ECLI:CZ:US:1998:1.US.95.98
sp. zn. I. ÚS 95/98
Usnesení
I. ÚS 95/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele - P., a. s., zastoupeného Ing. K. B., místopředou představenstva, právně zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně a rozsudku Krajského soudu v Brně, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 5 C 162/95, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 1998, sp. zn. 13 Co 528/96. Těmito rozsudky byla zamítnuta poddlužnická žaloba proti odpůrci - Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze, na úhradu částky 87 126 Kč s příslušenstvím.
Navrhovatel navrhoval, aby mu odpůrce uhradil výše uvedenou částku s příslušenstvím z důvodu údajného porušení §305 a násl. občanského soudního
I. ÚS 95/98
řádu (dále jen "o. s. ř.") odpůrcem. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně, č. j. 5 C 162/95-59, ze dne 28. 5. 1996, byl tento návrh zamítnut. Soud odůvodnil svůj závěr skutečností, že odpůrce sice porušil příslušná ustanovení o. s. ř., zejména §309, ale vzhledem k tomu, že exekuci navrhovatele předcházely jiné výkony rozhodnutí, nebyla poddlužnická žaloba shledána důvodnou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal navrhovatel včas odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem, č. j. 13 Co 528/96-77, ze dne 15. 1. 1998, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zároveň nepřipustil dovolání. Dle názoru krajského soudu otázka délky doby, po kterou by měl peněžní ústav po právní moci usnesení sledovat stav účtu povinného k uspokojení pohledávky, byla pro období do 31. 12. 1995 vyřešena judikaturou Nejvyššího soudu ČR a v období následujícím pak novelizací ustanovení §309 o. s. ř.
Podle názoru navrhovatele je postup obou soudů v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který upravuje právo každého dovolat se stanoveným způsobem svého práva, a dále je v rozporu s článkem 90 Ústavy ČR.
Ústavní soud posoudil ústavní stížnost následovně:
Přihlédne-li se expressis verbis ke znění ustanovení §§303 a následujících o. s. ř. v době podání žaloby, nelze v postupu odpůrce dohledat rozpor s příslušnými ustanoveními o. s. ř. V případě odkazu na porušení §309 o. s. ř. odpůrcem se ústavní soud ztotožňuje s právním názorem, jež vyslovily shora uvedené soudy.
Ustanovení §305 s přihlédnutím k ustanovení §307 odst.1 a §309 o. s. ř. zcela exaktně rozlišovalo pojmy "kdy nařízení výkonu rozhodnutí nabude právní moci" a "kdy bude peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí". Za rozhodující v tomto způsobu výkonu soudního rozhodnutí lze tudíž považovat otázku "blokace" finančních prostředků na účtu povinného od doby, kdy bylo
I. ÚS 95/98
peněžnímu ústavu doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, do doby, kdy nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. Peněžní ústav by pak byl povinen vyplatit pohledávku z účtu povinného ve smyslu ustanovení §307 odst. 2 o. s. ř., čímž byl nepochybně míněn jednorázový akt.
S účinností od 1. 1. 1996 (po novelizaci o. s. ř.) by se postup peněžního ústavu řídil režimem, který uvádí navrhovatel. Pro posouzení stížnosti je však právně relevantní okamžik, kdy bylo zahájeno příslušné soudní řízení. Ústavní soud dospěl k závěru, že nedošlo k porušení povinností ze strany odpůrce ani v návaznosti na ustanovení §308 o. s. ř. Pohledávce navrhovatele totiž předcházely jiné pohledávky dalších oprávněných subjektů, přičemž pořadí jednotlivých pohledávek je nutno respektovat. Ze spisových materiálů vyplývá, že na účtu povinného nedosahovaly prostředky nikdy takové výše, aby plně uspokojily i pohledávky předcházející.
Při interpretaci §309 o. s. ř. před novelizací se Ústavní soud přiklání k názoru, že uvedené ustanovení o. s. ř. nestanovilo neomezený limit pro výkon soudního rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Nařízení výkonu rozhodnutí se mohlo týkat těch částek, které se nacházely na účtu povinného v okamžiku doručení soudního usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, jakož i těch částek, které by došly na účet povinného do okamžiku, kdy by bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky nabylo právní moci. Po celou tuto dobu však platil zákaz povinného nakládat s prostředky na účtu až do výše vykonatelné pohledávky a jejího příslušenství.
Z uvedeného plyne, že poté, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, mělo dojít k realizaci vyplacení jednorázové úhrady ze strany peněžního ústavu na pohledávku z příslušného účtu povinného. Tímto aktem by byl výkon rozhodnutí
I. ÚS 95/98
přikázáním pohledávky naplněn. Avšak v případě, že finanční prostředky nekryly pohledávku v plné výši, nemohl tak peněžní ústav učinit.
Pokud se týká stížnosti navrhovatele, týkající se nepřipuštění dovolání odvolacím soudem, pak i zde ústavní soud neshledal pochybení. O přípustnosti dovolání se vysloví odvolací soud ve svém potvrzujícím rozsudku, a to tehdy, jedná-li se o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. V daném případě lze s rozhodnutím odvolacího soudu v uvedené věci vyslovit souhlas.
Po celkovém přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná. Tento svůj závěr odůvodňuje tím, že odpůrce neporušil příslušná, v době podání žaloby platná, ustanovení o. s. ř., a proto nemohlo ze strany navrhovatele dojít k úspěšné poddlužnické žalobě ve smyslu ustanovení §311 o. S. ř.
Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh navrhovatele je zjevně neopodstatněný, a proto ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. dubna 1998
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu