infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.11.1997, sp. zn. III. ÚS 312/97 [ usnesení / JURKA / výz-3 ], paralelní citace: U 21/9 SbNU 463 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:3.US.312.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Rozdíl mezi odvoláním jako řádným opravným prostředkem a dovoláním jako mimořádným z hlediska poučovací povinnosti soudu

Právní věta Občanský soudní řád z hlediska obsahu rozhodnutí soudu stanoví v §157 odst. 1 , že v písemném vyhotovení rozsudku mimo jiné musí být obsaženo poučení o odvolání. Toto ustanovení se vztahuje k rozsudku soudu I. stupně, pro obsah rozsudku dovolacího soudu se použije toto ustanovení přiměřeně. V žádném ustanovení občanského soudního řádu není stanovena povinnost soudu poučit účastníky řízení o možnosti podat dovolání. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu rozdíl mezi funkcí institutů odvolání a dovolání. Odvolání má povahu řádného opravného prostředku, který je použitelný (přípustný) vůči každému rozsudku. Naproti tomu dovolání má charakter mimořádného opravného prostředku, jehož přípustnost je výslovně vymezena v příslušných ustanovení občanského soudního řádu . Možnost využití tohoto prostředku závisí na tom, zda jsou splněny zákonné podmínky pro podání dovolání. Ze skutečnosti, že v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu nebylo obsaženo poučení o možnosti podat dovolání, nelze proto vyvozovat, že tímto postupem byla účastníkovi znemožněna soudní ochrana.

ECLI:CZ:US:1997:3.US.312.97
sp. zn. III. ÚS 312/97 Usnesení Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.B., zastoupeného advokátem JUDr. D.V., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel podal dne 21. 8. 1997 ústavní stížnost, která byla doručena o den později a směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, čj. 15 Co 263/97-92, ze dne 9. 6. 1997, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích, čj. 4 C 183/95-71, ze dne 5. 2. 1997, ve znění opravného usnesení, čj. 4 C 183/95-83, ze dne 24. 4. 1997, jímž byla navrhovateli (v řízení před obecnými soudy odpůrci) stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 170 360 Kč s příslušenstvím. Podle názoru navrhovatele bylo rozsudkem Krajského soudu v Plzni porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost byla podána včas. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 4 C 183/95, vedený u Okresního soudu v Domažlicích. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl v řízení před obecnými soudy v postavení žalovaného, proti němuž žalobce S., uplatnil nárok na zaplacení ceny díla, které žalobce provedl pro žalovaného na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo. Žaloba směřovala ještě proti jednomu žalovanému (L.F.), o němž v průběhu řízení vyplynulo, že nebyl subjektem uzavírané smlouvy o dílo, ale v předmětné věci jednal jménem žalovaného. V řízení byla spornou právě otázka ceny díla. Soud I. stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že účastníci si dohodli cenu díla 200 000 Kč s 5% daní z přidané hodnoty s tím, že zbývající práce budou doúčtovány ve formě konečné fakturace po předání a převzetí díla, přičemž původně žalovaný L.F. v zastoupení žalovaného tuto dohodu stvrdil svým podpisem na rozpisu dílčí rozpracovanosti. Takto byla cena sjednána platně osobou k tomu oprávněnou. Předmětem sporu bylo dále provedení konkrétní prací, v tomto případě soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že sporné práce byly provedeny. Okresní soud v Domažlicích proto rozsudkem, čj. 4 C 183/9571, ze dne 5. 2. 1997, ve znění opravného usnesení, čj. 4 C 183/95-83, ze dne 24. 4. 1997, rozhodl tak, jak je výše uvedeno. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž nejprve namítal, že soud I. stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy jednostranně ve prospěch žalobce a dovolával se skutečnosti, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná písemná smlouva a neexistují žádné listinné důkazy. V doplňku odvolání pak žalovaný připustil, že se dohodl se žalobcem o provedení stavebních prací, ale spornou je dohoda o ceně díla. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení, přihlédl k odvolání žalovaného i vyjádření žalobce a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud konstatoval, že v řízení před soudem I. stupně byly provedeny nezbytné důkazy, jimiž byl zjištěn skutkový stav. Žalobce i žalovaný navíc shodně konstatovali, že důkazní řízení bylo provedeno v takovém rozsahu, že zjištěný skutkový stav tvoří spolehlivý základ pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud dospěl ke stejnému závěru a navíc ani v řízení před ním nebyly žádné další důkazy navrhovány. Odvolací soud uvedl, že za takové situace nemůže být předmětem zkoumání v odvolacím řízení hodnocení důkazů provedené soudem I. stupně, když je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud hodnotil důkazy jinak než soud I. stupně, aniž by tyto důkazy sám provedl. Vzhledem k těmto skutečnostem Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem, čj. 15 Co 263/97-92, ze dne 9. 6. 1997, potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve věci. V písemném vyhotovení rozsudku bylo rovněž uvedeno "Poučení" v tom smyslu, že proti předmětnému rozsudku není přípustné odvolání. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal navrhovatel ústavní stížnost, která má dvě části. Hlavním důvodem ústavní stížnosti je námitka navrhovatele, týkající se poučení obsaženého v napadeném rozsudku. Podle jeho názoru je toto poučení "nesprávné a matoucí" proto, že nebyl poučen o možnostech dovolání, čímž napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. V druhé části ústavní stížnosti navrhovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů provedených v řízení před soudem I. stupně a se skutkovými závěry, které byly z těchto důkazů vyvozeny. Vzhledem k uvedenému navrhovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil zmíněný rozsudek Krajského soudu v Plzni. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, jestliže pravomocným rozhodnutím soudu došlo k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Vzhledem k tomu, že v předmětné věci se navrhovatel dovolává ochrany svého základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny, zabýval se Ústavní soud napadeným rozhodnutím i řízením, které mu předchází. Na základě přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) z hlediska obsahu rozhodnutí soudu vymezuje v ust. §157 odst. 1, že v písemném znění rozsudku mimo jiné musí být obsaženo poučení o odvolání. Toto ustanovení se vztahuje k rozsudku soudu I. stupně, pro obsah rozsudku odvolacího soudu se použije toto ustanovení přiměřeně. V žádném ustanovení o.s.ř. není stanovena povinnost soudu poučit účastníky o možnosti podat dovolání. Pro posouzení předmětné otázky je nutno vzít v úvahu rozdíl mezi funkcí institutu odvolání a dovolání. Odvolání má postavení řádného opravného prostředku, který je použitelný (přípustný) vůči každému rozsudku. Naproti tomuto dovolání má charakter mimořádného opravného prostředku, jehož přípustnost je výslovně vymezena v příslušných ustanoveních o.s.ř. Možnost využití tohoto prostředku závisí na tom, zda jsou splněny zákonné podmínky pro podání dovolání. Ze skutečnosti, že v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu nebylo obsaženo poučení o možnosti podat dovolání, nelze proto vyvozovat, že takovým postupem byla navrhovateli znemožněna soudní ochrana. Ústavní soud dospěl proto k závěru, že v předmětné věci nebylo porušeno základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Navrhovatel nesouhlasí rovněž se závěry, které soudy vyvodily z provedených důkazů. Hodnocení provedených důkazů a vyvozování závěrů z procesu hodnocení je vlastně jednou ze základních činností soudů. Proces dokazování a hodnocení důkazů je upraven příslušnými ustanovení o.s.ř., v nichž jsou stanovena pravidla, jimiž se soudy při provádění této činnosti musí řídit. Pokud obecné soudy při provádění důkazů a jejich hodnocení postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními o.s.ř., nepřísluší Ústavnímu soudu přezkoumávat a "znovu hodnotit" důkazy provedené a zhodnocené obecnými soudy. Pokud navrhovatel nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů a se závěry, které soudy z dokazování vyvodily, nelze samu tuto skutečnost považovat za zásah do Listinou chráněného základního práva. V předmětné věci na základě přezkoumání spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že nenastala žádná skutečnost, která by ho opravňovala zasáhnout do procesu dokazování, a dospěl proto k závěru, že ani postupem soudů při provádění dokazování a při hodnocení důkazů nebylo porušeno základní právo navrhovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 1997 JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:3.US.312.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 312/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) U 21/9 SbNU 463
Populární název Rozdíl mezi odvoláním jako řádným opravným prostředkem a dovoláním jako mimořádným z hlediska poučovací povinnosti soudu
Datum rozhodnutí 28. 11. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 22. 8. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Jurka Vladimír
Napadený akt  
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 1/1993 Sb., čl. 10
  • 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §157 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-312-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30255
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30