ECLI:CZ:US:1998:2.US.362.97
sp. zn. II. ÚS 362/97
Usnesení
II. ÚS 362/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky projednal dne 24. 6.1998 ústavní stížnost navrhovatele J.M., právně zastoupeného advokátkou JUDr. J.B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 1997, sp. zn. 1. To 697/97, ze dne 18. 8. 1997, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Ostravě, č.j. Nt 4211/97-8, ze dne 22. 7. 1997, a mimo ústní jednání rozhodl takto:
Ustavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní soud České republiky obdržel dne 29. 9. 1997 ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, č.j. Nt 4211/97-8, ze dne 22. 7. 1997, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 1997, sp. zn. 1 To 697/97. V jejím odůvodnění stěžovatel uvádí, že napadenými usneseními byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, ačkoliv již při rozhodování o vzetí do vazby dne 17. 4. 1996 došlo ze strany Okresního soudu v Ostravě k porušení ustanovení čl. 8, odst. 2, 3, 5 Listiny základních práv a svobod, když okresní soud rozhodoval o vzetí do vazby na základě návrhu státního zástupce v rozporu s ustanovením §77 odst. 1 tr. řádu, neboť doba omezení jeho osobní svobody přesáhla 24 hodin. V trestní věci byl zadrženi dne 15. 4. 1996 kolem 9.00 h, a to zásahovou jednotkou policie na cestě z místa bydliště do sídla jeho firmy. Byl převezen k provedení výslechu na PČR KÚV O., který započal dne 15. 4. 1996 v 9.30 hodin a byl ukončen téhož dne v 15.00 hodin, i když tento časový údaj není v protokolu o jeho výslechu ze dne 15. 4. 1996 na č.l. 8 uveden. Po provedení tohoto výslechu byla již omezena jeho osobní svoboda, neboť byl v poutech policejním vozidlem za účasti vyšetřovatele a dalších pracovníků PČR KÚV O.,převezen nejprve do sídla firmy v H., kde byla téhož dne provedena domovní prohlídka a následně pak do místa trvalého bydliště v H.-S., kde byla rovněž provedena domovní prohlídka, která byla ukončena v 17.10 h. Poté byl znovu převezen policejním vozidlem zpět na KÚV O., kde byl s ním sepsán protokol, s nímž bylo započato v 17.55 h a tento byl ukončen v 18.10 h.
K výslechu u soudu, při kterém bylo rozhodováno o jeho vzetí do vazby, pak došlo 17. 4. 1996 v 10.00 h.
II. ÚS 362/97
Z časového průběhu od doby stěžovatelova zadržení do rozhodnutí soudu je patrno, že k rozhodování o vazbě nedošlo do 24 hodin od zadržení a z tohoto důvodu měl být okamžitě propuštěn na svobodu a nemělo tedy přicházet rozhodování o vazbě vůbec v úvahu.
Okresní soud v Ostravě při rozhodování o vzetí do vazby, ani krajský soud k stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby ani otázku nedodržení 24-hodinové lhůty, ani okolnosti, které stěžovatel namítal z hlediska důvodnosti vazby dle §67, písm. a), b) tr. řádu, nevzal v úvahu a jeho stížnost proti usnesení o vzetí do vazby byla zamítnuta.
Dále má stěžovatel zato, že trestní řízení, které je proti němu vedeno, a v němž je dle skutkové věty uvedené ve sdělení obvinění spatřován tr. čin podvodu, vychází z nesprávného právního posouzení smlouvy, kterou stěžovatel dne 22. 7. 1993 uzavřel s KB, pobočkou F.M. Dle názoru stěžovatele činnost orgánů v trestním řízení v jeho trestní věci svědčí o naprostém nepochopení příslušných právních předpisů, zejména zákona o cenných papírech, směnečného zákona a obchodního zákoníku a je podle jeho názoru rovněž vedeno snahou kriminalizovat činnost podnikatele, která se nijak nevymyká běžné podnikatelské činnosti s přiměřeným obchodním rizikem pro obě zúčastněné strany. V tomto postupu shledává stěžovatel rozpor s ustanovením čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Konečně stěžovatel namítá, že ve vyšetřování dochází k průtahům s tím, že např. písemné důkazy - listiny, jsou vyžadovány s velkým časovým odstupem, který nelze přiléhavě odůvodnit ze strany orgánů činných v trestním řízení. Trestní řízení je tak v rozporu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, zejména §164 tr. řádu.
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. Nt 3730/96, s jehož obsahem se seznámil, a z něhož zjistil, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 4. 1996, č.j. Nt 3730/96-7, dle §68 trestního řádu z důvodů-§67 písm. a), b) trestního řádu vzal J.M. do vazby a podle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijal nabídnutý slib. Proti tomuto usnesení si obviněný J.M. podal stížnost dne 18. 4. 1996, směřující výhradně co do důvodů vazby a proti nepřijetí písemného slibu. Krajský soud usnesením ze dne 29. 4. 1996, č.j. 1 To 391/96-15, stížnost obviněného zamítl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 4. 1996.
Dále se ústavní soud seznámil se spisem Nt 4211/97 Okresního soudu v Ostravě. V žádosti obviněného o propuštění z vazby ze dne 13. 6. 1997 se obviněný domáhá v podstatě změny původního rozhodnutí o vzetí do vazby z důvodů uvedených i v ústavní stížnosti, týkajících se otázky délky omezení osobní svobody stěžovatele před jeho vzetím do vazby. Okresní soud v Ostravě zamítl tuto žádost usnesením ze dne 22. 7. 1997, č j. Nt 4211/97-8, podle §72 odst. 2 tr. řádu, když v prvé řadě v souladu s ust. §72 odst. l,2 tr. řádu přezkoumal, zda důvody vazby dle §67 písm. a), b) tr. řádu nadále trvají. Co se týče možnosti změny původního rozhodnutí o vzetí do vazby, konstatoval soud, že se ho obviněný může domáhat cestou mimořádných opravných prostředků, příp. jiným zákonným způsobem,
nikoliv však žádostí o propuštění z vazby dle §72 odst. 2 tr. řádu.
Krajský soud usnesením ze dne 18. 8. 1997, sp. zn. 1 To 697/97, stížnost zamítl. Krajský soud se ztotožnil s důvody vazby podle ust. §67 písm. a) trestního řádu, když obviněný je podezřelý ze spáchání závažné trestné činnosti a tedy mu hrozí v případě uznání jeho viny nepochybně uložení vysokého trestu odnětí svobody v rozmezí 5 - 12 let. Krajský soud přisvědčuje okresnímu soudu, že s ohledem na obchodní styky obviněného se
II. ÚS 362/97
zahraničím nadále trvá důvodná obava, že tento může uprchnout, případně, že se může skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání, popřípadě trestu.
Okresní soud též dle právního názoru krajského soudu nepochybil, shledal-li, že i nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. b) tr. řádu, neboť je zde důvodná obava, že by mohl působit na dosud soudem nevyslechnuté svědky ve svůj prospěch, případně manipulací s listinnými důkazy mařit objektivní objasnění věci.
Ústavní soud se především zabýval procesní stránkou věci, posuzoval ji tedy nejprve z hlediska ustanovení §43 zák. č. 182/1993 Sb. V tomto směru je třeba uvést, že přesto, že stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí soudu I. a II. stupně, kterým bylo rozhodováno o jeho žádosti o propuštění z vazby, je podstatou ústavní stížnosti v prvé řadě otázka délky omezení osobní svobody stěžovatele před jeho vzetím do vazby dne 17. 4. 1996, a to z hlediska respektování jeho ústavně zaručeného základního práva na osobní svobodu. Sám stěžovatel jako prvořadou skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, uvádí nezákonnost rozhodnutí o vzetí do vazby. Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby nabylo právní moci dnem 29. 4. 1996. Tímto dnem tedy ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném ke dni podání ústavní stížnosti, počala běžet stěžovateli zákonná 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti z tohoto jím uvedeného důvodu a jestliže ústavní stížnost byla podána teprve 26. 9. 1997 na Poště K., R 002043, stalo se tak po uplynutí lhůty zákonem stanovené pro její podání, a proto v této části, týkající se délky omezení osobní svobody stěžovatele před jeho vzetím do vazby, musela být ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta. V tomto směru již existuje ustálená judikatura Ústavního soudu (srovnej např. IV. ÚS 95/95).
Ústavní soud ČR se proto již dále nemohl zabývat otázkou, zda délka omezení osobní svobody stěžovatele před jeho vzetím do vazby dne 17. 4. 1996, byla či nebyla zákonná.
Pokud jde o obsahovou stránku této vazební věci, Ústavní soud se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě, obsaženém ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27. 10. 1997, totiž, že posouzení existence či neexistence vazebních důvodů dle §67 písm. a), b) tr. řádu je odvislé od důkazní situace v době rozhodování senátu 1 To, jak plyne z usnesení krajského soudu, sp. zn. 1 To 697/97, ze dne 18. 8. 1997. Krajský soud při svém rozhodování vycházel z konkrétních skutečností, na které v odůvodnění poukazuje, a to z charakteru trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán, §250 odst. l, 4 tr. zák., zejména okolnost kontaktu obviněného s osobami v zahraničí a z toho plynoucí obavu odůvodňující důvod vazby dle §67 písm. a) tr. řádu a též dle §67 písm. b) tr. řádu, že by na svobodě mohl působit na soudem dosud nevyslechnuté svědky, příp. trestní stíhání mařit i jinak, a to případnou manipulaci s listinnými důkazy. Z tohoto pohledu třeba mít zato, že nešlo o extenzivní výklad, a že tento není v rozporu se záměrem novely provedené zák. č. 152/1995 Sb. Výklad těchto důvodných obav je nutno chápat jako možný, předpokládaný, odůvodňující obavu takto jednat a působit, nikoli nestálý, a to až do stádia řízení před soudem.
Současně Ústavní soud neshledal překročení zákonem stanovené doby vazby. Posouzení doby vazby je v daném případě vázáno na zhodnocení vazebních důvodů. Ústavnímu soudu nepřísluší v této souvislosti přezkoumávat zda ten či onen písemný důkaz - listina, mohl být vyžádán dříve či později (když to navíc stěžovatel nijak blíže nekonkretizuje).
II. ÚS 362/97
Po přešetření Ústavní soud zjistil, že stěžovateli J.M. byla prodloužena vazba z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Ústavní soud není třetí instancí, které by příslušelo přezkoumávat vazební důvody a dobu vazby, pokud jsou v souladu se zákonem. Proto v této části byla ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 1998
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu