ECLI:CZ:US:1998:2.US.378.97
sp. zn. II. ÚS 378/97
Usnesení
ČESKÁ REPUBLIKA II.ÚS 378/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.D., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 1997, č. j. IV. ÚS 224/97-14, takto:
Návrh na povolení obnovy řízení se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 30. 9. 1997 se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s návrhem na povolení obnovy řízení ve věci ústavní stížnosti téhož stěžovatele, o které bylo pravomocně rozhodnuto usnesením IV. senátu Ústavního soudu ze dne 11. srpna 1997, č. j. IV. ÚS 224/97-14. Ústavní stížnost byla citovaným usnesením podle ustanovení §43 odst.1 písm.b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnuta jako opožděná.
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud a žádá, aby tento soud povolil obnovu řízení o ústavní stížnosti pravomocně skončené již shora citovaným usnesením a zrušil výroky obsažené v usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. 2 To 870/96 a zároveň věc postoupil stálé "konzultační skupině při Nejvyšším státním zastupitelství resortu Úřadu vyšetřování".
II.ÚS 378/97
Stěžovatel znovu opakuje důvody svého podání, které již předtím obsáhle uvedl v dřívější ústavní stížnosti.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že obnova řízení ve věci usnesení Ústavního soudu není možná, a to jak z pohledu zák. č. 182/1993 Sb., tak i příslušných ustanovení o. s. ř. Ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb. sice připouští přiměřené použití jednotlivých ustanovení o. s. ř. ve vztahu k řízení podle zák. č. 182/1993 Sb., ale toto ustanovení není možné použít, neboť nejsou dány obecné podmínky obnovy řízení, když o tomto návrhu nemůže rozhodovat soud, který ve věci rozhodoval v I. stupni.
Zákon č. 182/1993 Sb., ve znění změn a doplňků, připouští obnovu řízení pouze podle oddílu pátého, t. j. řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky pro spáchání trestného činu velezrady. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce připustit možnost obnovy řízení podle zákona č. 182/1993 Sb. i v jiných případech, jistě by tak výslovně učinil.
Ústavní soud byl proto nucen návrh odmítnout podle ustanovení §43 odst.1 písm.f) zák.č. 182/1993 Sb. jako návrh nepřípustný.
Návrh stěžovatele na postoupení podání "konzultační skupině při Nejvyšším státním zastupitelství resortu Úřadu vyšetřování" není možné akceptovat, neboť z pohledu ústavního soudu se jedná o věc pravomocně rozsouzenou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 29. dubna 1998