ECLI:CZ:US:1997:3.US.159.97
sp. zn. III. ÚS 159/97
Usnesení
III. ÚS 159/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 6.5.1997 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ve stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva financí České republiky čj. 01/43666/95, ze dne 27. června 1996, protože jím bylo porušeno jeho právo pokojně vlastnit majetek garantované č1. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel ve stížnosti mimo jiné uváděl, že dne 16.8.1996 podal proti rozhodnutí (i rozhodnutí o přezkumu) žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Ten v době podání ústavní stížnosti dosud nerozhodl. Ústavní soud se proto obrátil na Vrchní soud v Praze s dotazem, zda byla skutečně vrchnímu soudu ve věci podána žaloba a zda vrchní soud o věci dosud nerozhodl. Dle
sdělení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.6.1997, podepsaném JUDr. B.H., byla dne 16.8.1996 podána žaloba žalobcem R., proti žalovanému Ministerstvu financí ČR, směřující proti rozhodnutí ze dne
20.6.1996, čj. 01/43666/95. Ve věci vrchní soud dosud nerozhodl.
Podle ust. §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Podle ust. §75 odst. 1 citovaného zákona, je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
jak vyplývá z výše uvedených skutečností, Vrchní soud v Praze o věci dosud jedná. Z toho vyplývá, že navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně
jeho práva poskytuje. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh podle §43 odst. 1 písmeno f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR