Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.06.1997, sp. zn. II. ÚS 223/95 [ usnesení / CEPL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.223.95

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1997:2.US.223.95
sp. zn. II. ÚS 223/95 Usnesení II. ÚS 223/95 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů: 1) F.K., 2) D.Ž., 3) L.B., 4) M.S., 5) J.K., 6) V.K., zastoupených advokátkou JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1995, čj. 22 Ca 328/94-28, za vedlejší účasti 1. O.ú. B., pozemkového úřadu, 2. PF ČR, 3. DÚ., a 4. M.K., takto: Ústavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění: O.ú. B., pozemkový úřad, ve svém rozhodnutí č. 120/A, čj. PÚ/1848/94-Z, ze dne 18. 4. 1994 rozhodl, že výše uvedení navrhovatelé nejsou vlastníky přídělových parcel v k. ú. Ú., jak jsou co do parc. č., kultury a výměry uvedeni ve výroku téhož rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě výše uvedené rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 18. 5. 1995, čj. 22 Ca 328/94-28. Navrhovatelé namítají, že výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jejich základní právo zaručené ústavním zákonem ve smyslu ust. §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Konkrétně namítají porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina'`), dle něhož se může každý stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a čl. 38 odst. 2 téže Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem projednávaným důkazům. Výslovně pak je namítáno to, že krajský soud o opravném prostředku rozhodl bez nařízení jednání a tedy v rozporu s výše citovanými ustanoveními Listiny; nerozhodoval veřejně, v přítomnosti navrhovatelů, neumožnil jim vyjádřit se ke všem skutečnostem významným pro rozhodnutí soudu o tomto, jejich opravném prostředku. Pokud krajský soud svůj postup, tedy přijetí rozhodnutí bez jednání, opřel o ustanovení §250 f o. s. ř., pak navrhovatelé namítají, že zákonnou podmínkou možnosti soudu rozhodnout o žalobě svým rozsudkem, aniž mu předcházelo řádné jednání, je především skutečnost, že se zde jedná o jednoduchý případ a jde-li jen o posouzení právní otázky. Navrhovatelé namítají, že o takový případ nejde. Krajský soud v odůvodnění svého rozsudku nepopírá, že v dané věci nemovitosti v původním vlastnictví F.K. přešly na stát v důsledku darování. Pokud by však i v tomto směru přetrvávaly pochybnosti, zda v daném případě došlo k řádné darovací smlouvě, nebylo možné je odstranit v řízení krajského soudu bez nařízení jednání, neboť skutková zjištění učiněná správním orgánem se z tohoto pohledu danou věcí nezabývají. Navrhovatelé dále na rozdíl od názoru krajského soudu se domnívají, že v případě F.K. nastal stav tísně ve smyslu ust. §6 odst. 1 písm. h) zák. č. 229/1991 Sb. K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Ostravě,v tom smyslu, že tvrzení stěžovatele, že předmětné nemovitosti přešly na stát darováním, nelze dovodit z odůvodnění napadeného rozsudku. Naopak krajský soud zastává právní názor, že v dané věci se nejednalo o darovací smlouvu, která by musela být písemná. To také je výslovně uvedeno v napadeném rozsudku: "když navrhovatelé neprokázali, že by nemovitosti přešly na stát v důsledku darování v tísni". Navrhovatelé v řízení před správním orgánem ani neprokázali jiný způsob přechodu nemovitostí na stát (§6 odst. 1 zák. č. 195/1993 Sb.). V dané věci se nejednalo ani o vzdání se přídělu, které by bylo jednostranným právním úkonem ve smyslu §132 odst. 1 občanského zákona z roku 1950. Takovýto přechod majetku sám o sobě by nebyl důvodem pro vydání nemovitostí podle §6 odst. 1 zákona o půdě, ledaže by bylo prokázáno, že se tak stalo za podmínek uvedených v tomto ustanovení pod písmenem r). V řízení před správním orgánem bylo zjištěno výslechy několika svědků, že původní vlastník opustil předmětné nemovitosti z osobních důvodů a nebylo prokázáno, že by byl politicky perzekuován, nebo bylo proti němu použito postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Ani stěžovatelé neuvádějí jiné důvody, než které jsou uvedeny v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu a krajského soudu. S ohledem na to, že navrhovatelé v opravném prostředku nenavrhovali provedení dalších důkazů, krajský soud rozhodl podle ustanovení §250 f), když se podle jeho názoru jednalo o posouzení právní otázky a když správní orgán vycházel ze správně zjištěného skutkového stavu. Vedlejší účastník, O.ú. B., se vyjádřil k ústavní stížnosti navrhovatelů následovně: Dle listinných dokladů se F.K. s rodinou nastěhoval do Ú. na zemědělskou usedlost dne 28. 7. 1945. Manželka M., však v roce 1947 zemřela. Na základě předběžné přídělové listiny NPF při Ministerstvu zemědělství ze dne 31. 10. 1950, čj. 120.362/50-11/22, zapsané v knihovní vložce číslo 748 katastrálního území Ú., se stal F.K. (k celku) vlastníkem zemědělské usedlosti v katastrálním území Ú., o výměře asi 13 ha, na kterých hospodařil soukromě do 31. 3. 1955. Dne 31. 1. 1955 požádal F.K., MNV o povolení předání své zemědělské usedlosti E.Č., bytem Ú., kterému pak asi v únoru 1955 tuto pronajal. MNV dal k této žádosti kladné stanovisko z důvodů, že dosavadní majitel F.K. je úplně sám. Rada ONV v K., na svém zasedání dne 29. 4. 1955 dává souhlas k návrhu převodu zemědělské usedlosti jinému zájemci a dne 2. 5. 1955 své kladné stanovisko F.K. písemně sděluje. Z další korespondence vyplývá, že kupní smlouva uzavřena nebyla. F.K. tedy zůstává nadále vlastníkem zemědělské usedlosti. Dne 31. 8. 1955 ve svých 63 letech vstupuje jako člen do DÚ. Dne 2. 5. 1956 však F.K. podepisuje u Lidového soudu "Prohlášení o vzdání se přídělu nemovitostí, jež mu byly vlastnicky připsány v pozemkové knize katastrálního území Ú. Toto "prohlášení" však nebylo přijato, neboť "Zápisem o převzetí živého a mrtvého inventáře. osiv, sadby a krmiv ze dne 29. 5. 1956 sepsaným se členem", sdružuje člen F.K. zde vyjmenovaný majetek ke společnému užívání. F.K. je také uveden jako člen D ve "Výkazu změn přídělů a přídělových cen" v obci Ú., dle stavu ke dni 7. 1. 1957. Vlastnictví majetku a také členství v D potvrzuje "Zápis sepsaný dne 19. 10. 1958 u MNV Ú., o uspořádání pohledávky majetkové podstaty pozemkových reforem za níže uvedený zemědělský majetek, který v rámci provádění pozemkových reforem nabyl přídělem F.K., nyní člen D v Ú." a F.K. podepsaný. Dne 1. 10. 1962 F.K., svou zemědělskou usedlost čp. v Ú. opustil. Po zjištění místa pobytu F.K. předvolal ONV v B., jmenovaného na ONV B., na den 22. 2. 1965 k jednání o vyúčtování ze zemědělské usedlosti, kterou opustil. Vyúčtování s odcházejícím přídělcem zemědělského majetku F.K. bylo také ONV B., dne 22. 2. 1965 za jeho přítomnosti provedeno s tímto výsledkem: celkový nedoplatek 4 784,98 Kčs a s připomínkami odcházejícího: "Mám 73 let, jsem těžce nemocen a můj důchod činí 240 Kčs měsíčně. Jsem nemajetný a při nejlepší vůli nezpůsobilý zaplatit vykázaný nedoplatek. Z Ú., jsem odešel pro postoj mé snachy k mé osobě. Jinak bych zůstal v D". Z důvodů členství v D a pro pokročilý věk F.K. bylo upuštěno od vyúčtování užívacího poplatku za dobu užívání zemědělské usedlosti. Odcházející přídělce F.K. jako člen družstva neměl již v roce 1962 (ve věku 70 let). kdy zemědělskou usedlost v Ú. opustil, žádnou pracovní povinnost vyplývající jako vlastníkovi z členství v družstvu. Důvody jeho odchodu ze zemědělské usedlosti v Ú. byly tedy ryze osobní a rodinné, jak také uvedl v již uvedené připomínce odcházejícího ve "vyúčtování". Krajský soud v Ostravě se ve svém rozsudku neztotožnil s názorem stěžovatelů, že nemovitosti přešly na stát v důsledku darování, ale ztotožňuje se s rozhodnutím pozemkového úřadu, že v dané věci zde není žádný restituční titul, když navrhovatelé neprokázali, že by nemovitosti přešly na stát v důsledku darování v tísni, kterou by stát vyvolal vůči původnímu vlastníkovi a ani další restituční tituly v zákoně vyjmenované. Zejména zde nebyla politická perzekuce původního vlastníka ani proti němu nebylo použito postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že tíseň vlastníka spočívala v nemožnosti naložit s přídělem jinak, tedy jej převést na jiného s ohledem na ust. odst. 7 přídělové listiny. Dle ust. odst. 7 přídělové listiny přidělený majetek lze zcizit mezi živými, reálně dělit, zatížit, propachtovat nebo pronajmout jen se souhlasem NPF. Toto omezení neplatí, jde-li o převod vlastnického práva mezi manžely nebo z rodičů na děti a jejich manžely a atd. Souhlas se zcizením přiděleného majetku mezi živými byl F.K. dán ONV v K., již 2. 5. 1955, avšak k uzavření kupní smlouvy nedošlo. K převodu vlastnického práva z rodičů na děti a jejich manžely toto omezení neplatilo. K převodu nedošlo, neboť sami stěžovatelé v ústavní stížnosti ve výčtu důvodů k opuštění uvedené zemědělské usedlosti uvádějí mimo jiné: "Tehdejší nezájem jeho dětí o majetek sloužící zemědělskému hospodaření, vyvolaný objektivně nepříznivou situací pro soukromé podnikání v zemědělství". Své stanovisko k ústavní stížnosti podalo i družstvo v Ú. Uvádí se v něm následující: Důvody odchodu pro pana F.K., ze zemědělské usedlosti v Ú., byly ryze osobní a rodinné. Pan F.K. se pokoušel předat přídělovou usedlost panu E.C., kterému ji v roce 1955 pronajal. Hospodaření tohoto nájemce bylo dle výpovědí pamětníků velmi neúspěšné. Mimo jiné došlo k požáru jedné stodoly. Vzhledem ke svému věku nebyl schopen pan F.K. na přiděleném majetku hospodařit. Jeho nájemce neuspěl a pan F.K. u své rodiny nenalezl porozumění pro řešení svého problému spočívající ve vlastnictví a hlavně užívání přídělového majetku. Ze záznamů padesátých let vyplývá, že pan F.K. v rámci svých možností nenalezl jinou cestu než příděl opustit. Pozemkový úřad B. zpracoval, též na základě našich"' poznatků, dostupných dokladů a svědeckých výpovědí podrobný rozbor uvedeného případu. Tyto rozbory dávají za pravdu našemu postoji, nelze uznat restituční nárok ve smyslu zákona č. 229/91 Sb., §6 odst. 1 k přídělu č. 7 v k. ú. Ú. Ústavní soud zvážil postup O.ú. B. a Krajského soudu v Ostravě z pohledu ústavně právního. Použití již dnes zrušeného ustanovení §250 f o.s.ř. (ale účinného v době rozhodování v dané věci) mohlo být označeno za stanovený postup podle čl. 36 odst. 1 a č1. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jako ustanovení výjimečné, které bylo lze z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu aplikovat tehdy, byl-li účastníkovi dán přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde mohl být vyslechnut a mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci. Ze správního spisu k rozhodnutí, čj. PU/1848/94-Z, je nepochybně zjištěno, že navrhovatelé tuto možnost měli. Ze správního spisu k rozhodnutí, čj. PÚ/1848/94-Z, v k. ú. Ú., dále ústavní soud zjistil, že správní orgán nepochybil při zjišťování důkazních prostředků. Ani sami navrhovatelé v opravném prostředku nenavrhovali provedení dalších důkazů. Správnímu orgánu vytýkali v opravním prostředku nesprávné zhodnocení provedených důkazů. Krajskému soudu pak nelze vytknout postup dle v době rozhodování účinného §250 f) o.s.ř., měl-li za to, že byly naplněny podmínky tohoto ustanovení. Ani v ústavní stížnosti stěžovatelé neuvádějí nové důvody, než ty, které již uváděli v řízení předcházejícím. Další přezkum Ústavním soudem by byl průlomem do nezávislosti soudů v rozhodování, jak je upravuje Ústava České republiky. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 1997 Vojtěch Cepl Za správnost vyhotovení soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:2.US.223.95
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 223/95
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 30. 6. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 9. 1995
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-223-95
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 27429
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31