Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.10.1998, sp. zn. II. ÚS 423/97 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 127/12 SbNU 221 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.423.97

sp. zn. II. ÚS 423/97 Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti Ministerstva financí ČR, se sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem odboru právního a správních řízení privatizace, právně zastoupeného JUDr. J. H., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Plzni, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. 9 C 243/96, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Stěžovatel Česká republika - Ministerstvo financí ČR, Letenská 15, Praha 1, zastoupené JUDr. J. P., ředitelem odboru právního a správních řízení privatizace podal dne 3.11.1997 ústavní stížnost do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25.6.1997, sp. zn. 9 C 243/96, o určení vlastnictví. Stěžovatel podal svoji ústavní stížnost na základě ustanovení §72 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat právnická osoba podle čl.87 odst.1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem. V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že bylo napadeným rozsudkem určeno, že majetek státu, dům čp. 87 ve Velichově, se stavební parcelou č. 135 a stavební parcelou č.p.18 v katastrálním území Velichov, je ve vlastnictví obce Velichov. Dále uvedl, že napadeným rozsudkem bylo určeno, že dotčený majetek majetkem státu není. K tomuto určení došlo na základě volné, ničím nepodložené a mimo zákon jdoucí úvahy, kterou se rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy o odevzdání konfiskovaného majetku obcím přisuzují konstituční účinky. Na místo zákonných ustanovení se tyto závěry opírají o předválečné komentáře o rozdílu mezi převodem a přechodem vlastnictví a činí se tak ve zjevném rozporu s obsahem samotného rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku obcím a zcela ponechávají stranou ustanovení §309 a násl., §353 a násl., §431 a §504 o.z.o. z r. 1811, v době vydání rozhodnutí platného. Jde tu proto o nezákonný zásah do vlastnického práva, chráněného čl.11, odst.1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost splňuje předepsané obsahové a formální náležitosti, byla podána včas, když napadený rozsudek byl stěžovateli doručen dne 16. října 1997. K posuzované věci si vyžádal Ústavní soud vyjádření dalších účastníků řízení, to je Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech a současně si vyžádal spis sp. zn. 9 C 243/96. V průběhu řízení zjistil Ústavní soud z listinných podkladů tyto skutečnosti. Obec Velichov se žalobou podanou dne 27. 9.1996 u Okresního soudu v Karlových Varech proti České republice, zastoupené finančním referátem Okresního úřadu v Karlových Varech domáhala určení, že je vlastníkem domu č.p.87 se stavební parcelou č. 135 o výměře 397m2 a stavební parcelou č.18 o výměře 590m2 v katastrálním území Velichov s tvrzením, že tyto nemovitosti jí byly předány rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy ze dne 30.12.1949 Č.U.lll-145/46 ke dni 31.12.1949. Tímto dnem se stala obec jejich vlastníkem a vlastnictví znovu nabyla na základě ustanovení §2 odst.1 písm. c) zák.č.172/1991 Sb. Přes námitky žalované, že ze samotného znění rozhodnutí je zřejmé, že k 31.12.1949 na obec přešly jenom držba, užívání a správa, soud žalobě vyhověl s tím, že pro určení okamžiku vzniku vlastnického práva nutno považovat za rozhodující den odevzdání bez ohledu na pozdější zápis v pozemkové knize a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Krajský soud v Plzni nevyhověl podanému odvoláni a rozsudkem ze dne 15. září 1997 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V odůvodnění rozsudku s odkazem na jednotlivé námitky konstatoval, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví shledal v tom, že žalovaný odmítal dát souhlas k zápisu tohoto majetku do katastru nemovitostí jako majetku žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že se stal žalobce vlastníkem dotčených nemovitostí ke dni 31.12.1949, neboť u přídělu majetku žalobci nešlo o převod vlastnického práva, ale o přechod konfiskovaného majetku na nového nabyvatele na základě úředního rozhodnutí. Dále konstatoval, že podle tehdy platného o.z.o., nejednalo-li se o převod, ale o přechod vlastnického práva úředním výrokem, nebylo třeba k nabytí vlastnického práva intabulace zejména, když dekret č. 108/1945 Sb. žádné ustanovení o intabulaci, jakožto podmínce nabytí vlastnického práva, neobsahoval a neobsahoval je ani zákon č. 90/1947 Sb. Neshledal rozpor mezi odstavci I. a II. rozhodnutí, jímž žalobce nemovitosti získal, ale považoval je pouze za upřesnění v tom, že kromě vlastnického práva přechází na obec tímto dnem i některé nároky z doby minulé, kromě těch, které byly v odstavci III. tohoto rozhodnutí ponechány jinému orgánu. Podle právního názoru stěžovatele žádný ze závěrů Krajského soudu v Plzni nemá zákonné opodstatnění a namítal, že odvolací soud rozhodoval zcela pod vlivem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. 35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jako soud prvního stupně. K ústavní stížnosti se účastníci řízení vyjádřili tak, že navrhli její zamítnutí, a to prakticky ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v jejich rozsudcích. Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná. Na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., 28/1945 Sb. a 108/1945 Sb. byla provedena konfiskace majetku zemědělského, zemědělské půdy dále nepřátelského majetku Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu. Dekret ze dne 21.6.1945 č. 12/1945 Sb. se týkal konfiskace a urychleného rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Tento právní předpis obsahoval jednak ustanovení o konfiskaci majetku, jednak ustanovení o přidělování konfiskovaného majetku. Dne 20. 