ECLI:CZ:US:1997:1.US.317.96
sp. zn. I. ÚS 317/96
Usnesení
I. ÚS 317/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatelů O.B. a V.P., obou zastoupených advokátem JUDr. D.D., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. srpna 1996, sp. zn. 2 Cdon 133/96, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ústavní stížností ze dne l3. 11. 1996 domáhají zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. 2 Cdon 133/96, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 1995, č. j. 12 Co 35/95-33.
Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě podle podacího razítka Pošty H., ze dne 15. 11. 1996 pod
I. ÚS 317/96
č. R 013138 a došla Ústavnímu soudu dne 18. 11. 1996. K ústavní stížnosti byl připojen napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR, který je opatřen razítkem Okresního soudu v Klatovech, podle něhož toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 9. 1996. Stěžovatelé uvedli, že předmětný rozsudek jim byl doručen až dne 26. 9. 1996. Ústavní soud však z předloženého spisu Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 8 C 167/94, zjistil, že citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR byl doručen právnímu zástupci stěžovatelů JUDr. D.D., dne 12. 9. 1996, jak o tom svědčí doručenka opatřená tímto datem, podpisem a razítkem AK. Stěžovatelé byli v soudním řízení podle plné moci ze dne 16. 10. 1995 advokátem JUDr. D.D. řádně zastoupeni, takže obecný soud byl povinen doručit rozhodnutí o dovolání pouze tomuto zástupci (§49 odst. 1 občanského soudního řádu). Dále byl soud povinen doručit předmětné rozhodnutí žalovanému S., což se podle doručenky, založené v soudním spise, stalo rovněž dne 12. 9. 1996. Tím nabyl napadený rozsudek právní moci dnem 12. 9. 1996.
Ústavní soud za tohoto stavu zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud považuje - ve smyslu ustálené judikatury - šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti za lhůtu procesní. Současně však je pro běh této lhůty určující znění
I. ÚS 317/96
citovaného ustanovení §72 odst. 2 citovaného zákona, jež váže její počátek již na den nabytí právní moci předmětného rozhodnutí. Protože napadený rozsudek nabyl právní moci dnem 12. 9. 1996, připadl poslední den šedesátidenní lhůty na den 10. 11. 1996. Tento den byla neděle, takže posledním dnem této lhůty byl nejblíže následující pracovní den, čili 11. listopad 1996 (§57 odst. 2 o.s.ř., §63 zákona č.182/1993 Sb.). Stěžovatelé však podali ústavní stížnost na poštu teprve dne 15. 11. 1996, tedy opožděně.
Z uvedeného důvodu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem (§72 odst. 3 cit. zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. června 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj