infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28.04.1998, sp. zn. II. ÚS 92/97 [ usnesení / CEPL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.92.97.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:2.US.92.97.1
sp. zn. II. ÚS 92/97 Usnesení Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele R.O., právně zastoupeného advokátkou JUDr. E.L., o ústavní stížnosti ze dne 19. 3. 1997, došlé ústavnímu soudu dne 19. 3. 1997, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, čj. 11 Co 209/96-29, za vedlejší účasti Lidového bytového družstva H.P., právně zastoupeného JUDr. J.P., takto: Ustavní stížnost se o d m í t á. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. dubna 1996, čj. 20 C 17/96-14, uložil stěžovateli (před obvodním soudem žalovanému) vyklidit byt č. 2 o velikosti 1+1 s příslušenstvím v suterénu domu čp. 1046, H.P., a vyklizený jej předat žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení v částce 1.690,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet jeho právní zástupkyně. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. listopadu 1996, čj. 11 Co 209/96-29, napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal R.O. ústavní stížnost, ve které vytýká odvolacímu soudu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Soudu I. stupně vytkl podjatost vůči jeho osobě, což vyjádřil též v odvolání. Odvolacímu soudu dále stěžovatel vytkl, že vycházel z dohody ze dne 8. 2. 1996, uzavřené mezi E.V. a vlastníkem bytu, aniž by zkoumal, zda tato dohoda může být považována za platný právní úkon. Namítl, že shora uvedená dohoda byla vzhledem k tomu, že byla E.V. podepsána v době, kdy tato byla silně rozrušena a též byla vzhledem ke svému věku silně sklerotická, neplatná. Městský soud v Praze ve věci samé odkázal ve svém vyjádření jako účastník řízení na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, čj. 11 Co 209/96-29, s tím, že mu jako soudu odvolacímu nevznikly pochybnosti o platnosti dohody ze dne 8. 2. 1996, ostatně její neplatnost v řízení nebyla namítána a nebylo možné ani použití ust. §3 odst. II. ÚS 92/97 1 obč. zák., a to ani v případě, že by takový postup byl z hlediska zachování dobrých mravů přípustný, neboť stěžovateli k předmětnému bytu žádné právo nesvědčí a nesvědčilo a rozhodnutím soudu v této věci nelze konstituovat neexistující právo. Stěžovatel vznesl námitku podjatosti vůči soudci, který ve věci rozhodoval v první instanci až po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně a odvolací soud se jí v odvolacím řízení jako jednou z odvolacích námitek zabýval. Odvolací soud ve svém postupu neshledává porušení práva stěžovatele dle čl. 36 Listiny a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Dle vyjádření vedlejšího účastníka řízení, Lidové družstvo H.P., rozsudkem Městského soudu v Praze, čj. 11 Co 209/96-29, ze dne 11. 11. 1996, nedošlo k porušení žádného práva stěžovatele, které mu zaručuje ústava. Stěžovateli nebyla odňata možnost jednat před soudem, navrhovat důkazy, vyjadřovat se ke způsobu vedení sporu a provedeným důkazům. Řízení před soudem I. i II. stupně proběhlo za dodržení procesněprávních i hmotněprávních ustanovení příslušných právních předpisů. Ze skutečnosti, že soud nevyhověl návrhu stěžovatele na zamítnutí žaloby, nelze dovodit, že soud je podjatý. Za účelem správných zjištění si Ústavní soud rovněž vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 20 C 17/96. Především je nutno předeslat, že Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, ledaže by postupem soudů bylo porušeno ústavně zaručené právo a svoboda. Dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy, Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Stěžovatel je toho názoru, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny, podle kterého se může každý domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Stěžovatel se domnívá, že soud I. stupně byl při rozhodování vůči jeho osobě podjatý, což také vyjádřil ve svém odvolání ze dne 30. 4. 1996. Podle čl. 36 odst. 1 usnesení předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny uveřejněného pod č. 2/1993 Sb. se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury ústavního soudu by k porušení v tomto článku ústavně upraveného práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoliv v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny upřena možnost domáhat se svého práva, popř., pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně, pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Nic takového se však v souzené věci nestalo a Ústavní soud proto konstatuje, že k porušení čl. 36 Listiny nedošlo. Občanský soudní řád (zák. č. 99/1991 Sb.) umožňuje v §15 odst. 2 účastníkům vznést k osobám soudců námitku podjatosti, o níž rozhoduje podle ust. §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. Je na účastníkovi, zda tento postup zvolí, či nikoli, vznese-li však námitku podjatosti po vyhlášení rozsudku soudu 1. stupně vůči soudci, který ve věci rozhodoval, je II. ÚS 92/97 posuzována v odvolacím řízení jako jedna z odvolacích námitek. Postupem odvolacího soudu nebylo porušeno právo stěžovatele zaručené mu čl. 36 Listiny. Dle §43 odst. 1 písm. c) soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu V Brně dne 28. dubna 1998

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:2.US.92.97.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 92/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 28. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 19. 3. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Cepl Vojtěch
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §3 odst.1
  • 99/1963 Sb., §15 odst.2, §16 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-92-97_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30048
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30