7.1945 pak prezident republiky vydává dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Ustanovení tohoto dekretu o přidělování zemědělské půdy se do značné míry překrývají s ustanovením dekretu č. 12/1945 Sb., mezi oběma dekrety je však řada rozdílů. Zřejmě nejzávažnější změnou je ustanovení §5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., podle něhož " přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Dekret č. 12/1945 Sb. zvláštní ustanovení o nabývání vlastnictví k přidělenému majetku nemá. Dekret č. 108/1945 Sb., ze dne 25.října 1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, upravoval jednak konfiskaci majetku, zřízení a činnost Fondů národní obnovy a přídělové řízení. Přídělové řízení mimo jiné specifikuje rozhodnutí o přídělu, včetně povinnosti orgánu, rozhodujícího o přídělu zaslat právoplatné rozhodnutí o přídělu příslušnému orgánu veřejné správy, jenž provede odevzdání přiděleného majetku. Pokud jde o samotný příděl, jedná se o institut společný pro všechny zmíněné dekrety a je derivativním nabytím podle ustanovení §423, o.z.o. - úplatným přechodem vlastnického práva, k němuž dochází na podkladě veřejnoprávní žádosti a který je dokonán právním úkonem - administrativním rozhodnutím. V tomto projednávaném případě to bylo provedeno "Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, č.j. C U III 145/49 ze dne 30.prosince 1949." V případě přídělu však nestačí k nabytí vlastnického práva pouhý právní titul, ale je zapotřebí tradice podle ustanovení §§426 - 431 o.z.o. Tato skutečnost plyne jednak z ustanovení §5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. a dále z ustanovení §5 odst.1, č. 4 dekretu č. 108/1945. Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, oblastní úřadovny v Karlových Varech, č. j. CU III-145/49, ze dne 30.prosince 1949 o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci, byla obci Velichov odevzdána budova č.p.87 se stavební parcelou č.135 a č.18 v katastrálním území Velichov, která dle přiloženého "Seznamu konfiskovaných nemovitých podstat, přicházejících v úvahu pro odevzdání obci" byla označena takto: druh nemovitosti: I. rodinné domky a bouračky a pod pol.12 je uvedeno v oddíle knihovní vlastník - vlastnictví fyzických osob. Je třeba rozlišovat nabytí vlastnictví k majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. V době vzniku těchto právních předpisů byl platný obecný zákoník občanský z roku 1811, podle něhož bylo vždy k nabytí vlastnického práva třeba intabulace dle ust. §431 o.z.o., což však neplatilo všeobecně. Nabytí konfiskovaného majetku bylo veřejnoprávní povahy a rozhodovalo se o něm pravomocným Rozhodnutím pověřeného Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí ani vkladu práva vlastnického do pozemkových knih ( tzn. intabulací práva vlastnického neboli provedení knihovního pořádku), ani hmotného odevzdání nemovitosti. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. žádné zvláštní ustanovení o nabytí vlastnického práva nemá, pouze ustanovení §13 citovaného dekretu předpokládá zápis (nikoliv vklad) přídělu do pozemkových knih, přičemž tento zápis nemá konstitutivní charakter. K nabytí vlastnického práva k zemědělskému majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. proto nebylo třeba vkladu do pozemkových knih. Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. pak výslovně určil v ustanovení §5, odst. 2 "přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Z toho vyplývá, že tento právní předpis tedy zjevně nevyžadoval pro nabytí vlastnického práva přídělcem intabulaci přídělu. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Sb. byl ryze veřejnoprávní normou ve které není výslovně stanoveno, že přídělce se stává vlastníkem. Obsahem těchto právních vztahů je přechod vlastnictví nejprve na stát a potom na přídělce, což je možno dovodit z obecného významu použitých slov a z argumentací ustanovení §13, který upravuje nakládání s přiděleným majetkem a ustanovení §16, které upravuje přechod nemovitostí a knihovních práv na stát, s použitím zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku, který na tyto věci již pamatuje výslovně. Dává přídělci právo zažádat o vklad, ukládá státním úřadům vklad pro přídělce zařídit, což znamená, že přídělce musí být vlastníkem. Jak vyplývá z části V. "Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci Velichov", budou v pozemkových knihách provedeny zápisy provádějící knihovní pořádek podle tohoto rozhodnutí o odevzdání pod I. a llI. odst.1, zejména 1. vymaží se práva uvedená pod III. odst.1 písm. a) vloží se vlastnické právo pro obec a vyznačí se, že závazky uvedené pod III. odst.1 písm. b) nepostihují odevzdané nemovitostí, anebo 2. se zapíší odevzdané nemovitosti do nových složek bez přenesení práv a závazků uvedených pod III. odst.1, je-li toho podle zák. č. 90/1947 Sb. účelné nebo nutné a v nich se vloží vlastnické právo pro obec. Z uvedeného je zřejmé, že již samotné Rozhodnutí Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy zakládá vklad vlastnického práva pro obec, která se stala vlastníkem na základě tohoto rozhodnutí a nikoliv jen správcem, jak uvádí stěžovatel. Právní účinky přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku, přidělenému podle dekretu prezidenta republiky, nastaly již výše uvedeným rozhodnutím. Na základě výše uvedených skutečností, kdy nebylo shledáno žádné porušení ústavnosti, Ústavní soud podle ustanovení §82 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost zcela zamítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 21. října 1998