ECLI:CZ:US:1998:2.US.469.97.1
sp. zn. II. ÚS 469/97
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek E.S. a J.M., obě zastoupeny advokátem J.H., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. 2 Cdon 1382/96-131, ze dne 23. 10. 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelky se svým návrhem domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo odmítnuto jejich dovolání, s odůvodněním, že nebyla dána přípustnost dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Stěžovatelky považují výklad zákona, který dovolací soud použil při posuzování přípustnosti dovolání dle uvedeného ustanovení, sice za teoreticky zajímavý a založený na racionálně logické konstrukci, ale nepřípustně intenzivní, čímž došlo k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, chráněného čl . 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II. ÚS 469/97
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 4 C 1059/92, včetně usnesení Nejvyššího soudu ČR, čj. 2 Cdon 1382/96-131, ze dne 23. 10. 1997, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Ústavní soud již v řadě svých předchozích rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že je jakožto orgán ochrany ústavnosti oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že tyto soudy nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. Toto se vztahuje i na řízení před Nejvyšším soudem ČR ohledně vyslovení přípustnosti dovolání. Z obsahu spisu Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 4 C 1059/97, bylo zjištěno, že soud prvého stupně uložil rozsudkem ze dne 30. 3. 1995 stěžovatelkám povinnost zaplatit Kč 176.800, - spolu s náklady řízení a co do návrhu na zaplacení dalších Kč 15.332,- žalobu vůči stěžovatelkám zamítl. Krajský soud v Hradci Králové změnil rozsudkem ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. 17 Co 635/95, rozsudek soudu prvého stupně tak, že zavázal stěžovatelky k úhradě Kč 147,333,30 spolu s náklady řízení a žalobu co do zaplacení Kč 44.799,- zamítl.
Nejvyšší soud ČR při posuzování přípustnosti dovolání dospěl k závěru, že ač odvolací soud užil ve formulaci rozsudku "měnící formule", nemění to nic na skutečnosti, že v přísudku co do částky 147.333,30 Kč ve skutečnosti rozsudek soudu prvého stupně ve smyslu §219 o.s.ř. potvrdil. Dále Nejvyšší soud v podstatě uvedl, že dle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé - což dále
II. ÚS 469/97
znamená, že přípustnost dovolání je založena na rozdílnosti -nesouladnost i rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvého stupně. Z uvedených částek je však dle Nejvyššího soudu zřejmé, že o takový případ se nejednalo. Nejvyšší soud dále shledal, že odvolací soud rovněž nevyslovil ve výroku svého rozhodnutí, že je proti němu přípustné dovolání, a že stěžovatelky ani nenavrhly, aby pro případ potvrzení rozhodnutí soudu prvého stupně byla vyslovena přípustnost dovolání. Konečně dle Nejvyššího soudu nedošlo ani k naplnění předpokladu přípustnosti dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., či zjištění vad řízení dle §237 o.s.ř., Nejvyšší soud ČR proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 4 věta prvá o.s.ř., aniž se tak mohl zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí.
V uvedeném postupu Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud neshledal nic, co by nasvědčovalo porušení principů, uvedených v hlavě páté Listiny. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Nejvyšší soud ČR se věcí zabýval a při rozhodování se řídil příslušnými ustanoveními hlavy třetí, části čtvrté o.s.ř. Navíc ani Ústavní soud neshledal ve výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., jehož nesprávnosti se stěžovatelky dovolávají, porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, ale naopak má za to, že stěžovatelky stále přehlíží, že byly-li soudem prvého stupně zavázány k platbě ve výši 176.800,- Kč, zatímco soudem druhého stupně jen ve výši 147.333,- Kč, potom jim bylo v částce 29.467,- Kč odvolacím soudem vyhověno, v důsledku čehož nejsou v této výši oprávněnými osobami k podání dovolání, ve zbývající částce 147.333,- Kč došlo k potvrzení prvostupňového rozhodnutí, a to s tím důsledkem, že nepřichází v úvahu právě jimi tvrzený dovolací důvod dle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., založený na změně prvostupňového rozhodnutí.
II. US 469/97
Pro úplnost s odkazem na konstantní judikaturu Ústavní soud znovu uvádí, že vychází z principu materiálního nazírání na právo, kterému jsou jakékoliv formální přístupy cizí, což jinými slovy znamená, že na správnosti závěru Nejvyššího soudu nemůže nic změnit formulace použitá krajským soudem ve výrokové části.
Uvedené skutečnosti jsou natolik zřejmé, že Ústavnímu
soudu nezbylo než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. c)
zák. č. 182/1993 Sb., odmítnout jako návrh zjevně
neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29.4.1998 JUDr. Iva Brožová
soudkyně ÚS