ECLI:CZ:US:1997:3.US.294.96
sp. zn. III. ÚS 294/96
Usnesení
III. ÚS 294/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti B.K., zastoupené advokátem JUDr. O.Š., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 29. 10. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 28 Ca 301/95-16, ze dne 30.7.1996, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu v K., (dále jen "pozemkový úřad"), čj. PÚ 5981/92, 2224/94/578/Pe, ze dne 24. 4. 1995 ve znění opravy ze dne 9. 5. 1996. Uvedeným rozhodnutím pozemkového úřadu nebyla schválena dohoda o vydání nemovitosti podle §9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. Napadeným rozsudkem bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její základní právo uvedené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas.
Pro podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byla porušena základní práva nebo svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy
III. ÚS 294/96
ČR, stanoví zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, náležitosti, které musí být splněny, aby ústavní stížnosti byla přípustná. Podle ust. §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový procesní prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Jak plyne ze spisů Pozemkového úřadu v K., čj. PÚ 5981/92, 2224/94/578/Pe, i Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 301/95, které si Ústavní soud vyžádal, je zřejmé, že v daném případě navrhovatelka uzavřela s povinnou osobou obcí J., dne 12. 9. 1994 dohodu o vydání nemovitosti podle §9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. Dohoda byla dne 19. 9. 1994 předložena pozemkovému úřadu, jehož schválení ve formě rozhodnutí vydaného ve správním řízení podléhá podle ust. §9 odst. 2 cit. zákona. Pozemkový úřad rozhodnutím, čj. PÚ 5981/92, 2224/94/578/Pe, ze dne 24. 4. 1995, vyslovil, že předloženou dohodu o vydání nemovitosti neschvaluje a poučil navrhovatelku o opravném prostředku. Podle §9 odst. 3 cit. zákona podléhá rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody o vydání nemovitosti přezkoumání soudem na návrh účastníka. Navrhovatelka využila tohoto opravného prostředku a podáním, které bylo doručeno Krajskému soudu v Praze dne 29. 6. 1995, požádala o přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí pozemkového úřadu. Usnesením, čj. 25 Ca 208/95-8, ze dne 4. 7. 1995, vyslovil Krajský soud v Praze svou místní nepříslušnost a postoupil věc místně příslušnému Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze pak po provedeném řízení rozsudkem, čj. 28 Ca 301/95-16, ze dne 30. 7. 1996, potvrdil přezkoumávané rozhodnutí pozemkového úřadu. Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podala navrhovatelka ústavní stížnost.
Podle ust. §9 zák. č. 229/1991 Sb. restituční řízení dvoukolové není ukončeno rozhodnutím soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody o vydání nemovitosti. Podle §9 odst. 4 cit. zákona, nedošlo-li k dohodě o vydání nemovitosti (k dohodě nedojde z jakýchkoliv důvodů, tedy
III. ÚS 294/96
i tehdy neschválil-li dohodu ani soud) podle §9 odst. 1, pokračuje pozemkový úřad v řízení a rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti. Rovněž proti tomuto rozhodnutí pozemkového úřadu lze podle §9 odst. 6 cit. zákona podat opravný prostředek k soudu, který napadené rozhodnutí přezkoumá podle hlavy třetí, části páté občanského soudního řádu. Teprve tímto opravným prostředkem a navazujícím rozhodnutím soudu jsou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně předmětného práva poskytuje.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka podala ústavní stížnost již proti rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o neschválení dohody o vydání nemovitosti, nebyla splněna náležitost stanovená pro podání ústavní stížnosti podle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., protože nebyly v daném případě vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu