Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.04.1997, sp. zn. I. ÚS 142/96 [ nález / PAUL / výz-3 ], paralelní citace: N 44/7 SbNU 297 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:1.US.142.96

sp. zn. I. ÚS 142/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti stěžovatele ing. J. J. proti Krajskému obchodnímu soudu v Brně, takto: 1. Usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. RgC 6528/2/3/65, o zrušení usnesení téhož soudu ze dne 24. 11. 1995, a usnesení o výmazu a zápisu ze dne 19. 12. 1995 sp. zn. RgC 6528/2/66 (s výjimkou předmětu podnikání) se z r u š u j í . 2. Krajskému obchodnímu soudu jako orgánu veřejné moci se a) zakazuje pokračovat v porušování práva dle §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod spočívajícího především v tom, že nečinností soudu bylo zasaženo do práv stěžovatele, b) přikazuje uvést bez zbytečných průtahů do souladu zápis v obchodním rejstříku v odd. C, vložce č. 6528, se skutečným stavem na základě řízení podle §200a odst. 2 o.s.ř. Odůvodnění: Stěžovatel podal dne 22. 5. 1996 jako zvolený jednatel společnosti F. M. I., s. r. o., návrh ústavní stížnosti. Na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 2. 7. 1993, v návaznosti na další usnesení valných hromad ze dne 19. 6. 1995 a ze dne 12. 7. 1995, podal dne 21. 7. 1995 návrh na zápis změn do obchodního rejstříku, týkajících se jeho zápisu jako statutárního orgánu dle ustanovení §28 odst. 1 písm. e) obchodního zákoníku a výše vkladů společníků dle ustanovení §28 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku. Ke změně výše vkladů společníků došlo na základě převodů obchodních podílů a v důsledku smrti jednoho z nabyvatelů obchodního podílu k převzetí vkladu zbývajícími společníky v poměru jejich podílů rozhodnutím valné hromady (§116 odst. 3 a §113 odst. 5 a 6 obchodního zákoníku). Předmětný návrh na zápis změn ze dne 21. 7. 1995 byl upřesněn podáním ze dne 23. 8. 1995 a sledoval zajištění shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem. Usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 24. 11. 1995 bylo návrhu vyhověno (Firm 20777/95, Reg. C. 6528). Usnesením téhož soudu ze dne 19. 12. 1995 z titulu odvolání jednatele obchodní společnosti F. M. I., s. r. o., ing. Ch. a ing. M., bylo předmětné rozhodnutí v rámci autoremedury zrušeno, když soud shledal nedostatek aktivní legitimace ing. J., protože v době podání návrhu ze dne 21. 7. 1995 nebyl ještě zapsán jako jednatel obchodní společnosti F. M. I., s. r. o. Přes urgence stěžovatele k vyřízení uvedeného návrhu ze dne 21. 7. 1995 nedošlo. Soud nechápal podání ani jako podnět k zahájení řízení, ani je nezahájil sám podle §200a odst. 2 o. s. ř. a záležitost byla založena ad acta. K tomuto postupu rejstříkového soudu stěžovatel namítá, že podnět ze dne 21. 7. 1995 obsahuje skutečnosti, které jsou obligatorně předmětem zápisu do obchodního rejstříku tak, jak má na mysli ustanovení §28 obchodního zákoníku (§28 odst. 1 písm. e), §28 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku). S ohledem na fakt, že podnět ze dne 21. 7. 1995 obsahuje údaje, které se do obchodního rejstříku zapisují, soud nemůže o těchto údajích ze zákona nerozhodnout, jsou-li v souladu se zákonem. Obchodní rejstřík překročil svá oprávnění při posuzování předložených listin, když v rámci nesporného řízení řešil předběžnou otázku platnosti převodu obchodního podílu. Tím došlo k zásahu do kompetence valné hromady a soud nemohl suplovat její pravomoc při rozhodování o rozdělení obchodního podílu v důsledku smrti společníka. Pokud totiž některý ze společníků namítá neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu, a tedy i neplatnost rozhodnutí valné hromady o rozdělení obchodního podílu souvisejícího s tímto převodem, musí se dožadovat svého práva žalobou ve sporném řízení. Rejstříkový soud měl tedy podle názoru stěžovatele k podnětu ze dne 21. 7. 1995 zahájit řízení ve věci (§81 odst. 2, §200a odst. 2 o. s. ř.) a poté rozhodnout meritorně o povolení zápisu, když z podání ze dne 21. 7. 1995 zjistil, že dosavadní zápis není v souladu se skutečným stavem a navíc že existují rozpory mezi společníky či jednateli. Odložení věci ad acta za této situace považuje stěžovatel za neúnosné a závažné pochybení spatřuje dále v tom, že soud měl rozhodovat předsedou senátu, nikoliv soudní tajemnicí, nakolik této přísluší v souladu s ustanovením §6 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, vyřizování pouze jednoduchých věcí. Tímto postupem bylo vyloučeno řádné řízení a řádné rozhodnutí ve věci obchodního rejstříku. Tak došlo podle stěžovatele k odepření práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR cestou zásahu orgánu veřejné moci, jak má na mysli ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a v tom smyslu vyzněl i stěžovatelův petit ústavní stížnosti. Ústavní soud si vyžádal v této věci vyjádření účastníka řízení Krajského obchodního soudu v Brně. Předseda krajského obchodního soudu ve svém podání ze dne 5. 11. 1996 uvádí, že obchodní společnost F. M. I., s. r. o., je zapsaná do obchodního rejstříku na základě návrhu ze dne 18. 6. 1992 a usnesení Okresního soudu pro Brno - venkov ze dne 7. 7. 1992. Dopisem ze dne 1. 11. 1993 oznámili soudu dva ze společníků společnosti, že ing. S. Ch. prodal dne 15. 7. 1993 polovinu svého podílu ing. L. N., který zemřel při autonehodě a došlo k rozporu mezi jednateli společnosti. Třetí společník - společnost J.J. I., s. r. o., podal dne 24. 11. 1993 Krajskému obchodnímu soudu v Brně určovací žalobu na platnost převodu obchodního podílu z ing. Ch. na ing. N. Spor vedený pod čj. 22 Cm 1287/93 dosud není rozhodnut. Na základě návrhu ze dne 18. 7. 1995 byla usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 9. 11. 1995 provedena změna zápisu v obchodním rejstříku. Na základě návrhu ze dne 21. 7. 1995 byla usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 24. 11. 1995 provedena změna zápisu v obchodním rejstříku. K odvolání jednatelů společnosti ze dne 15. 12. 1995 bylo usnesení ze dne 24. 11. 1995 zrušeno. Návrhem ze dne 10. 1. 1996 a nedatovaným návrhem došlým Okresnímu soudu Brno - venkov dne 12. 12. 1995 a založeným do spisu dne 25. 1. 1996 požadují ing. J. J. a ing. S. Ch. každý jiný zápis do obchodního rejstříku v souladu se skutečností. Ode dne 25. 3. 1996 je řešena otázka podjatosti soudní tajemnice. O odvolání ze dne 24. 4. 1996 rozhodl Vrchní soud v Olomouci dne 30. 9. 1996. Za této situace nezbývá obchodnímu rejstříku než vyčkat rozhodnutí sporu o platnost převodu obchodního podílu. Není důvod zahajovat řízení dle ustanovení §200a odst. 2 o. s. ř. a následně je dle ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušovat, když "skutečný stav" mezi společníky je sporný. Potud stanovisko Krajského obchodního soudu v Brně. Společnost F. M. I., s. r. o., jako vedlejší účastník řízení sdělila svým podáním ze dne 10. 1. 1997 Ústavnímu soudu, že se ztotožňuje s uvedeným stanoviskem Krajského obchodního soudu v Brně, je však toho názoru, že stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu a že proto ústavní stížnost by měla být odmítnuta. Ústavní soud vyšel při posuzování tohoto případu z ústavní stížnosti, vyjádření Krajského obchodního soudu v Brně, jakož i ze spisu obchodního rejstříku u tohoto soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná, i když v mnohém z jiných důvodů, než které jím byly uvedeny. Ústavní soud konstatoval, obdobně jako již v řadě svých rozhodnutí, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, avšak zabývá se správností rozhodnutí obecných soudů tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Hmotněprávní stránkou věci se zabývají především obecné soudy. O to více zkoumá Ústavní soud právní podstatu procesní stránky, aby občanům bylo zaručeno jejich právo na soudní ochranu. Ústavní soud při přípravě projednávání tohoto případu zjistil, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., jak ostatně vyplývá i z vyjádření Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 5. 11. 