ECLI:CZ:US:1997:4.US.165.97
sp. zn. IV. ÚS 165/97
Usnesení
IV. ÚS 165/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti J.B., proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, a obžalobě Krajského státního zastupitelství, sp. zn. KZv 123/94, ze dne 11.2.1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 14.5.1997, s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu a nebyl soudem přijat ani jím nabídnutý písemný slib jako opatření, kterým lze nahradit vazbu ve smyslu ustanovení §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu. Navrhovatel je toho názoru, že je držen ve vazbě nezákonně a protiprávně a poukazuje na porušení ustanovení §71 odst. 6 a 2 trestního řádu. Uvádí, že jeho vazební lhůta skončila dnem 9.9.1996 a usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 9 To 104/96, ze dne 28.8.1996, kterým mělo být rozhodnuto o prodloužení jeho vazební lhůty a na něž odkazuje ústavní
2 - IV. ÚS 165/97
stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, ani on ani jeho obhájce do dne podání ústavní stížnosti neobdrželi. Současně se navrhovatel domáhá zrušení obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím, sp. zn. KZv 123/94, ze dne 11.2.1997. Jde již o třetí podání obžaloby, kdy obě předchozí obžaloby byly Krajským soudem v Plzni vráceny státnímu zástupci. I tato třetí obžaloba je podle názoru navrhovatele podána účelově a protiprávně a nebyla předmětem předběžného projednání obžaloby soudem, ačkoliv jsou dány důvody uvedené v ustanovení §186 písm. e), f) trestního řádu a obhajoba vyžadovala jejich přezkoumání. V několika stížnostech obhajoba argumentovala nezákonnými postupy orgánů činných v trestním řízení, ale o těchto podnětech a stížnostech nebylo ze strany těchto orgánů rozhodnuto. Navrhovatel proto poukazuje na porušení čl. 3 odst. 1, 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a domáhá se zrušení obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím a požaduje vrácení věci státnímu zástupci k došetření ve smyslu ustanovení §188 odst. 1 písm. e) trestního řádu.
Z ústavní stížnosti a přiloženého usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 3/97, ze dne 25.4.1997, jehož zrušení se navrhovatel domáhá, Ústavní soud zjistil, že předmětné usnesení Krajského soudu v Plzni je rozhodnutím prvoinstančním a jak vyplývá i z poučení uvedeného v jeho závěru, je proti němu přípustná stížnost jako řádný opravný prostředek. Z ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto zákonné ustanovení je třeba vztáhnout i na tuto část ústavní stížnosti, která brojí proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni. Ústavní stížnost současně směřuje i proti obžalobě, podané Krajským státním zastupitelstvím a vytýká jí, že obráží závažné vady přípravného řízení, jdoucí v neprospěch obviněného. Je však věcí nezávislého obecného soudu, aby podanou obžalobu projednal a na základě skutečností, které budou probrány v řízení před soudem, a důkazů, které budou před soudem provedeny, rozhodl o podané obžalobě. Obžaloba tedy představuje procesní úkon, jímž
3 - IV. ÚS 165/97
přechází věc na soud k vlastnímu rozhodnutí. Po provedeném řízení pouze obecný soud může rozhodnout o vině a trestu za trestné činy (čl. 90 Ústavy ČR). Obžaloba tedy představuje návrh státního zástupce, o němž teprve rozhodne příslušný obecný soud. Z tohoto důvodu nelze obžalobu napadat ústavní stížností, neboť i v tomto případě stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a které se týkají uplatnění jeho práva na řádný a spravedlivý proces v řízení před soudem a možnosti uplatnit opravné prostředky. Ústavní soud ČR není součástí soustavy obecných soudů a nemůže proto zasahovat do jejich jurisdikce, nebo ji nahrazovat svým rozhodnutím. I v této druhé části je proto z výše uvedených důvodů návrh navrhovatele ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustný. Z uvedených důvodů proto byl podaný návrh jako nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž by byl stěžovatel vyzýván k odstranění formální vady návrhu, spočívající v tom, že návrh nebyl podán prostřednictvím právního zástupce.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 1997
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj