ECLI:CZ:US:1997:3.US.131.97
sp. zn. III. ÚS 131/97
Usnesení
III. ÚS 131/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A.G., proti Okresnímu soudu v Karviné, mimo ústní jednání, dne 19. 6. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", ze dne 17. 4. 1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 18. 4. 1997, domáhá se stěžovatel zrušení odstavce I. a II. rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 5. 1995, sp. zn. 22 C 196/94, a navazujícího usnesení 38 E 154/96, ze dne 29. 3. 1996,, s odůvodněním, že citovaným rozhodnutím rozhodl okresní soud o dlouhotrvajících sporech mezi ním a ing. J.G. ohledně nemovitostí v jejich podílovém spoluvlastnictví v kat. úz. L., a to tak, že toto podílové spoluvlastnictví zrušil prodejem uvedených nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky podle jejich podílu, tj. 1: 1, a dále vykonávacím řízením byl prodej předmětných nemovitostí nařízen. K jejich prodeji však dosud nedošlo a stěžovatel neobdržel žádnou finanční částku. Dále
III. ÚS 131/97
stěžovatel ve své ústavní stížnosti rozebírá vztahy s podílovým spoluvlastníkem a tvrdí, že nabídky druhého spoluvlastníka na vypořádání podílového spoluvlastnictví nejsou pro něj výhodné.
Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její projednání dle zákona č. 182/1993 Sb. [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.] a nadto, z důvodů vyložených níže, je nepřípustná [§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.].
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
Ve věci bylo rozhodováno Okresním soudem v Karviné v řízení pod sp. zn. 22 C 196/94, rozsudkem ze dne 4. 5. 1995, a tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 1996, neboť stěžovatel proti němu podal odvolání do výroku, jímž bylo rozhodnuto o meritu věci, v zákonem stanovené lhůtě nepodal.
Podání stěžovatele, označené jako "návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti", bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR 18. 4. 1997, tedy po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti, která skončila nejpozději dnem 18. 3. 1996.
Podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost navíc nesplňuje ani podmínky stran přípustnosti ústavní stížnosti, neboť ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Stěžovatel proti rozsudku okresního soudu do výroku, jímž bylo rozhodnuto o meritu věci, odvolání včas
nepodal, nevyčerpal tudíž všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Podání stěžovatele navíc trpí formálními vadami [§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.], včetně absence zastoupení advokátem (§30 zák. č. 182/1993 Sb.). Vzhledem k té skutečnosti, že podání stěžovatele bylo za dané situace podáno po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti a bylo rovněž shledáno jako nepřípustné, nejevilo se účelné vésti stěžovatele k odstranění formálních vad podání a předložení plné moci právního zástupce, neboť takovýto postup se jeví pro povahu zmíněných vad jako nadbytečný.
Protože stěžovatel podal formálně vadnou a nepřípustnou ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu projednání zákonem, nezbylo než o ní rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 19. 6. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu