ECLI:CZ:US:1998:2.US.277.97
sp. zn. II. ÚS 277/97
Usnesení
II. ÚS 277/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula v právní věci stěžovatele M.K., zastoupen advokátkou JUDr. D.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 1997, sp. zn. 5 To 185/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá s odvoláním na porušení práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na obhajobu a její přípravu dle č1. 40 odst. 3 Listiny zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl odsouzen pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 a
II. ÚS 277/97
trestný čin vydírání dle §235 odst. 1 a trestný čin neoprávněného užívání cizí věci dle §249 odst. 1 tr. zákona. K namítanému porušení základních lidských práv a svobod došlo dle stěžovatele v rámci přípravného řízení, a to tak, že obhájkyni v rozporu s ustanovením §160 tr. řádu nebylo vyšetřovatelem doručeno sdělení obvinění ze dne 9. 2. 1996 pro trestný čin podle §234 odst. 1 tr. zákona, spáchaný ve spolupachatelství, a dále tak, že vyšetřovatel obhájkyni nevyrozuměl o provádění některých vyšetřovacích úkonů výslechem svědků vůbec a u některých nedostatečně.
Při posuzování předmětné ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.
Podstata ústavní stížnosti stěžovatele spočívá v tom, že stěžovatel nesouhlasí s postupem orgánů činných v rámci přípravného řízení, pokud nebylo obhájkyni doručeno sdělení obvinění pro trestný čin loupeže a dále potud, pokud tato nebyla vyrozuměna bud' vůbec nebo jen nedostatečně ohledně výslechu svědků, prováděných vyšetřovatelem. Stran námitky, týkající se nedostatku doručení sdělení obvinění obhájkyni stěžovatele, Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 2 T 94/96, zjistil, že ve spisu se skutečně nenachází doklad o doručení sdělení obvinění pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona. Nicméně na druhé straně je ve spisu doklad o doručení usnesení o ustanovení obhájcem z téhož dne, tj. ze dne 9. 2. 1996, v němž se výslovně uvádí, že stěžovatel je obviněn pro trestný čin loupeže podle §234 odst.
II. ÚS 277/97
1 tr. zák. a §9 odst. 2 tr. zákona. Jakkoliv tedy nebylo sdělení obvinění doručeno samostatně obhájkyni, tak jak předpokládá §160 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu, nemohl uvedený nedostatek založit porušení práv stěžovatele v ústavní rovině. Jinými slovy, vytýkaná vada přípravného řízení, spočívající v nedostatku doručení sdělení obvinění ze dne 9. 2. 1996 obhájkyni ve smyslu §160 odst. 1 věta čtvrtá tr. řádu, není ve světle doručení usnesení o ustanovení obhájcem z téhož dne, v němž se výslovně uvádí, že stěžovatel byl obviněn pro tr. čin dle §234 odst. 1 tr. zákona vadou způsobilou porušit právo stěžovatele na obhajobu z hlediska jeho podstaty. Ohledně námitek, týkajících se nedostatků v upozornění obhájce vyšetřovatelem, že budou prováděny výslechy svědků, resp. jiné vyšetřovací úkony (§165 tr. řádu), nutno předeslat, že pro úkony v rámci přípravného řízení platí zásada neveřejnosti a že §165 tr. řádu zakotvuje jen průlom do této zásady. Navíc samo znění §165 tr. řádu připouští postup všeobecně teorií i praxí přijímaný, totiž že právo obhájce účastnit se vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení je podmíněno jeho žádostí, resp. oznámením, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů, příp. jednotlivého úkonu, nicméně specifikovaného obhájcem. Protože ve spise se žádné takové oznámení nenachází a stěžovatel je ani netvrdí, je i tato námitka lichá. Jinými slovy, protože ustanovení §165 tr. řádu zakotvuje právo obhájce a nikoliv povinnost vyšetřovatele, a to v tom smyslu, že povinnost vyšetřovatele nastoupí, uplatní-li obhájce své právo, k čemuž však v dané věci nedošlo, jde i v tomto směru o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Ne v poslední řadě je třeba dodat, že všechny vytýkané vady stěžovatel, ani jeho obhájkyně v řízení před obecnými soudy nijak nenamítali, a to s tím důsledkem, že jde z tohoto pohledu o ústavní stížnost, k jejímuž projednání není Ústavní soud příslušný, neboť
II. ÚS 277/97
obcházením soustavy obecných soudů stěžovatel staví Ústavní soud jakožto orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 ústavy ČR) do role, která mu zjevně nepřísluší, totiž do role obecného soudu. Z důvodů shora uvedených nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 25. 6. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu