Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 16.12.1998, sp. zn. II. ÚS 129/98 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ],paralelní citace: N 154/12 SbNU 415 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.129.98
K platnosti přechodu majetku na základě dědických řízení, ke kterému došlo během okupace (po 1938)
Právní větaPokud došlo na okupovaném území po r. 1938 k přechodu majetku na základě dědických řízení, jsou tyto akty platné. Pravomocná usnesení soudů a orgánů veřejné správy bylo možno také zrušit, a to podle čl. 6 odst. 1 Ústavního dekretu č. 11/1944 Úředního věstníku československého, opětně publikovaného jako příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb. na základě návrhu, uplatněného do dvou let od skončení doby nesvobody. Tato lhůta je lhůtou prekluzivní.
ECLI:CZ:US:1998:2.US.129.98
sp. zn. II. ÚS 129/98NálezÚstavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky V. S., zast. JUDr. J. J., za účasti účastníků řízení 1) Nejvyššího soudu ČR, 2) Krajského soudu v Ostravě a vedl. účastníků 1) Okresního soudu ve Frýdku-Místku, 2) Polikliniky v Jablunkově, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon 386/97-132, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 5. 4.1993, sp. zn. 11 C 287/91, takto:Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.11. 1997, č. j. 3 Cdon386/97-132, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4.1995, sp. zn. 9 Co 369/93, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 5. 4. 1993, sp. zn. 11 C 287/91, se zrušují.Odůvodnění:Stěžovatelka žalobou podanou u Okresního soudu veFrýdku-Místku pod sp. zn. 11 C 287/91 se domáhala (po změněa částečném zpětvzetí návrhu, připuštěném odvolacím soudem), podlezák. č. 87/1991 Sb., aby soud uložil žalovanému zdravotnickémuzařízení vydat dům č. p. 390 v Jablunkově s pozemkem p. č.383-zastavěná plocha, zapsané v katastru nemovitostí pro kat.území a obec Jablunkov na listu vlastnictví č. 3078.Soud prvého stupně návrh zamítl rozsudkem ze dne 5. 4. 1993,č. j. 287/91-44. V odůvodnění uvedl, že považuje za prokázané, žestěžovatelka je oprávněnou osobou , pokud jde o restituční nárokpo zemřelých J. a R. G., a to jako vnučka a dcera. Pokud se všaktýká majetku MUDr. J. G., tento majetek přešel na stát rozhodnutímo konfiskaci podle dekretu č. 108/1945 Sb., vydaným dne 5. 9.1946, který nabyl právní moci dne 16. 10. 1946. K přechodu tohotovlastnictví ve výši jedné poloviny na stát došlo tedy předrozhodným obdobím, uvedeným v §1 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb.Pokud se týká majetku otce žalobkyně MUDr. R. G., byla jemunáležející 1/4 předmětných nemovitostí převedena na státprohlášením bývalého Krajského národního výboru v Ostravě ze dne27. 3. 1951. V této části návrhu se soudu prvého stupně jevilpožadavek žalobkyně-stěžovatelky jako oprávněný.Ve zbývající 1/4 restitučního nároku, tedy nároku po jejítetě, má soud za to, že stěžovatelka neprokázala, že je oprávněnouosobou ve smyslu ustanovení §3 zák. č. 87/1991 Sb.Zamítavé stanovisko opřel soud o skutečnost, že nemohl jejížádosti o restituci vyhovět, neboť její nárok byl oprávněný pouzez jedné čtvrtiny. Soud prvého stupně z důkazního materiálu měl zaprokázané, že výše uvedený majetek byl ve spoluvlastnickýchpodílech v době rozhodování určen takto:
MUDr. J. G. - zemřelý 21. 11. 1941 - jednu polovinu (dědstěžovatelky) MUDr. R. G. - prohlášen za mrtvého ke dni 31. 12.1947 - jednou čtvrtinou, otec stěžovatelky A. G., provdaná O.- jednou čtvrtinou, teta stěžovatelkySoud dále dovodil, že cit. prohlášením KNV v Ostravě bylvyňat z přídělové vložky 981 pro k. ú. Jablunkov v rámcipřídělového řízení celý majetek a zapsán pro čs. stát - Ústavnárodního zdraví Český Těšín, a to bez ohledu na to, že konfiskacebyla provedena pouze u jedné poloviny majetku, kterou vlastnilMUDr. J. G.. Postup, který volil býv. KNV nebyl také na místě, jakuvádí dále soud prvého stupně i z důvodů obsažených v ustanovení§2 odst. 5 zák. č. 108/1945 Sb., neboť nebyla konfiskována vícejak polovina majetku.Odvolání stěžovatelky zamítl Krajský soud v Ostravě rozsudkemze dne 28. 4. 1995, sp. zn. 9 Co 369/93. Připustil částečnézpětvzetí žaloby ohledně jedné čtvrtiny, náležející její tetěa řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně připustil možnostdovolání.V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud převzal skutkovázjištění soudu prvého stupně. Zejména se ztotožnil s jeho závěry,že stěžovatelka je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení §3odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., a to jako vnučka MUDr. J. G. a dceraMUDr. R. G. Odpůrce, Poliklinika Jablunkov, rovněž nezpochybňovalsvé postavení jako osoba povinná.Odvolací soud se zaměřil dále na přechod dědictvíu stěžovatelky a provedl podrobné srovnání mezi tehdy platnýmobčanským zákoníkem z r. 1811 (dále jen "o. z. o."), německýmprávem podle občanského zákoníku z roku 1896 (dále jen "BGB"),jejichž úprava vycházela při dědění majetku z odlišných principů.Odvolací soud jednoznačně stanovil, že na dědictví po zesnulémMUDr. J. G. se vztahovalo BGB. Vzal však za neprokázané, že bydědické řízení po MUDr. J. G. vůbec proběhlo a ani že by bylněkterý z dědiců dědictví odmítl.Své zamítavé stanovisko odvolací soud nakonec zdůvodnil tím,že konfiskace podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,t. j. konfiskační výměr bývalého ONV v Českém Těšíně nabyl právnímoci dne 16. 10. 1946, tedy přede dnem 25. 2. 1948 a nedopadá naněj režim zákona č. 87/1991 Sb.Nejvyšší soud ČR podané odvolání zamítl s odůvodněním, že šloo majetek konfiskovaný podle dekretu č. 108/1945 Sb. a odvolal sena právní závěry, obsažené v rozhodnutí pod č. 16/1994 Sbírkysoudních rozhodnutí a stanovisek, vydávaných Nejvyšším soudem ČR,kdy soudům přísluší posuzovat splnění zákonných předpokladůpřechodu věcí na stát jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodovalo splnění podmínek podle dekretu č. 108/1945 Sb. až po 25. 2.1948.Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti opakuje své námitky,které již uplatňovala u všech tří soudů, kterým však vytýkánesprávné právní závěry. Domnívá se, že je třeba posoudit, zdavůbec ke konfiskaci majetku zesnulého MUDr. J. G. podle výměrubýv. ONV v Českém Těšíně s datem 5. 9. 1946 došlo, a to vzhledemk jeho úmrtí dne 21. 11. 1941.Do konfiskace však nepatří ideální 1/4 nemovitosti, jak dáleuvádí stěžovatelka, která patřila jejímu otci MUDr. R. G. a kterýbyl prohlášen za mrtvého k datu 31. 12. 1947. Ostatně podkonfiskaci podle Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.,nemohl ani spadat celý majetek, když spoluvlastnický podíl jejíhoděda MUDr. J. G. nepřesáhl jednu polovinu spoluvlastníkova podílu.Stěžejní otázkou v celém řízení, je podle stěžovatelkyskutečnost, zda konfiskační výměr na majetek zemřelého MUDr. J. G.je platným právním aktem a zda ve smyslu ustanovení §6 odst. 1,2 zák. č. 87/1991 Sb. jeho majetek na stát skutečně přešel činikoli a zda je tedy splněna podmínka rozhodného období.Stěžovatelka Ústavnímu soudu předložila ověřený opis dědickélistiny ze dne 31. ledna 1942, která byla vydána (AmstgerichtJablunkau) soudním obvodem Jablunkov a ze které vyplývá, žezákonnými dědici po zemřelém MUDr. J. G. se staly jeho děti, a toMUDr. R. G. a E. G., každý k jedné polovině pozůstalosti.Stěžovatelka se omlouvá, že nemohla tuto dědickou listinupředložit při řízení u obecných soudů, neboť o její existencinevěděla. Listina jí po ověření byla zapůjčena příbuznými žijícímiv SRN.V rozsudku Nejvyššího soudu ČR a rozsudku Krajského souduv Ostravě spatřuje stěžovatelka porušení svého základního právapodle čl. 90-věta prvá a čl. 95 odst.1Ústavy, dále čl. 38 odst.2Listiny základních práv a svobod a čl. 6Úmluvy o ochraně lidskýchpráv a základních svobod, zveřejněné pod č. 209/1992 Sb.Ústavní soud si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti odKrajského soudu v Ostravě, který dne 5. 11. 1998, pod č. j. Spr.3248/98 ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti jakonedůvodné. Poukazuje přitom na obsah odůvodnění svého rozsudku.Zvlášť však zdůraznil, že ke stěžovatelkou tvrzené majetkovékřivdě došlo před počátkem rozhodného období podle ustanovení§1 odst.1 zák. č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tedypřed 25. 2. 1948.Nejvyšší soud ČR k ústavní stížnosti zaslal vyjádření dne22. 10. 1998, sp. zn. Sus 65/98, ve kterém se odvolal na právnízávěry rozhodnutí uveřejněného pod č. 16/1994 Sbírky soudníchrozhodnutí a stanovisek, na které ve svém rozsudku také poukázal.Ústavní soud si rovněž vyžádal spis Okresního soudu veFrýdku- Místku sp. zn. 11 C 287/91.Protože ústavní stížnost byla podána v řádném termínua splňovala náležitosti podle zák. č. 182/1993 Sb., ve zněnípozdějších předpisů, nebyla zjevně neoprávněná, vzhledemk tvrzenému porušení ústavnosti byl nucen Ústavní soud se jízabývat.Jako základní otázku musel především řešit skutečnost, zda navydání předmětných nemovitostí se vztahují ustanovení zák. č.87/1991 Sb. a zda konfiskační akty zasahují do rozhodné doby,t. j. zda překračují datum 25. 2. 1948.Obecné soudy zcela jednoznačně dovodily, že stěžovatelkasplňuje zákonné podmínky pro určení, že je oprávněnou osoboua Poliklinika Jablunkov osobou povinnou. Ze spisu bylo dálezjištěno, že předmětný rodinný dům, který je předmětem tohotořízení, byl zapracován jako součást samostatného právního subjektuPolikliniky Jablunkov, avšak do části 3A jako majetek podléhajícírestituci.Okresní národní výbor v Českém Těšíně vydal 5. 9. 1946 pod č.j. IV-6774/48 výměr, kterým bylo rozhodnuto, že podmínky prokonfiskaci podle §1 odst.1, č. 1, 2, a 3 Dekretu prezidentarepubliky č. 108/1945 Sb. jsou u MUDr. J. G. dány, a proto se mukonfiskuje jeho dům č. p. 390 a zahrada, zapsané ve vložce č. 981pozemkové knihy pro kat. území a obec Jablunkov, t. č. v národnísprávě Dr. J. T. MUDr. J. G. byl spoluvlastníkem předmětnýchnemovitostí k jedné polovině.Je proto třeba vážit, zda na základě takto provedenékonfiskace vůbec mohlo dojít k platnému převodu majetku.MUDr. J. G. zemřel dne 21. 11. 1941, a to na okupovaném územítěšínského Slezska, pro které, jak souhlasně dovodil odvolacísoud, platila pro dědictví ustanovení německého občanskéhozákoníku z r. 1896-BGB. Podle tohoto občanského zákoníkuk přechodu pozůstalosti ze zůstavitele na dědice dochází okamžitěsmrtí zůstavitele. Citovaný zákonný předpis nevytváří žádnoumezidobu a ani nezná institut "ležící pozůstalosti", jako občanskýzákoník Zeillerův z r. 1811. Ale i v dědickém řízení podle BGBvydávají tzv. dědickou listinu pozůstalostní soudy. Tato listinaopět oproti rozhodnutí o dědictví podle o. z. o., nemákonstitutivní, ale deklaratorní charakter.Ústavní soud provedl důkaz Společnou dědickou listinou č.2V/2/42 ze dne 30. ledna 1942, kdy soudní obvod Jablunkovpotvrzuje, že zákonnými dědici MUDr. J. G., zemřelého 21. 11.1941 se stávají jeho děti MUDr. R. G. v Jablunkově a E. O. roz.G., a to po jedné polovině k pozůstalosti. (vzhledem k celkuk jedné čtvrtině, neboť zesnulý byl spoluvlastníkem předmětnýchnemovitostí k jedné polovině).Konfiskační řízení se rozpadá do dvou částí : zákonné- vymezující účel a podmínky a meze konfiskačního aktu a správní,ve které se teprve určuje, komu se konfiskuje, t. j. zda jsousplněny zákonné konfiskační podmínky. Správní řízení upravovalotehdejší vládní nařízení č. 8/1928 Sb.Výše uvedený výměr býv. ONV z 5. 