1996, ale usoudil, že stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele a přijetí ústavní stížnosti neodmítl. Vlastní zájem stěžovatele spočíval nepochybně v tom, že i když byl zvolen jako zástupce firmy J. J. I., s. r. o., jednatelem ve firmě F. M. I., s. r. o., valnou hromadou této společnosti, nebyl proveden odpovídající zápis v obchodním rejstříku, přestože tuto skutečnost rejstříkovému soudu oznámil a opakovaně připomínal, načež soud dne 26. 2. 1996 toto podání odložil ad acta. Pokud tedy po relativně dlouhou dobu, tj. od konce r. 1993 až do současnosti, trvá v obchodním rejstříku RgC 6528 krajského obchodního soudu neshoda mezi skutečným právním stavem a stavem zápisů, byl tím nejen porušen §27 obchodního zákoníku, ale nečinností soudu bylo zasaženo jak do práv stěžovatele, tak dotčené společnosti, která má právo na to, aby údaje o ní v rejstříku odpovídaly skutečnosti, tak do práv všech ostatních fyzických a právnických osob, které se musí v dobré víře na zápis v rejstříku spolehnout při ochraně svých zájmů a vycházet z něj, zatímco jejich obchodní partner v rejstříku zapsaný nese plnou odpovědnost jednatele a nemůže namítat ve svůj prospěch, že zápis neodpovídá skutečnosti. Potřeba stálého souladu zápisů v obchodním rejstříku se skutečným právním stavem vedla k založení povinnosti pro soudy a jiné orgány upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisů. Jakmile je rejstříkovému soudu taková skutečnost oznámena, je jen logickým důsledkem, že rejstříkový soud zahájí řízení i bez návrhu podle ustanovení §200a odst. 2 o. s. ř., jinak by v §32 obchodního zákoníku uložená povinnost neměla smyslu. Tím spíše tak musí postupovat, pokud se takový případ projeví v agendě, kterou sám zpracovává, konkrétně sp. zn. 22 Cm 1287/93, jak tomu bylo v tomto případě, kdy měl k dispozici písemné podněty či dva rozdílné návrhy na zápis od dvou různých jednatelů téže společnosti. V postupu krajského obchodního soudu - obchodního rejstříku shledal tedy Ústavní soud závady, které vyloučily možnost meritorního projednání soudem. Ústavní soud proto nutně dospěl k závěru, že postupem rejstříkového soudu, tj. Krajského obchodního soudu v Brně, byl porušen nejen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu), ale i čl. 38 odst. 2 citované Listiny (každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům...), jakož i čl. 90 Ústavy ČR v tom, že soudy neposkytly zákonem stanoveným způsobem ochranu právům. S přihlédnutím k těmto skutečnostem byl Ústavní soud ČR nucen zrušit usnesení Okresního soudu Brno - venkov, obchodního rejstříku, ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. RgC 6528/2/3/65. Tímto usnesením zrušil okresní soud své předchozí usnesení v téže věci ze dne 24. 11. 1995 a současně téhož dne v tom smyslu provedl usnesením odpovídající výmaz i zápis v RgC 6528/2/66 a vyznačil jeho nabytí právní moci ke dni 20. 12. 1995, přestože v poučení bylo uvedeno, že lze podat proti usnesení odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Postup soudu je charakterizován tím, že byl učiněn bez ohledu na povinnost rejstříkového soudu dbát o soulad zápisů se skutečným stavem a usilovat o jeho dosažení ve smyslu §200a odst. 2 o. s. ř. Na tom nic nemění skutečnost, že citované ustanovení o. s. ř. uvádí, že soud může zahájit řízení i bez návrhu. Tato možnost neznamená libovůli soudu, protože vedoucím pravidlem, z něhož je třeba z hlediska ochrany základních práv a svobod fyzických a právnických osob vycházet, je právo každého domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Právní úprava zápisů v obchodním rejstříku ostatně vychází z toho, že zápisy v něm uvedené jsou pravdivé a úplné. V opačném případě by se jednalo o denegatio iustitiae, čili o postup, který je z hlediska ústavního práva nepřípustný. Současně byl proto Ústavní soud nucen krajskému obchodnímu soudu jako rejstříkovému soudu zakázat, aby pokračoval v porušování práv stěžovatele, která mu vyplývají z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to zejména tím, že uvede bez zbytečných průtahů v soulad zápis v obchodním rejstříku se skutečným stavem na základě řízení podle §200a odst. 2 o. s. ř. Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat. V Brně dne 22. dubna 1997