Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.04.1997, sp. zn. Pl. ÚS 42/96 [ nález / HOLLÄNDER / výz-2 ], paralelní citace: N 43/7 SbNU 291 [ 118/1997 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.42.96

sp. zn. Pl. ÚS 42/96 Nález Plénum Ústavního soudu České republiky rozhodlo o návrhu přednosty Okresního úřadu ve V. na zrušení obecně závazné vyhlášky obce O. č. 1/96, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O., přijaté Obecním zastupitelstvem v O. dne 7. listopadu 1996, takto: Obecně závazná vyhláška obce O. č. 1/96, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O., přijatá Obecním zastupitelstvem v O. dne 7. listopadu 1996, se z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: I. Dne 27. prosince 1996 obdržel Ústavní soud České republiky návrh přednosty Okresního úřadu ve V. na zrušení obecně závazné vyhlášky obce O. č. 1/96, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O., přijaté Obecním zastupitelstvem v O. dne 7. listopadu 1996. Znění uvedené vyhlášky je následující: "Vyhláška č. 1/96 k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O. Obec O. v souladu s ustanovením §16 a 17 zákona č. 367/1990 Sb. o obcích, ve znění pozdějších předpisů, vydává tuto obecně závaznou vyhlášku. §1 Vzhledem k možnému narušení veřejného pořádku v obci, se stanoví, že taneční a poslechové zábavy (akce) s reprodukovanou hudbou lze vykonávat pouze na těchto místech: - Dělnický dům č. p. 351 - Pohostinství u Marků č. p. 12 a to v čase od 14.00 - 0.30 hodin. §2 (1) Porušení povinností stanovených touto vyhláškou právnickou osobou a podnikatelem bude postihováno podle ustanovení §50 zákona č. 367/1990 Sb. o obcích ve znění pozdějších předpisů peněžitou pokutou až do výše 100.000,-Kč. (2) Porušení povinností stanovených touto vyhláškou fyzickou osobou bude postihováno v souladu s ustanovením §46 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích ve znění pozdějších předpisů, peněžitou pokutou až do výše 5.000,-Kč. §3 (1) Tato obecně závazná vyhláška nabyla platnosti po schválení obecním zastupitelstvem obce O. na veřejném zasedání dne 7. 11. 1996 a vyvěšením na dobu 15 dnů na úřední desce obecního úřadu. (2) Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnost patnáctým dnem následujícím po dni jejího vyhlášení. V O. dne 7. 11. 1996 starosta zástupce starosty (podpis nečitelný) (podpis nečitelný) Vyhlášeno vyvěšením na úřední desce obecního úřadu dne 8. 11. 1996 Nabývá účinnosti dne 23. 11. 1996" Přednosta Okresního úřadu ve V. dne 27. listopadu 1996 rozhodl podle §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, o pozastavení uvedené vyhlášky (čj. KP-64/96 práv.). Ve vyjádření starosty obce O. k pozastavení výkonu vyhlášky č. 1/96 ze dne 9. prosince 1996, adresovaném Okresnímu úřadu ve V., se s poukazem na zákon č. 279/1995 Sb., kterým byl novelizován zákon o obcích, argumentuje ve prospěch uvedené vyhlášky. Zároveň se sděluje, že na základě rozhodnutí zastupitelstva nebude rozhodnutí o pozastavení výkonu vyhlášky respektováno. Současně se Okresnímu úřadu ve V. doporučuje v rámci autoremedury pozastavovací rozhodnutí zrušit. Ve svém návrhu, podaném podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. prosince 1996, přednosta Okresního úřadu ve V. ing. P. V. konstatuje, že napadená vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce ve smyslu §14 odst. 1 písm. o) zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, přičemž namítá její rozpor s čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 2 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Uvedený rozpor spatřuje navrhovatel v tom, že dle jeho přesvědčení napadená vyhláška určuje meze podnikatelské činnosti, které mohou být na základě uvedených ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod stanoveny jen zákonem. Domnívá se dále, že tato vyhláška omezuje rovněž "osobní práva každého občana obce", neboť v případě konání jakékoliv akce s reprodukovanou hudbou (rodinné oslavy, promoce, svatby