ECLI:CZ:US:1997:3.US.123.97
sp. zn. III. ÚS 123/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti navrhovatele J. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 1997, č.j. 5 To 84/97-28, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To
84/97-28, ze dne 11. 2. 1997, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Návrhem podaným Ústavnímu soudu ČR ve lhůtě stanovené §72
odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. se stěžovatel domáhá zrušení usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To 84/97-28, ze dne 11.
2. 1997, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Okresního soudu
v Teplicích ze dne 16. 1. 1997, č.j. Nt 139/97-16, jímž byl
navrhovatel jako obviněný vzat do vazby podle ustanovení §68 tr.
řádu z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu. Navrhovatel má
za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně
zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny
základních práv a svobod.
Za dané situace si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu
v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97, jakož i spis Policie ČR, Okresního
úřadu vyšetřování Teplice, ČVS: OVV 68/97. Z uvedených spisových
materiálů potom zjistil, že navrhovateli bylo sděleno dne 14. 1.
1997 obvinění pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci
podle §249 odst. 1 tr. zák., tr. čin krádeže dle §247 odst. 1,
2 tr. zák., tr. čin podvodu dle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
a konečně pro tr. čin pohlavního zneužívání dle §242 odst. 1 tr.
zák. formou spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák. (ještě
předtím mu bylo sděleno obvinění dne 12. 9. 1996 pro tr. čin
neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák.).
Z úředního záznamu o zajištění osoby, který je ve spisu ČVS: OVV
68/97 založen, plyne, že navrhovatel byl zajištěn podle §14 odst.
1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů, dne 13. 1. 1997 ve 14.30 hod. s odůvodněním, že
"jmenovaný je důvodně podezřelý ze spáchání majetkové tr. činnosti
v okrese T.". Týž spis obsahuje protokol o zadržení obviněného,
kdy byl zadržen podle §75 tr. řádu dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod.
s tím, že důvody zadržení spočívají v ustanovení §67 písm. b), c)
tr. řádu. Následujícího dne byl okresním státním zástupcem v T.
zaslán Okresnímu soudu v Teplicích návrh na vzetí obv. Z. do vazby
z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) tr. řádu s tím, že obviněný
byl podle §75 tr. řádu vyšetřovatelem zadržen dne 14. 1. 1997 ve
13.30 hod. Dne 16. 1. 1997 byl obviněný Z. vzat Okresním soudem
v Teplicích do vazby, a to z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr.
řádu a počátek vazby je stanoven v uvedeném rozhodnutí na 14. 1.
1997, 13.30 hod. Tato skutečnost je zřejmá i ze spisu Okresního
soudu v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97, kdy bylo započato
s protokolem a výslechem obviněného dne 16. 1. 1997 v 8.30 hod.
a skončeno téhož dne v 9.20 hod., vyhlášením usnesení o vzetí
obviněného do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. řádu
s tím, že vazba započala dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod. Proti
tomuto usnesení podal obviněný ještě v rámci zmíněného protokolu
stížnost proti usnesení, kterým byl vzat do vazby. V odůvodnění
zmíněného usnesení se mimo jiné uvádí, že "dne 14. 1. 1997 bylo
obviněnému sděleno obvinění ze shora popsané trestné činnosti, ve
13.30 hod. téhož dne byl zadržen a státní zástupce podal návrh na
jeho vzetí do vazby...".
O stížnosti obviněného, která nebyla nijak zdůvodněna, potom
dne 11. 2. 1997 rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem
v neveřejném zasedání a téhož dne ji usnesením, č.j. 5 To
84/97-28, podle §148 odst. 1 c) tr. řádu zamítl. V odůvodnění
zmíněného usnesení potom vysvětlil, že důvody vazby jsou
opodstatněné a dodal, že pochybení nebylo shledáno ani ve výroku
o stanovení počátku vazby.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To
84/97-28, ze dne 11. 2. 1997, potom návrhem podaným Ústavnímu
soudu brojí stěžovatel a domáhá se jeho zrušení. Uvádí, že ze
spisových materiálů shora již uvedených plyne, že obviněný byl
zajištěn dne 13. 1. 1997 ve 14.30 hod. pro podezření ze spáchání
majetkové trestné činnosti a umístěn do cely zajištění, nato byl
dne 14. 1. 1997 předán vyšetřovateli, který jej po sdělení
obvinění ve 13.30 hod. podle §75 tr. řádu zadržel, ale soudu byl
předán teprve dne 16. 1. 1997, tedy po uplynutí 24 hodinové lhůty
stanovené zákonem, přičemž Okresní soud v Teplicích obviněného dne
16. 1. 1997 vzal do vazby. Stěžovatel dodává, že za dané situace
měl být obviněný propuštěn na svobodu již státním zástupcem, který
tak ovšem neučinil, ale naopak podal soudu návrh na vzetí
obviněného do vazby. Dovozuje dále, že soudy o takovém návrhu
zatíženém zmíněným nedostatkem neměly věcně vůbec rozhodovat. Tím,
že tak učinily a nezohlednily uvedený zásah do osobní svobody
obviněného, porušily tak jeho ústavně zaručená práva zakotvená
v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje i na
rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 246/96, týkající se
obdobného případu. S poukazem na uvedené skutečnosti potom navrhl,
aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo
zrušeno, protože jím byla zasažena jeho ústavně zaručená práva
obsažená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny základních práv a svobod.
Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl ve vyjádření předsedkyně
senátu JUDr. M. S., že poukazuje na rozhodnutí ve věci učiněné
s tím, že dle protokolu o zadržení byly lhůty uvedené v §77 odst.
1, 2, tr. řádu zachovány, a to, že byl obviněný také zajištěn
podle §14 odst. 1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb. ve znění novel,
nebylo ze spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97,
patrno. Dále potom poukazuje i na rozhodnutí č. 10/1995 Sb. r. tr.
Ústavní soud, jak již vícekrát uvedl není soudem nadřízeným
soudům obecným a není vrcholem jejich soustavy. Proto také nemůže
atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu nad jejich činností,
pokud ovšem tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté
Listiny. V dané věci ovšem Ústavní soud zjistil z vyšetřovacího
spisu Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování Teplice, sp. zn. ČVS:
OVV-68/97, a v něm obsaženého záznamu Policie ČR, Okresního
ředitelství v Teplicích, č.j. ORTP-14-3/KS-OK-97, ze dne 13. 1.
1997, že stěžovatel byl zajištěn dne 13. 1. 1997 ve 14.00 hod. na
Okresním ředitelství Policie ČR v Teplicích pro důvodné podezření
ze spáchání majetkové trestné činnosti v okrese T. a umístěn do
policejní cely. Z protokolu o zadržení obviněného vyšetřovatelem
plyne, že se tak stalo dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod. a toto
zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci o 10 minut později.
Následně jak již vyloženo, rozhodoval o vazbě Okresní soud
v Teplicích (na základě návrhu státního zástupce) a Krajský soud
v Ústí na Labem (v důsledku stížnosti obviněného).
Na tomto místě a v daných souvislostech nutno zmínit, že
zajištění podle ustanovení §14 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii
ČR, v původním znění, mělo pořádkovou povahu a jeho účelem bylo
eliminovat bezprostředně hrozící nebo již probíhající jednání,
spočívající v ohrožení života zajištěného nebo zdraví jiných osob
nebo majetku [§14 odst. 1 písm. a) citovaného zákona], v pokusu
o útěk při předvedení podle §12 odst. 8 a §12 odst. 5 [§14
odst. 1 písm. b) citovaného zákona] nebo ve slovním urážení na
policejním útvaru, a to jiné osoby nebo policisty anebo v úmyslném
znečišťování či poškozování zařízení nebo policejního majetku [§14 odst. 1 písm. c) cit. zákona]. Novela tohoto zákona provedená
zákonem č. 26/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony
v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřeních s tím
souvisejících, rozšířila však dosavadní zajištění o důvody
opravňující zajistit osobu, která byla přistižena při spáchání
trestného činu [§14 odst. 1 písm. d)] nebo která na základě
kriminalisticky doložitelných informací je podezřelá z přípravy,
pokusu nebo spáchání trestného činu [§14 odst. 1 písm. e)]. Touto
novelizací byl institut zajištění [§14 odst. 1 písm. d), e) cit.
zákona] vytržen z pořádkového charakteru a zařazen do trestně
procesní roviny. V uvedených případech totiž zajištění zjevně
neplní pořádkový účel, ale ve skutečnosti je zadržením pachatele
trestného činu nebo osoby podezřelé z jeho přípravy či pokusu.
Takto Ústavní soud nemůže souhlasit se stávající judikaturou
obecných soudů vyjádřenou v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
1. 2. 1994, sp. zn. 9 To 47/94 - publikováno ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/95. Ústavní soud je přesvědčen,
že dojde-li k zajištění osoby podezřelé ze spáchání tr. činu, je
nutné lhůtu 24 hodin podle ustanovení §14 odst. 3 zák. č.
283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, včítat
do 24 hodinové lhůty pro zadržení podle §75 a §76 tr. řádu, jiný
postup je podle přesvědčení Ústavního soudu v rozporu s čl. 8
odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého zadržená
osoba musí být nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo
odevzdána soudu.
V daném případě byl stěžovatel zajištěn dne 13. 1. 1997 ve
14.00 hod. pro podezření ze spáchání trestného činu, dne 14. 1.
1997 ve 13.30 hod. byl podle §75 trestního řádu zadržen a soudu
předán teprve dne 16. 1. 1997 v 8.30 hod., stalo se tak již po
uplynutí uvedené lhůty 24 hodin. Za dané situace nutno souhlasit
s tvrzením stěžovatele, že měl být propuštěn na svobodu (§75 věta
třetí tr. řádu) a jelikož tak státní zástupce neučinil, ale naopak
podal podle §68 tr. ř. návrh na vzetí stěžovatele do vazby,
nemohly obecné soudy o takovém návrhu zatíženém zmíněným
nezhojitelným nedostatkem vůbec věcně rozhodovat. Tím, že obecné
soudy nevzaly v úvahu takovýto zásah do osobní svobody stěžovatele
a nepropustily jej, ač takový postup jim ukládá zákon, ale naopak
vzaly stěžovatele do vazby, porušily tak jeho ústavně zaručená
práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny základních práv
a svobod.
S poukazem na uvedené (aniž by se dále zabýval důvody vazby)
Ústavnímu soudu nezbylo než z důvodů již shora uvedených
rozhodnout tak jak uvedeno ve výroku tohoto nálezu a napadené
rozhodnutí zrušit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně dne 26. června 1997