infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUs6plusVyrok, infUsKratkeRadky-159-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.12.1997, sp. zn. II. ÚS 347/96 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 155/9 SbNU 349 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.347.96

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

K rozhodování soudu o vazbě

Právní věta Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom, že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím, že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě). Za skutečnost odůvodňující nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze činu či k osobě obviněného. Skutečnost, že je obžalovaný cizím státním občanem sama o sobě vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna.

ECLI:CZ:US:1997:2.US.347.96
sp. zn. II. ÚS 347/96 Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně a soudců ve věci podané ústavní stížnosti D. N. V., za účasti účastníka řízení Městského soudu v Praze, zastoupeného JUDr. J. Ť., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z r u š u j í . II. Řízení o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.10.1996, sp. zn. 44 To 1371/96, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96, se z a s t a v u j e . Odůvodnění: Dne 15.12. 1996 obdržel Ústavní soud stížnost navrhovatele učiněnou telegraficky. Toto podání bylo dne 20.12. 1996 ( převzato k poštovní přepravě dne 18.12. 1996) doplněno písemným podáním, ve kterém stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud 1) zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25.8. 1996, sp. zn. 6 Nt 347/96 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18.10. 1996, sp. zn. 44 To 1371/96 a 2) odložil vykonatelnost napadených usnesení jak Obvodního soudu pro Prahu 6, tak i Městského soudu v Praze Návrh odůvodňuje stěžovatel tím, že shora citovanými usneseními obecných soudů byla porušena lidská práva a svobody zakotvené v čl.8 odst.3 a 5, čl. 36 odst.1 a čl.37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina"). Nezákonný postup Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze stěžovatel spatřuje jednak v tom, že jednoznačně nebyly splněny zákonné podmínky, za kterých může být vazba uvalena, a jednak příslušné orgány činné v trestním řízení nezvolily při rozhodování o vazbě správný procesní postup. Konkrétně stěžovatel namítá : V době rozhodování o vazbě neexistovaly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v §67 písm.a),b tr. řádu. Skutečnosti odůvodňující vazbu byly zjišťovány procesně neúčinným způsobem, tj. příslušné informace nebyly zjišťovány procesní formou jako důkazy příslušného druhu. Listina ( čl.8 odst.3) i trestní řád (§77) ukládají, aby zadržená osoba byla před rozhodnutím o vazbě vyslechnuta : tato podmínka nebyla splněna. Obviněný (stěžovatel) je cizinec, který neovládá jazyk, ve kterém se vede jednání, a jako takový má nárok na tlumočníka ( čl.7 odst.4 Listiny). Tento nárok mu orgány činné v trestním řízení neumožnily realizovat. Městský soud v Praze ve svém vyjádření podle §42 odst.3 zák.č. 182/1993 Sb. uvedl, že v daném případě byly splněny podmínky, za kterých může být vazba uvalena, stejně jako byl zvolen vhodný procesní postup příslušných orgánů. K námitce uplatněné v ústavní stížnosti a poukazující na porušení Listiny zabezpečující nárok na tlumočníka Městský soud v Praze uvedl, že k zásadnímu zkrácení práva obviněného nedošlo proto, že obviněný má v České republice povolen trvalý pobyt a že je zde s rodinou a navíc obviněný uvedenou námitku neuplatnil ve své stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Městský soud v Praze zdůraznil, že v době rozhodnutí o vzetí do vazby zpravidla nejsou shromážděny důkazy, které lze použít v řízení před soudem, rozhodnutí o vzetí do vazby je zpravidla činěno na počátku trestního řízení a vychází především z poznatků policie učiněných postupem podle §158 odst.3,4 tr. ř. V průběhu dalšího řízení je pak teprve možné zjišťovat skutečný stav věci, což je rozhodující pro podstatu věci. Po přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že v daném případě byla ústavní stížnost podána oprávněně a že je proto třeba podané ústavní stížnosti vyhovět. Podstatnou váhu má skutečnost, že v dané kauze (trestní stíhání obviněného-stěžovatele) rozhodoval již jednou Ústavní soud, který rozhodl dne 22.5. 1997 svým nálezem, sp. zn. III.ÚS 287/96 tak, že zrušil příkaz k domovní prohlídce vydaný Obvodním soudem pro Prahu 6 vůči obviněnému - stěžovateli. Na podkladě nezákonně vydaného příkazu k domovní prohlídce byla provedena domovní prohlídka a byly zjištěny a zajištěny důkazy použité k trestnímu stíhání stěžovatele. Ústavní soud, který citovaný příkaz k domovní prohlídce zrušil, konstatoval, že příkaz byl vadný jednak v tom, že osoba, proti které příkaz směřoval, nebyla v příkazu řádně označena, dále v tom, že nebyl řádně označen policejní orgán, který příkaz k domovní prohlídce následně realizoval, a navíc příkaz k domovní prohlídce nebyl podepsán příslušným soudcem. Pokud jde o samotný průběh domovní prohlídky Ústavní soud konstatoval, že se zadrženým - stěžovatelem bylo zacházeno ponižujícím způsobem a nebylo mu umožněno uplatnit ústavně zaručené právo na tlumočníka. V podrobnostech lze odkázat na citovaný nález. Podle čl.8 odst.5 Listiny nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. Základní podmínkou pro vzetí obviněného do vazby je, že jde o osobu obviněnou, tj. osobu, které bylo podle §160 odst.1 tr.ř. sděleno obvinění. Nedostatkem platné právní úpravy je okolnost, že soud při rozhodování o vazbě podle §68 tr.ř. stejně jako nadřízený soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě [ §74 odst.1, §146 odst.2 písm.c) tr.ř. ] přezkoumává v přípravném řízení pouze důvodnost vazby, nikoliv však důvodnost trestního stíhání. Soud, když při rozhodování o vazbě zjistí, že trestní stíhání obviněného je nedůvodné, nemůže zastavit trestní stíhání ani dát závazný pokyn pro další postup v přípravném řízení. Důsledky plynoucí ze závěru soudu, že obvinění není důvodné, se však mohou a mají bezprostředně projevit pouze v tom, že obviněný bude propuštěn na svobodu (je-li ve vazbě), anebo tím, že do vazby nebude vzat (není-li ve vazbě). Ze shora uvedeného pro posuzovanou ústavní stížnost vyplývá: V daném případě nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí o vazbě v tom, že by trestní stíhání stěžovatele bylo provedeno řádným procesním postupem. Trestní stíhání obviněného - stěžovatele se v daném případě opírá o nezákonné opatření důkazů, protože domovní prohlídka, kterou byly důkazy vyhledány a opatřeny, byla vykonána na základě příkazu k provedení domovní prohlídky, který byl Ústavním soudem zrušen jako protiústavní. Orgán činný v trestním řízení získal tedy důkazy způsobem hrubě odporujícím trestnímu řádu, a sice neoprávněným zásahem do domovní svobody. Takový postup je v rozporu s článkem 12 Listiny, jak již jednou konstatoval Ústavní soud. Z toho vyplývá, že důkaz získaný na základě neoprávněného zásahu do domovní svobody musí být procesně neúčinným. Procesní vada, která se seběhla při dokazování, měla vést Obvodní soud pro Prahu 6 k tomu, aby v dané chvíli a dané situaci stěžovatele do vazby nevzal a Městský soud v Praze k tomu, aby obviněného - stěžovatele z vazby propustil. Stěží může obstát rozhodnutí o vazbě, které bylo učiněno na základě zásahu označeného Ústavním soudem za protiústavní. Tuto okolnost považuje Ústavní soud za stěžejní pro rozhodnutí o podané ústavní stížnosti. Ostatní námitky uplatněné v ústavní stížnosti, tj. že zadržená osoba nebyla vyslechnuta, že chyběly konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v §67 písm.a),b),c) tr.ř. (chyběly konkrétní důvody vazby), že obviněný nemohl využít ústavního práva na zajištění tlumočníka, považuje rovněž Ústavní soud za správné a odůvodněné. V podrobnostech je možné odkázat buď na podanou ústavní stížnost, nebo na již citovaný nález Ústavního soudu, sp. zn. III.ÚS 287/96. Ze spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutí o vazbě je založeno převážně na dohadech a hypotetických soudech, o čemž svědčí i způsob, jakým jsou napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu v Praze odůvodněna. Za skutečnost odůvodňující nařízení vazby se považuje jen určitá situace ve vztahu k povaze činu či k osobě obviněného. Obviněný je občanem Vietnamské republiky, tato okolnost však sama o sobě vytváří pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli konkrétní skutkově podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna. K názoru Městského soudu v Praze, že rozhodnutí o vazbě je třeba učinit v časové tísni a že je takové rozhodnutí zpravidla uskutečněno na základě poznatků, které nelze použít jako důkazy v trestním řízení, je třeba konstatovat, že tento právní náhled Městského soudu v Praze není správný. Trestní řád nedává přímou odpověď na otázku, jakým způsobem mají být skutečnosti odůvodňující vazbu zjišťovány. Materiály tohoto druhu mohou být a v praxi také často jsou mimoprocesní povahy. Samotné operativní či obdobné poznatky však nařízení vazby dostatečně odůvodňovat nemohou. Zásadně je třeba, aby tyto výchozí informace byly ověřeny a fixovány procesní formou, tj. jako důkazy příslušného druhu. Je tomu tak proto, že usnesení o nařízení vazby se musí opírat o důkazy, které ji opodstatňují. Tak tomu v posuzovaném případě nebylo. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že usnesením soudů obou stupňů došlo k porušení čl.8 odst.2,3 a 5 a čl. 37 odst.4 Listiny, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku nálezu uvedeno. Pokud se týká návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, vzal v této části stížnosti právní zástupce stěžovatele své podání zpět, což bylo usnesením Ústavního soudu schváleno a po částečném zpětvzetí návrhu bylo řízení o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §77 zák.č. 182/1993 Sb. zastaveno. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10.prosince 1997 USPrnPP Právo na právní pomoc a tlumočníka

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:2.US.347.96
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 347/96
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 155/9 SbNU 349
Populární název K rozhodování soudu o vazbě
Datum rozhodnutí 10. 12. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 15. 12. 1996
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 2
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku vyhověno
zastaveno
procesní - odložení vykonatelnosti
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.5, čl. 37 odst.4, čl. 12
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67, §82, §83, §2 odst.5, §2 odst.6, §77, §68, §158 odst.2, §158 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka
Věcný rejstřík vazba/důvody
důkaz/nezákonný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-347-96
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 28558
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-31