ECLI:CZ:US:1998:1.US.442.98
sp. zn. I. ÚS 442/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele K., zastoupeného JUDr. B. G., advokátem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 15. 10. 1998, které došlo Ústavnímu soudu dne 19. 10. 1998.
Ústavní stížností je napadáno jednání pracovnice Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 23. 9. 1998, které spočívalo v její neochotě řádně sepsat s jednateli stěžovatele stížnost na nevhodné chování předsedy senátu tohoto soudu. Stěžovatel vyvozuje z popsaného jednání pracovnice soudu, že mu, resp. jeho jednatelům, bylo zabráněno ve výkonu petičního práva a tím bylo porušeno jeho základní právo zakotvené v ustanovení čl. 18 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Při posuzování návrhu ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale zjišťuje, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že není případné tvrzení stěžovatele, že by popsané nepatřičné chování soudní úřednice znamenalo porušení, resp. zabránění ve výkonu petičního práva. Sám zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, charakterizuje "petice" jako žádosti, návrhy a stížnosti ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu a rovněž ukládá, aby petice byla písemná. Tyto podmínky, jak vyplývá z návrhu ústavní stížnosti, nebyly splněny a ani ze zákona nevyplývá, že by písemné vyhotovení petice byl povinen zajišťovat ten, komu je petice adresována. Popsaným postupem stěžovatele a v návaznosti na něm jednáním soudní pracovnice nebylo zjevně dotčeno základní právo podávat petice, kterého se stěžovatel dovolává.
Naopak správně stěžovatel postupoval, jak mu ostatně umožňuje §26 odst. 1 zákona ČNR č. 436/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, když se obrátil na orgán státní správy soudu se stížností na nevhodné chování soudní osoby a když neuspěl, poté na předsedu Městského soudu v Praze se stížností na nesprávný postup jeho podřízené. Lze tedy konstatovat, že stěžovatel se domáhá ochrany svých práv tímto zákonným způsobem.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout jako nepřípustný, protože stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 1998 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu