ECLI:CZ:US:1998:2.US.80.98
sp. zn. II. ÚS 80/98
Usnesení
II. ÚS 80/98
", ? v
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatelky Mgr. J. P., právně zastoupené advokátem J. H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, čj. 15 Co 442/97, za vedlejší účasti MUDr. E. P., takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaným ve věci, čj. 28 C 303195-21, dne 16. 1._1997. bylo rozhodnuto o rozvodu manželství Mgr. J. P. a MUDr. E.P., o svěření nezletilých dětí do péče matky a o povinnosti otce platit výživné na nezletilé děti.
K odvolání matky změnil Městský soud v Praze rozsudkem vydaným ve věci, čj. 15 Co 442/97, dne 9. ledna 1998, rozsudek soudu prvního stupně tak, že stanovil otci výživné na nezletilé děti ve výši 1.900,- Kč a 1.400,- Kč měsíčně.
Podle názoru stěžovatelky bylo rozhodnutím o povinnosti otce platit výživné na nezletilé děti pouze ve výši 1.900,- Kč, resp. 1.400,- Kč měsíčně porušeno ústavně zaručené právo nezletilých dětí na poskytování výživného ze strany rodičů podle schopností a možností rodičů dané ustanovením čl. 32 odst. 4 a 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zákon č. 2/1993 Sb., ve spojení s ustanovením §85 odst. 2 zákona o rodině.
K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení, Městský soud v Praze. Dle něho z odůvodnění stížnosti vyplývá, že byl napaden výrok o určení výživného ve výši 1.900,- Kč měsíčně a ve výši 1.400,- Kč měsíčně pro nezl. M. s tím, že bylo porušeno ústavou zaručené právo nezletilých dětí na poskytování výživného podle schopností a možností rodičů s odkazem na Listinu {čl. 32 odst. 4 a 6) a §85 odst. 2 zákona o rodině.
Podle názoru odvolacího soudu nelze se stanoviskem stěžovatelky souhlasit z důvodů, jež jsou podrobně uvedeny v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 1998, sp. zn. 15 Co 442/97. Na toto zdůvodnění výroku o výživném v plném rozsahu odkazuje s tím, že výživné ve výši 1.900,- Kč měsíčně pro nezl. R. a ve výši 1.400,- Kč měsíčně pro nezl. M. bylo určeno spíše při horní hranici. uváží-li se věk nezletilých dětí (10 a 6 let) na
straně jedné a průměrný čistý měsíční příjem navrhovatele ve výši 16.771,- Kč a odpůrkyně
7.199.- Kč. Přitom, jak je patrno z odůvodnění rozsudku, přihlížel odvolací soud ke skutečnosti, že odpůrkyně dosud vyvažuje svůj vyživovací příspěvek výkonem osobní péče o
nezletilé.
Pokud jde o námitku, že výživné nebylo vyměřeno ani ve výši zákonného životního minima. pak je třeba zdůraznit, že problematiku výživného řeší zákon o rodině v ust. §85 odst. 2 a 3 a §96 odst. 1. Těmito ustanoveními je soud vázán.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu o ní rozhodovat nepřísluší. Dle čl. 32 odst. 4 Listiny, jehož porušení je ústavní stížností napadáno, je péče o děti á jejich výchovu právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Dle čl. 6 cit. čl. Listiny podrobnosti stanoví zákon. Zákon, který v tomto případě z Listiny vychází, je zákon o rodině, který v §85 odst. 2 stanoví, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých možností a schopností. Dle §86 zákona o rodině je za podmínek zde uvedených k úpravě rozsahu vyživovacích povinností rodičů oprávněn soud.
K porušení ústavou zaručeného práva nezletilých dětí na poskytování výživného podle schopností a možností rodičů s odkazem na Listinu tak dle navrhovatelky nedošlo tím, že by soudy o výživném v souladu se; zákonem nerozhodly, ale tím, že částku přiznanou jako
výživné považuje za nedostatečnou. Tato námitka je zdůvodňována relací vyživovací povinnosti otce a matky. Otázka, kterou zde navrhovatelka nastoluje, však nespadá do pravomoci Ústavního soudu, její posouzení plně spadá do pravomoci obecných soudů.
Do pravomoci Ústavního soudu by spadala daná problematika pouze tehdy, pokud by navrhovatelka prokázala, že v řízení před obecnými soudy byla zkrácena na svých základních právech a svobodách, že by obecné soudy odmítly rozhodovat a jednat o podaném návrhu, eventuálně, pokud by zůstaly v řízení bez zákonného důvodu nečinné. Nic takového se však nestalo a ústavní soud konstatuje, že k porušení čl. 36 Listiny nedošlo.
Dle čl. 43 odst. 1 písm. e) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh. k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 29.4.1998