aj.) je občanům znemožněno je organizovat například doma a jsou nuceni je vykonávat pouze na místech a v časech vyhláškou určených. V písemném vyjádření ze dne 31. ledna 1997, doplněném podáním ze dne 21. února 1997, podaném podle §69 zákona č. 182/1993 Sb., starosta obce O. k návrhu přednosty Okresního úřadu ve V. na zrušení obecně závazné vyhlášky obce O. č. 1/96, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O., setrvává na stanovisku, podle kterého napadená vyhláška je v souladu s ustanovením §17 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Vyjadřuje v něm přesvědčení, že napadenou vyhláškou nedošlo ani k omezení práva svobodně podnikat. Považuje proto návrh přednosty okresního úřadu za nedůvodný a navrhuje jeho zamítnutí. V řízení o zrušení právních předpisů je Ústavní soud podle §68 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. povinen také zkoumat, zdali byl napadený právní předpis vydán ústavně předepsaným způsobem. Z tohoto důvodu si Ústavní soud vyžádal od Obecního zastupitelstva v O. zaslání dokumentů, osvědčujících řádné přijetí napadené vyhlášky (tj. zápisu z jednání obecního zastupitelstva, potvrzujícího potřebné kvorum a potřebnou většinu), jakož i její řádné vyhlášení ve smyslu zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny zápisem ze zasedání Obecního zastupitelstva obce O., konaného dne 7. listopadu 1996, osvědčujícím zákonem vyžadované kvorum i většinu, jakož i potvrzením o vyvěšení předmětné vyhlášky. Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud může se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k citovanému ustanovení si Ústavní soud vyžádal od účastníků řízení vyjádření, zdali souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Svým podáním ze dne 31. ledna 1997 starosta obce O. a podáním ze dne 23. ledna 1997 přednosta Okresního úřadu ve V. ing. P. V. vyjádřili s návrhem Ústavního soudu svůj souhlas. Podle §56 zákona č. 182/1993 Sb. se nález Ústavního soudu vyhlašuje vždy veřejně, a to i v případech, kdy bylo na základě §44 odst. 2 citovaného zákona upuštěno od ústního jednání. Ústavní soud stanovil veřejné vyhlášení přijatého nálezu na den 7. května 1997. II. II/a Ústavní soud v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů (tedy i v řízení o zrušení právního předpisu obce) posuzuje obsah zákona nebo jiného právního předpisu podle hledisek, obsažených v ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., k nimž u obecně závazné vyhlášky obce patří kompetence (zákonné zmocnění), soulad s právními předpisy vyššího stupně právní síly a dodržení právní úpravy normotvorného procesu. K platnosti napadené vyhlášky Ústavní soud provedl již výše uvedená zjištění. II/b Ústavností obecně závazných vyhlášek obcí, vydaných v rámci jejich samostatné působnosti podle §14 odst. 1 písm. o) a §17 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, které se v rámci úpravy místních záležitostí veřejného pořádku dotýkají práv vyplývajících z čl. 26 Listiny základních práv a svobod, se Ústavní soud zabýval v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 31/95. Závěry, obsažené v uvedeném nálezu, od nichž nemá Ústavní soud důvodu se odchylovat, se plně vztahují i na posuzovaný případ. Podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Rozdílnou dikci uvedených zmocňovacích ustanovení nutno interpretovat s ohledem na jejich systematické zařazení: čl. 79 odst. 3 Ústavy je zařazen v hlavě třetí: Moc výkonná, čl. 104 odst. 3 Ústavy v hlavě sedmé: Územní samospráva. Z toho lze dovodit, že zmocňující ustanovení, obsažené v čl. 79 odst. 3 Ústavy, se vztahuje na pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v přenesené působnosti (tj. jestliže obec vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony) a zmocňující ustanovení, obsažené v čl. 104 odst. 3 Ústavy, na pravomoc vydávat obecně závazné vyhlášky v samostatné působnosti obce. Ustanovení §14 odst. 1 písm. o) a §17 zákona o obcích zakládají pravomoc obce přijímat obecně závazné vyhlášky v místních záležitostech veřejného pořádku. Podle §46 odst. 2 a §48 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze těmito obecně závaznými vyhláškami obcí stanovit skutkové podstaty přestupků. Rozsah předmětu takovéto právní regulace obcí je však omezen základními právy a svobodami, plynoucími z ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy, jakož i a na ně navazujícími zákony. Podle ustanovení čl. 26 odst. 1 Listiny má každý právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, přičemž dle čl. 26 odst. 2 Listiny podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností může stanovit pouze zákon. Čl. 12 odst. 1 Listiny zaručuje nedotknutelnost obydlí, přičemž omezení tohoto práva dle čl. 12 odst. 3 Listiny lze založit pouze zákonem. V českém právním řádu nebyl vydán zákon, jenž by umožňoval omezit okruh podnikatelských zařízení a pohostinských zařízení oprávněných provozovat taneční a poslechové zábavy (akce) s reprodukovanou hudbou a jenž by reguloval rovněž jejich provozní dobu. Není tedy ani úkolem ani v pravomoci obce v oblasti její samostatné působnosti upravovat rozsah podnikatelských aktivit a provozní dobu pohostinských zařízení, stejně jako omezovat nedotknutelnost obydlí, byť v souvislosti s ochranou veřejného pořádku, zejména při dodržování nočního klidu. Opačný postup obce, jak je tomu v posuzovaném případě, jehož výsledkem je napadená vyhláška, pak zakládá její rozpor s čl. 26 odst. 2 a čl. 12 odst. 3 Listiny. Tím není dotčeno právo obce podle §14 odst. 1 písm. p) zákona o obcích upravit obecně závaznou vyhláškou provozování zařízení, sloužících k uspokojování potřeb občanů, pokud jsou tato ve vlastnictví obce. Nutno dále poznamenat, že rušení veřejného pořádku (zejména rušením nočního klidu) při provozování pohostinských zařízení (při pořádání tanečních a poslechových zábav s reprodukovanou hudbou) lze postihovat podle příslušných ustanovení přestupkového zákona a případně i zrušením živnostenského oprávnění (dle §58 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů) a obdobně podle přestupkového zákona lze postihovat i rušení nočního klidu provozováním zábav s reprodukovanou hudbou v obydlích fyzických osob nebo prostorách osob právnických. Tím není dotčena ochrana před imisemi hlukem dle občanského zákoníku. Kromě konstatovaného rozporu napadené vyhlášky s uvedenými ustanoveními Listiny je tato v rozporu rovněž s ustanovením §17 zákona o obcích, na jehož základě byla vydána. Důvodová správa k zákonu č. 279/1995 Sb., kterým byl zákon o obcích novelizován, vymezuje účel nově zařazeného ustanovení §17 následujícím způsobem: "V některých lokalitách se provozování prostituce stalo natolik palčivým problémem, že orgány místní samosprávy se pokoušely čelit mu vydáváním vyhlášek, které však byly v rozporu s právním řádem. Prostituce je sociálně patologický jev, který podle historických zkušeností nelze zcela vymýtit. Lze ji však regulovat tak, aby nenarušovala veřejný pořádek, neohrožovala výchovu dětí a mládeže a neurážela mravní cítění veřejnosti. Cílem navrhované právní úpravy je proto umožnit obcím, aby v rámci své samostatné působnosti mohly formou obecně závazné vyhlášky podle místních podmínek negativním důsledkům provozování prostituce účelně čelit." Pokud tedy uvedené ustanovení zákona o obcích umožňuje obci obecně závaznou vyhláškou za účelem ochrany veřejného pořádku stanovit "místa", kde určité činnosti lze provozovat, resp. kde je jejich provozování zakázáno, jedná se vesměs o místa "veřejně přístupná" ve smyslu veřejných prostranství (tj. zejména ulic, náměstí ap.). Omezení, resp. vymezení, podnikatelských aktivit, resp. omezení na místech chráněných právem na nedotknutelnost obydlí, však do rámce uvedeného zákonného zmocnění nespadá. S ohledem na všechny uvedené důvody Ústavní soud obecně závaznou vyhlášky obce O. č. 1/96, k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce O., zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat V Brně 22. dubna 1997