkem nemovitostí.
V důsledku odvolání Restaurací K., s. p. v likvidaci, proběhlo
odvolací řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 10 Ca 368/93, které skončilo dne 28. 3. 1994 usnesením
o zastavení řízení. Důvodem výroku obecného soudu o zastavení
řízení byla skutečnost, že Restaurace K., s. p. v likvidaci,
v době zahájení řízení se ukázaly být neexistujícím subjektem,
neboť k 16. 7. 1993 byly vymazány z obchodního rejstříku, a to
rozhodnutím Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7.
1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. S odkazem na §§103 a 104 odst. 1 o.
s. ř. proto odvolací soud rozhodl v rámci soudního přezkumu
správního o zastavení řízení.
Ačkoli již 13. 7. 1993 vydané rozhodnutí Okresního
úřadu-pozemkového úřadu v Českém Krumlově nebylo zrušeno, vydal
správní orgán (Okresní úřad-pozemkový úřad v Českém Krumlově)
opětovně správní rozhodnutí v téže věci a to 7. 12. 1994, č. j. PÚ
21482/94, jímž znovu rozhodl, že navrhovatelka je vlastníkem
nemovitostí, jejichž vydání se domáhala. K odvolání České
republiky - Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako
zakladatel podniku Restaurace K. po likvidaci tohoto podniku
převzal jeho pohledávky i restituční neskončené případy, rozhodl
v odvolacím řízení Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. 2.
1995 pod sp. zn. 10 Ca 44/95 tak, že toto správní rozhodnutí
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného
odvolacího rozhodnutí obecného soudu je zřejmé, že důvodem zrušení
byla existence duplicitních rozhodnutí vedle sebe. Konkrétně se
jednalo o rozhodnutí z 13. 7. 1993, které nebylo zrušeno žádným
z právních prostředků upravených správním řádem či občanským
soudním řádem. Vedle něho pak stálo rozhodnutí ze 7. 12. 1994,
které shodným způsobem, tedy ve prospěch navrhovatelky, řešilo jí
uplatněný restituční nárok.
Nato následovalo rozhodnutí Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, z 13. 9. 1995, jímž bylo
zrušeno správní rozhodnutí z 13. 7. 1993. Odvolací řízení bylo, po
opakovaném procesu doručování, vyvoláno právním nástupcem
Restaurací K., a to ČR - Okresním úřadem v Českém Krumlově.
Okresní úřad v Českém Krumlově napadl tím rozhodnutí Okresního
úřadu, pozemkového úřadu v Českém Krumlově z 13. 7. 1993, kterým
bylo zjištěno, že vlastníkem sporných nemovitostí je stěžovatelka.
Výsledkem bylo zrušovací rozhodnutí Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95, ze 13. 9. 1995, kterým se věc
vrátila správnímu orgánu k novému rozhodnutí. Nové správní
rozhodnutí, z 8. 11. 1995, tentokráte pro navrhovatelku negativní,
bylo potvrzeno po odvolání stěžovatelky ke krajskému soudu
rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 20. 3.
1996, sp. zn. 10 Ca 663/95.
Navrhovatelka tvrdí ve své ústavní stížnosti, že jí napadená
rozhodnutí obecných soudů a správního orgánu jsou v rozporu s čl.
96 odst. 1 Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv
a svobod (dále jen "Listina"), že těmito rozhodnutími bylo
porušeno právo na rovné postavení před soudem. Dále tvrdí, že
porušeno bylo právo na ústní soudní jednání ve smyslu čl. 96 odst.
2 Ústavy a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1
Listiny. Porušen byl též čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2
Listiny, umožňující uplatňování státní moci jen v případech
a mezích stanovených zákonem. Navrhovatelka vytýká i porušení čl.
11 Listiny, tedy práva vlastnit majetek a být vyvlastněn pouze ve
veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu.
Předmětem ústavní stížnosti je výhradně procesní postup
Krajského soudu v Českých Budějovicích, který údajně několikrát
porušil občanský soudní řád, v důsledku toho nezákonně zrušil již
pravomocné rozhodnutí a poté znovu projednával věc již jednou
rozhodnutou. Tímto nezákonným postupem odňal navrhovatelce již
jednou pravomocně přiznané vlastnické právo. Navrhovatelčiny výtky
směřují zejména proti odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu
v Českých Budějovicích z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca 44/95, jímž
byl dán podnět k novému doručování správního rozhodnutí ze dne
13. 7. 1993. Navrhovatelka přitom v otázce doručení tohoto
správního rozhodnutí dovozuje, že bylo doručeno řádně. V důsledku
opakovaného doručování právnímu nástupci Restaurací K., Okresnímu
úřadu v Českém Krumlově, finančnímu referátu, pak následovala
řízení, v nichž podle názoru navrhovatelky figuruje na straně
navrhovatele i odpůrce týž subjekt, totiž Okresní úřad v Českém
Krumlově. Poukazuje dále i na to, že opravný prostředek v důsledku
tohoto procesního sledu, podaný Okresním úřadem v Českém Krumlově,
měl být odmítnut pro opožděnost.
Ve věci nedostatečnosti výroku správního rozhodnutí z 13. 7.
1993, který se týkal pouze parcel a nepojal do výroku i dům,
navrhovatelka poukazuje na možnost nápravy podle §47 odst. 6
správního řádu. Tyto vady podle navrhovatelky nemohou způsobit
neplatnost tohoto rozhodnutí.
Ze všech těchto důvodů tedy navrhovatelka požaduje zrušení
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3.
1996, sp. zn. 10 Ca 663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu,
sp. zn. 10 Ca 401/95, ze dne 13. 9. 1995. Současně se zmiňuje
o možnosti zrušení §§250f, 250j odst. 4 a 250s o. s. ř., toto
zrušení však přímo nenavrhuje.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl Krajský soud
v Českých Budějovicích k rozhodnutí z 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca
401/95, že ve vztahu k tomuto rozhodnutí byla ústavní stížnost
podána opožděně. K rozhodnutí sp. zn. 10 Ca 663/95, ze dne 20. 3.
1996, pak navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť tímto
rozhodnutím nebylo rozhodováno o restituční věci stěžovatelky již
dříve pravomocně rozhodnuté.
Okresní úřad v Českém Krumlově v písemném vyjádření k ústavní
stížnosti považuje tuto za nedůvodnou. V otázce postavení
Okresního úřadu - pozemkového úřadu a finančního referátu
Okresního úřadu v Českém Krumlově zastává názor, že jde o vzájemně
odlišné osoby ve smyslu ustanovení §12 zák. č. 284/1991 Sb.
Pozemkový fond České republiky, územní pracoviště Český
Krumlov, v písemném vyjádření k ústavní stížnosti pouze uvedl, že
bude respektovat pravomocné rozhodnutí Okresního úřadu
- pozemkového úřadu v Českém Krumlově.
V písemném stanovisku k obsahu podaných vyjádření zdůraznila
stěžovatelka základní argumentaci své ústavní stížnosti a závěrem
poukázala na řízení před Ústavním soudem ve věci IV. ÚS 274/95,
které se týkalo rozhodnutí ze dne 13. 9. 1995, sp. zn. 10 Ca
401/95. V tomto řízení byla její tehdejší ústavní stížnost
posouzena jako předčasná.
II.
Právní podstata ústavní stížnosti spočívá v posouzení otázky
procesního postupu Krajského soudu v Českých Budějovicích
v restituční věci stěžovatelky. Ústavní soud České republiky poté,
co se seznámil s obsahem spisů Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 401/95 a 10 Ca 663/95, jakož i obsahem
správního spisu Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém
Krumlově ve věci uplatněného restitučního nároku stěžovatelky dle
ustanovení §9 zákona o půdě, dospěl k těmto závěrům:
Z procesního sledu v restituční věci podle zákona o půdě,
týkající se navrhovatelky, je zřejmé, že tato věc byla pravomocně
skončena v rámci řízení o odvolacím prostředku, které proběhlo
u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 CA
368/93. Usnesením ze dne 28. 3. 1994 zde obecný soud zastavil
řízení, vyvolané podle hlavy třetí páté části o. s. ř., neboť
dovodil, že odvolatel (Restaurace K., s. p. v likvidaci) není
aktivně legitimován k podání opravného prostředku. Důvod závěru
obecného soudu, že opravný prostředek podal neexistující subjekt,
pramenil z předložení usnesení Okresního soudu v Českých
Budějovicích z 16. 7. 1993, sp. zn. Rg A VIII 34/7. Podle tohoto
usnesení soud vyhověl žádosti likvidátora a vymazal z obchodního
rejstříku Restaurace K., státní podnik "v likvidaci". Den zápisu
je 16. 7. 1993 a proti tomuto usnesení bylo právo odvolání
přípustné. Tímto rozhodnutím obecného soudu byl vyřešen opravný
prostředek proti správnímu rozhodnutí ze dne 13. 7. 1993, č.j PÚ
11748/93, Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Českém Krumlově.
Důsledkem bylo nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu ze
dne 13. 7. 1993, jímž bylo vyhověno restitučnímu nároku
stěžovatelky.
Další procesní kroky v této věci jsou již v rozporu s čl. 36
odst. 1 Listiny, tedy v rozporu s právem na spravedlivý proces.
Těmito dalšími rozhodnutími byla porušena i zásada rovného
postavení účastníků v soudním řízení ve smyslu čl. 96 odst. 1
Ústavy a čl. 37 odst. 3 Listiny.
Rozhodnutím správního orgánu z 13. 7. 1993, které nabylo
právní moci 28. 3. 1993, bylo zjištěno, že stěžovatelka je
vlastnicí nemovitostí v k. ú. K.. Skutečnost, že ve výroku
správního rozhodnutí je uveden pouze pozemek, zatímco odůvodnění
uvádí i dům, jehož restituce se navrhovatelka rovněž domáhala,
nemá vliv na platnost tohoto správního rozhodnutí. Zřejmá
nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí je zhojitelná
správním orgánem kdykoliv i bez návrhu formou opravy ve smyslu
ustanovení §47 odst. 6 správního řádu (zák. č. 71/1967 Sb.).
V takovém případě je nutno považovat veškerá navazující rozhodnutí
v restituční věci stěžovatelky za odporující i čl. 11 Listiny.
Je nepochopitelné, proč správní orgán vydal rozhodnutí dne
7. 12. 1994, č. j. PÚ 21482/94, jímž rozhodl, že navrhovatelka je
vlastníkem nemovitostí v k. ú. K. (včetně domu), když o této
otázce již bylo pravomocně rozhodnuto 13. 7. 1993. To by mělo své
opodstatnění pouze za předpokladu, že by toto rozhodnutí bylo lze
chápat jako rozhodnutí vydané ve smyslu ustanovení §47 odst. 6
správního řádu. Pochybení při vydání tohoto správního rozhodnutí
dovodil i obecný soud v rozhodnutí z 22. 2. 1995, sp. zn. 10 Ca
44/95, proto je jako duplicitní zrušil. Ve výroku tohoto
rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích je však podivné,
že věc byla vrácena k dalšímu řízení správnímu orgánu, jakoby měl
ve věci pravomocně již rozsouzené rozhodovat správní orgán. Obecný
soud v tomto směru při rozhodování o opravném prostředku proti
rozhodnutí správního orgánu ze 7. 12. 1994 otevřel znovu věc
pravomocně rozsouzenou, a to věc ohledně správního rozhodnutí
z 13. 7. 1993, jíž se odvolání netýkalo. Právě tento okamžik byl
rozhodujícím pro následný sled procesních kroků, které již zcela
jednoznačně odporovaly čl. 36 Listiny i zásadě rovnosti účastníků
v civilním řízení, jakož i článku 11 Listiny.
Výsledkem rozhodnutí obecného soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.
zn. 10 Ca 401/95, je zrušení pravomocného rozhodnutí správního
orgánu z 13. 7. 1993 po dvou letech. Ústavní stížnosti za těchto
okolností nelze vytýkat pozdní podání vůči tomuto rozhodnutí
obecného soudu, neboť je nutné akceptovat závěr rozhodnutí
Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 274/95. Tímto rozhodnutím byla
tehdy navrhovatelkou podaná ústavní stížnost považována za
předčasnou, avšak nyní ve spojení s výsledným rozhodnutím ze dne
20. 3. 1996 tvoří jeden logický celek. Součástí tohoto celku je
i správní rozhodnutí ze dne 8. 11. 1995, jímž bylo rozhodnuto, že
stěžovatelka není vlastníkem nemovitostí k nimž uplatnila
restituční nárok.
Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů
a správního orgánu nerespektovala ustanovení §159 odst.
3 o. s. ř., tj. překážku věci rozsouzené. Jakmile bylo o věci
pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednávána znovu.
Z nečinnosti Okresního úřadu v Českém Krumlově, který jako
zakladatel původní osoby povinné k vydání nemovitostí, tj.
Restaurací K., převzal její závazky i dosud neskončené restituční
případy, což je patrno z obsahu závěrečné zprávy o likvidaci
Restaurací K., s. p., nelze vyvozovat požadavek, aby následky této
nečinnosti nesla stěžovatelka. Z odůvodnění usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 368/93, ze dne 28. 3.
1994, je zřejmé, že doklad o výmazu osoby povinné z obchodního
rejstříku předložil právě Okresní úřad v Českém Krumlově, takže
věděl o této skutečnosti a věděl také, že on sám je právním
nástupcem Restaurací K. a měl v tomto smyslu také jednat.
Z uvedených důvodů pokládá Ústavní soud ústavní stížnost za
důvodnou. Proto nezbylo Ústavnímu soudu než rozsudek Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. 10 Ca
663/95, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 9. 1995, sp.
zn. 10 Ca 401/95, a rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového
úřadu v Českém Krumlově ze dne 8. 11. 1995, č. j. 26792/95,
zrušit.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně 25. června 1997