ECLI:CZ:US:1998:2.US.126.97
sp. zn. II. ÚS 126/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 126/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. J.D., zastoupeného JUDr. K.M., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 1997, č. j. 6 Co 2514/96-220, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti brojí proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 1997, č. j. 6 Co 2514/96-220, který nabyl právní moci dne 19. 2. 1997.
Napadenému rozsudku navrhovatel vytýká, že pokud krajský soud potvrdil výrok rozsudku soudu I. stupně s tím, že výše stanoveného výživného na stěžovatelovu nezletilou dceru a dlužný nedoplatek na výživném odpovídá odůvodněným potřebám dítěte a výdělkovým možnostem stěžovatele, pak tímto rozhodnutím bylo porušeno právo navrhovatele obsažené v čl. 4 odst.l, čl. 1 a čl. 37 odst.3 Listiny základních prav a svobod. Podle názoru stěžovatele je výrok napadeného rozhodnutí pouze
II.ÚS 126/97
jednostranným, když nepřihlíží současně i k potřebám manželky navrhovatele a jejím výdělkovým schopnostem.
Stěžovatel dále tvrdí, že odvolací soud při svém posuzování případu nepřihlédl k platné judikatuře, pokud zároveň nezohlednil i výši sociálních dávek, pobíraných matkou nezletilého dítěte a dále skutečnost, že sociální dávky na manželku stěžovatele a její dítě z předchozího manželství jsou kráceny právě s ohledem na příjmy navrhovatele.
Z napadeného rozsudku soudce zpravodaj zjistil, že tento soud jako soud odvolací, potvrdil rozsudek soudu I. stupně s tím, že nedoplatek výživného, který vznikl jeho zvýšením za dobu od 1. 11. 1993 do 31. 12. 1996, bude uhrazen nařízeným výkonem rozhodnutí.
Důvodem zvýšení výživného bylo zvýšení odůvodněných potřeb nezletilého dítěte, zvýšený příjem rodičů (především otce dítěte) a změna v rozsahu vyživovací povinnosti rodičů.
S ohledem na dobu, v níž došlo k odpadnutí vyživovací povinnosti na druhé dítě navrhovatele, byl soudem upraven i rozhodný okamžik pro změnu dřívějšího soudního rozhodnutí.
Druhoinstanční soud velmi podrobně odůvodnil ve svém rozhodnutí z jakých skutkových závěrů vycházel při posuzování dané věci a o jaké právní názory se přitom opíral.
Soudce zpravodaj se zcela ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu a k námitkám stěžovatele považuje za nutné doložit, že ve smyslu ustanovení §96 odst. 1 zákona o rodině nelze srovnávat potřeby dítěte, na které je otcem poskytováno výživné s životní úrovní či potřebami jiných dětí, které s ním žijí ve společné
II.ÚS 126/97
domácnosti, protože k těmto dětem stěžovatel nemá vyživovací povinnost a potřeby těchto dětí lze proto srovnávat vždy jen s výdělkovými možnostmi či schopnostmi a majetkovými poměry jejich rodičů.
Za této situace je nutné dodržovat zásadu, že rodiče i jejich děti, které jsou na ně dosud odkázány výživou, by měli mít ne-li shodnou, tedy jistě srovnatelnou životní úroveň, která se pochopitelně odvíjí od majetkových poměrů a výdělkových možností toho z rodičů, u kterého je vyšší.
Nelze rovněž souhlasit s názorem stěžovatele, že obecné soudy pochybily, pokud nepřihlédly k sociálním dávkám pobíraným dítětem a jeho matkou, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem je koncipována jako primární povinnost a sociální dávky jsou dávkami na ně navazujícími jako výraz doplňkového zabezpečení ze strany státu pro ty občany, jejichž sociální a finanční situace neodpovídá kritériím finanční dostatečnosti.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj neshledal v napadeném rozsudku porušení stěžovatelem tvrzených základních práv a svobod a podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 27. dubna 1998