9. 1946 byl tedy vydán protizesnulému subjektu, který již žádný majetek nevlastnil. Byl tedyvydán v rozporu s tehdy platným právním řádem, podle kterého sejednalo o nicotný právní akt (paakt), na základě kterého nemohlopřejít vlastnictví na stát.Konečně konfiskační výměr byl vydán na celý majetek, ač podleustanovení §2 odst.5 Dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.se tak mohlo stát pouze v případě, že by spoluvlastnický podílpřesáhl jednu polovinu. Tento případ nenastal.Ústavní soud byl současně nucen se zabývat platnosti právníchpředpisů ve vztahu na provedené dědické řízení. Jak Dekretprezidenta republiky č. 5/1945 Sb., tak i zákon č. 128/1946 Sb.,pokud hovoří o neplatnosti jakýchkoli majetkových převodůa jakýchkoli majetkových jednání, ať se to týká majetku movitéhoči nemovitého, veřejného či soukromého, hovoří o právních aktechpřevodu, t. j. aktech vyžadujících volní složku, t. j. projevvůle. K přechodu majetku v rámci dědických řízení tato volnísložka chybí a je na straně stěžovatele omezena pouze na přijetínebo odmítnutí dědictví. Pokud tedy došlo v okupovaných územíchk přechodu majetku na základě dědických řízení, jsou tyto aktyplatné. Nelze na ně vztáhnout donucovací moc okupantů. V opačnémpřípadě by bylo porušeno základní lidské právo na dědění majetků.Pokračovala by destrukce tradičních majetkových hodnot evropskécivilizace.Odpověď na tuto otázku možno rovněž hledat v platnýchpředpisech. Obnovení právního pořádku bylo řešeno ústavnímdekretem č. 11/1944 Úředního věstníku československého, který bylopětně publikován jako příloha k vyhlášce č. 30/1945 Sb. a kterýplatí doposud. Podle čl. 6 odst.1 cit. Ústavního dekretu bylomožno zrušit veškerá i právoplatná rozhodnutí soudů i veřejnésprávy, přičemž jejich zrušení bylo možno navrhnout podle třetíhoodstavce cit. paragrafu do dvou let od skončení doby nesvobody .Šlo o lhůtu prekluzivní.Pokud tedy rozhodnutí o dědictví z doby nesvobody nebylozrušeno ve výše uvedené lhůtě, nutno z něj vycházet. Opačný postupby byl rovněž v rozporu s čl. 1Ústavy. Zbývá proto posoudit, kdy takto:
, byť nicotným správním aktem konfiskovaný majetek mohlpřejít na stát. Podle §16 Dekretu prezidenta republiky č.108/1945 Sb., dělo se tak intabulací, neboť teprve zápisem doveřejných knih, který měl konstitutivní účinky, došlo k přechodumajetku na stát.Podle výpisu z pozemkové knihy vyplývá, že zápis o konfiskacipředmětného majetku byl pod číslem č. d. 286/48 zapsán dne 3. 4.1948, a to na 1/2 majetku, kterou vlastnil MUDr. J. G.Další zápis je pod č. d. 274/56 obsahuje prohlášení (nikolirozhodnutí) KNV v Ostravě ze dne 27. 3. 1951, kde byl celý majetek(nejen polovina) připsán ve prospěch čsl. státu - Okresního ústavunárodního zdraví v Českém Těšíně podle části III. Dekretuprezidenta republiky č. 108/1945 Sb.Všechny tyto zápisy, kterými byl teprve právně konstituovánpřechod majetku, se odehrály již v rozhodné době. Ovšem v té doběbyl již vlastníkem předmětného majetku otec stěžovatelky MUDr. R.G., a to ode dne 21. 11. 1941. Tento vlastník byl prohlášen zamrtvého ke dni 31. 12. 1947. Byl sice německé národnosti, alezcela jistě by se z konfiskace vyvázal, neboť jako lékař v doběpartyzánských operací v Jablunkovském průsmyku, denně riskovalvlastní život i život členů své rodiny tím, že bojujícímpartyzánům poskytoval lékařské ošetření a zásoboval je potřebnýmiléky.Došlo tedy k převodu projednávaného majetku na stát bezprávního důvodu a je tak splněna podmínka §6 odst.2 zák. č.87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť k převodu na státdošlo v rozhodné době, t. j. po 25. 2. 1948.Ze strany soudů došlo tedy k porušení ústavnosti, t. j.ustanovení čl. 90 a čl. 95 odst.1Ústavy, jakož i čl. 38 odst.2Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1Úmluvy o ochranělidských práv a základních svobod.Proto byly citované rozsudky Nejvyššího soud ČR i Krajskéhosoudu v Ostravě zrušeny. Z hlediska ekonomiky řízení a zamezenídalších průtahů, Ústavní soud zrušil i cit. rozsudek Okresníhosoudu ve Frýdku - Místku. (§82 odst.1, odst.3 zák. č. 182/1993Sb.)Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.V Brně dne 16. prosince 1998
Odlišné stanovisko JUDr. I. B. ve věci II. ÚS 129/98V předmětné věci jde v důsledku zpětvzetí a návrhu o tři čtvrtiny domu č. p. 390 v Jablunkově, s. p. č. 383 - zastavěná plocha, zapsaný v katastru nemovitostí pro kat. úz. a obec Jablunkov na l.v. č. 3078. Polovina předmětných nemovitostí náležela na základě kupní smlouvy ze dne 26. 7. 1912 MUDr. J. ŹG. a protože zemřel dne 22. 11. 1941 a na území Jablunkovska platilo německé právo BGB z roku 1896, dle něhož majetek přecházel na dědice smrtí, a navíc je rozhodující, že uplynutím prekluzivní lhůty pro odmítnutí dědictví (§§1922, 1923, 1943 BGB) je třeba mít za to, že vlastníky se stali dědicové ze zákona (jedna čtvrtina syn R. a jedna čtvrtina dcera E.). Řečeno jinak, okolnost, že pozůstalostní řízení neproběhlo, není a nebyla rozhodná, neboť vždy lze pozůstalostní řízení dodatečně otevřít. Byl-li potom výměrem ze dne 5. 9. 1946 konfiskován dle dekretu č. 108/1945 Sb. celý majetek MUDr. J. G., nezbývá než konstatovat, že šlo o výměr, jímž byl konfiskován majetek neexistujícímu subjektu a že vykonavatel veřejné správy o tom vzhledem k datu úmrtí mohl vědět, což ve svých důsledcích znamená, že nastala situace splnění fakticky nemožného, která je v teorii spojována s nulitou správního aktu, tedy situací, kdy vady dosahují takové míry, že o aktu nelze vůbec hovořit. Z uvedeného důvodu v poměru k této polovině předmětných nemovitostí bylo třeba zkoumat ve smyslu naplnění skutkové podstaty převzetí věci bez právního důvodu dle §6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., kdy se tohoto majetku stát fakticky ujal. V tomto směru mám za to, že tato situace nastala již ve chvíli, kdy stát podal návrh na zápis do pozemkových knih ve svůj prospěch. Předeslané však platí jen za předpokladu, že k majetku MUDr. J. G. neexistovala závěť, neboť v tomto případě by mohlo dojít ke změně v postavení stěžovatelky jako oprávněné osoby (srov. §3 odst. 4 zák. č. 87/1991 Sb., upřednostňující závětní dědice). Nicméně skutečností ve smyslu §120 odst. 4 o.s.ř. zůstává, že postavení stěžovatelky nebylo nijak zpochybněno. Ohledně zbývající poloviny předmětných nemovitostí, původně vlastnicky náležejících dle odevzdací listiny ze dne 8. 1. 1931 A. G., provdané O., a R. G., konstatuji, že tento majetek jde zcela stranou dekretu č. 108/1945 Sb., neboť v poměru k dětem MUDr. J. G., tj. A. G., provdané O., a R. G., se nikdy ani nezaktualizoval, a to nejen z pohledu podílového spoluvlastnictví, resp. §2 odst. 5 uvedeného dekretu. Otázku, kdy vlastně v případě této části majetku došlo k převzetí bez právního důvodu dle §6 odst. 2 zák. č. 87/1991 Sb., bude lze řešit obdobně jako u majetku po zemřelém MUDr. J. G.Jen pro úplnost s odkazem na ustálenou judikaturu obecných soudů i Ústavního soudu, např. 4 Cdo 174/94 Vrchního soudu, č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, IV. ÚS 56/94 Ústavního soudu, uvádím, že k přechodu majetku dle dekretu č. 108/1945 Sb. docházelo ex lege a nikoliv intabulací.V Brně dne 16. 12. 1998 JUDr. I. B.