Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23.04.1998, sp. zn. II. ÚS 389/97 [ usnesení / CEPL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.389.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:2.US.389.97
sp. zn. II. ÚS 389/97 Usnesení II. ÚS 389/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti JUDr. V.N., zastoupeného advokátkou JUDr. I.G., proti nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4, ve věci návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 9. 11. 1992, ve znění , podání tomuto soudu doručených (naposledy dne 12. 9. 1997), a proti vyznačení doložky právní moci v dosud nepravomocném rozsudku ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 15 Ca 486/92 a proti postupu Městské části Praha 4 ve věci vyklizení jeho bytu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníka řízení a Městské části Praha 4, zastoupené JUDr. J.B., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Navrhovatel napadl ústavní stížností nečinnost Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 9. 11. 1992, ve znění podání tomuto soudu doručených (naposledy dne 12. 9. 1997), a skutečnost, že v dosud nepravomocném rozsudku ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 15 Ca 486/92, byla vyznačena doložka právní moci a dále postup Městské části Praha 4 ve věci vyklizení jeho bytu. Svou ústavní stížnost spojil s návrhem na vydání předběžného opatření, které má směřovat proti Městské části Praha 4 a s návrhem, aby bylo účastníkům uloženo nahradit jeho náklady řízení před Ústavním soudem. Navrhovatel byl až na nepřípustnou tzv. substituční doložku zastoupen v souladu se zákonem o Ústavním soudu a s ohledem na povahu tvrzeného zásahu Ústavní soud nedospěl k závěru, že by stížnost byla podána opožděně. Proto byly přezkoumány další podmínky pro řízení ve věci samé. Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou účastníků řízení, přesněji účastníka, kterým byl Obvodní soud pro Prahu 4 a vedlejšího účastníka, kterým byla Městská část Praha 4 z důvodů dále uvedených. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro II. ÚS 389/97 Prahu 4 ve svém vyjádření z 16. 2. 1998 potvrdila, že rozsudek ze dne 28. 6.1995, sp. zn. 15 Ca 486/92, skutečně nenabyl právní moci a doložka právní moci v něm byla vyznačena omylem, místo doložky plné moci v usnesení o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek z odvolání. O návrhu na vydání předběžného opatření nemohl Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodnout, neboť spis se od 10. 4. 1997 nachází u Nejvyššího soudu ČR s dovoláním navrhovatele proti usnesení o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek z odvolání. K návrhu se jako vedlejší účastník vyjádřila podáním z 26. 2. 1998 Městská část Praha 4 zastoupená pro řízení před Ústavním soudem JUDr. J.B. Ta uvedla, že ve věci návrhu Městské části Praha 4 na vyklizení bytu navrhovatele dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Poznamenala, že z nahlédnutí do spisu, který je nyní u Nejvyššího soudu ČR, by mohl Ústavní soud posoudit, zda navrhovatel nezneužívá svých práv v rozporu s dobrými mravy a brání vlastníkovi domu, tj. Městské části Praha 4, v jeho rekonstrukci. Dále poukázala na uzavřenou dohodu o vyklizení bytu s navrhovatelem, takže podanou stížnost třeba pokládat jen za další účelové jednání navrhovatele. Podle názoru vedlejšího účastníka je podání návrhu ve vztahu k vyznačení plné moci bezpředmětné, neboť se tak stalo omylem a navíc doložka právní moci není rozhodnutím ve smyslu §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Kromě toho se účastník domnívá, že ústavní stížnost byla podána po lhůtě. Na tomto základě dospěl Ústavní soud k závěru, že nejsou dány podmínky k projednání ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Pokud jde o návrh na vydání předběžného opatření vůči Městské části Praha 4, je nutno uvést, že podle ustanovení §80 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je předběžné opatření aktem Ústavního soudu, který směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí. V daném případě však Městská část Praha 4 vystupuje jako vlastník, tedy jako právnická osoba soukromého práva spravující svůj majetek, nikoli jako orgán veřejné moci vystupující v nadřazeném postavení vůči navrhovateli. Totéž platí i pro část petitu ústavní stížnosti, kterým se navrhuje uložit Městské části Praha 4 konkrétní příkazy a zákazy. To může učinit pouze Obvodní soud pro Prahu 4, který je orgánem, v jehož kompetenci je řešení takového sporu. Ústavní soud v této fázi řízení není pro rozhodnutí ve věci samé příslušný, neboť věc ještě pro jednání před ním nedozrála. Pokud jde o část petitu ústavní stížnosti směřující proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, konstatuje se, že návrh je nepřípustný, neboť jde o prvoinstanční rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci, jak vyplývá i z dopisu předsedkyně tohoto soudu JUDr. N.Z. ze dne 27. 12. 1995, sp. zn. Spr 265/93, který byl v kopii navrhovatelem předložen, a který byl potvrzen i stanoviskem předsedkyně senátu tohoto soudu i vedlejším účastníkem řízení, takže k němu ústavní soud pro nespornost přihlédl, i když neměl celý spis k dispozici. V dané fázi řízení zákon o ústavním soudu neumožňuje, aby byla věc posouzena z hlediska poslání ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, jehož kompetence je taxativně vypočtena v ustanovení čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR, přičemž v této kompetenci není zasahovat do řešení vlastnických a nájemních vztahů osob soukromého práva. Pokud jde o způsob poskytnutí soudní ochrany ze strany státu, je takový zásah ústavního soudu možný teprve po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon navrhovateli k ochraně jako práva poskytuje. Z předložených podkladů navrhovatelem vyplývá, že nejde o věc, které by podstatně přesahovala jeho osobní zájem a stejně tak nelze za dané situace uplatnit ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o ústavním soudu, neboť Obvodní soud pro Prahu 4 nemůže rozhodnout o II. ÚS 389/97 návrhu stěžovatele za situace, kdy je spis po dobu téměř jednoho roku u jiného soudu než toho, proti kterému návrh směřuje. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl v jednotlivých částech z výše uvedených důvodů podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 18211993 Sb. jako zjevně neopodstatněnou, podle písm. e) téhož ustanovení jako věc, k jejímuž projednání není příslušný a podle písm. f) téhož ustanovení jako návrh, který není přípustný. Protože návrh je odmítnut, je tím rozhodnuto pro výše uvedený nedostatek pasivní legitimace vedlejšího účastníka současně o návrhu na vydání předběžného opatření a o návrhu na úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 1998 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:2.US.389.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 389/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 23. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 16. 10. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-389-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 29917
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30