ECLI:CZ:US:1997:3.US.139.97
sp. zn. III. ÚS 139/97
Usnesení
III. US 139/97-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.K., zastoupeného advokátem JUDr. P.S., o návrhu z 24. dubna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným a doručeným Ústavnímu soudu 24. dubna 1997, se stěžovatel domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 17/96, ze dne 6. června 1996, jakož i zrušení závěru Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. února 1997, sp. zn. 6 Tp 21/79, o nedůvodnosti podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu §266 odst. 1, 2 tr. řádu do označeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Uvedl, že podle jeho názoru počátek lhůty k podání ústavní stížnosti plyne v daném případě ode dne, kdy Ministerstvo spravedlnosti ČR sdělilo, že neshledalo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona, a proto je lhůta 60 dnů splněna. Dále poukázal na okolnosti, za nichž byl obecnými soudy odsouzen pro trestný čin dle §124 odst. 1 a §161 odst. 1, 2 trestního zákona a vyslovil přesvědčení, že nesprávným a neúplným zjištěním skutkového stavu, nesprávným postupem při jeho zadržení v průběhu vyšetřování a při soudním řízení došlo k zásahu do práv, zaručených čl. 8 odst. 3, čl. 10, 36, 37 a 40 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Z obsahu návrhu,
III. ÚS 139/97-10
rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 17/96, ze dne 6. června 1996, a sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. února 1997 bylo zjištěno, že stížností napadené rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci 6. června 1996, stížnost byla k Ústavnímu soudu podána dne 24. dubna 1997, tj. po uplynutí lhůty, stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle §266 tr. řádu může podat pouze ministr spravedlnosti. Ani podnět k ní opravným prostředkem není, a proto také nemá vliv na běh lhůty k podání ústavní stížnosti. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedeného nutno dovodit, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v trestním řádu stanoveným postupem - podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovémuto "stanovenému postupu" nezařazuje (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 124/93, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 2, na str. 203.). S ohledem na uvedené byl návrh, podaný po stanovené lhůtě, podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Stížnost, směřující proti "závěru Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. února 1997" je pro znění §266 tr. řádu a §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 25. června 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj