Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 09.12.1998, sp. zn. II. ÚS 99/98 [ usnesení / PROCHÁZKA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:2.US.99.98

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1998:2.US.99.98
sp. zn. II. ÚS 99/98 Usnesení ČESKÁ REPUBLIKA II. ÚS 99/98 USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti E.B. a V.B., oba zastoupeni JUDr. I.H., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 1997, čj. 6 Co 2177/97-88, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1997, čj. 23 C 289/96-58, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný. Dne 6. 3. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost stěžovatelů, kterou se domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 1997, čj. 6 Co 2177/97-88, a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 6. 1997, čj. 23 C 289/96-58 . Okresní soud v Českých Budějovicích svým rozsudkem ze dne 18. 6. 1997, čj. 23 C 289/96-58 přivolil k výpovědi z nájmu bytu ze dne 20. 12. 1996, sestávajícího z kuchyně, dvou pokojů, předsíně a příslušenství ve druhém podlaží domu v O., II.ÚS 99/98 kterou dal žalobce žalovaným, a stanovil, že nájemní poměr žalovaných skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni byt vyklidit do 15-ti dnů po poskytnutí přístřeší a uložil jim nahradit žalobci náklady řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. je dán, neboť žalovaní přes výstrahu porušují dobré mravy v domě. Povinnost žalovaných k vyklizení bytu vázal podle §712 odst. 5 obč. zák. na zajištění přístřeší s odůvodněním, že přiznání náhradního ubytování či náhradního bytu nepřichází v dané věci v úvahu, neboť nejde o rodinu s nezletilými dětmi a nárok na tuto formu bytové náhrady nelze založit na základě ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. Proti tomuto rozsudku se žalovaní odvolali. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 11. 1997, čj. 6 Co 2177/97-88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které odůvodnili tím, že rozsudky soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Namítali, že tvrzení žalobce o tom, že hrubě porušují dobré mravy v domě, není podloženo důkazy. Podle dovolatelů při výkladu ustanovení §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. mělo být přihlédnuto ke všem okolnostem případu. Nejvyšší soud jako soud dovolací po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné a proto dovolání žalovaných odmítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Dne 26. 11. 1998 požádal Ústavní soud Krajský soud v Českých Budějovicích, jakož i Okresní soud v Českých Budějovicích o vyjádření v této věci. II.ÚS 99/98 Dne 12. 11. 1998 obdržel Ústavní soud vyjádření Okresního soudu v Českých Budějovicích a dne 17. 11. 1998 vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatelé mají za to, že shora uvedené rozsudky spočívají na nesprávném právním posouzení věci, neboť ze strany žalobce došlo k extrémnímu zhoršení podmínek nájemníků. Tvrzení o tom, že nájemníci porušují své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, jsou podle stěžovatelů pouze tvrzeními žalobce, nejsou podložena objektivními důkazy, a nemělo by k nim být přihlíženo. Oba žalovaní jsou v plném invalidním důchodu, vždy řádně platili nájem, jejich dcera I.B. bydlí spolu s nimi, má dvouměsíční dítě a za těchto okolností je podle stěžovatelů rozhodnutí o pouhém poskytnutí přístřeší vzhledem k okolnostem z hlediska právního posouzení věci nesprávné. Stěžovatelé se domnívají, že byli zkráceni na svých právech daných jim Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Podle stěžovatelů došlo k porušení článků 3 odst. 1 a 3, čl. 24 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 a čl. 90 a čl. 95, 96 Ústavy. Ústavní soud dospěl k závěru, že k porušení výše uvedených ústavních práv stěžovatelů nedošlo. Ústavní soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a správně též tento stav právně posoudil. Okresní soud provedl velmi rozsáhlé dokazování ve věci, při kterém vyslechl řadu svědků (mj. i pracovníci stavebního úřadu k otázce provádění tzv. zabezpečovacích prací), provedl důkazy soudními spisy o trestním odsouzení žalovaného ve vztahu k žalobci, i dalšími listinnými důkazy. Také v odvolacím řízení byly provedeny ještě další listinné důkazy. II.ÚS 99/98 Důkazy doplnil odvolací soud a takto provedené důkazy nic nemění na správně zjištěném skutkovém stavu soudem prvního stupně a jemu odpovídajícímu právnímu zhodnocení. Podle §120 odst. 1 občanského soudního řádu jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle §120 odst. 3 může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Ústavní soud dospěl k závěru, že provedené důkazy byly soudem prvního stupně též správně zhodnoceny. Skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídala provedeným důkazům a vyústila i v odpovídající právní závěr o tom, že jsou splněny skutkové okolnosti výpovědi podle §711 odst. 1 písm c) obč. zák. Žalovaný jako nájemce jakož i ti, kdo s ním bydleli, přes písemnou výstrahu hrubě porušovali dobré mravy v domě ve smyslu §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. Porušování dobrých mravů nebylo ojedinělé a týkalo se soužití v domě. V souladu s ust. §712 odst. 5 obč. zák. vázal soud prvního stupně povinnost žalovaných vyklidit byt na poskytnutí přístřeší, neboť nájemní poměr končí výpovědí pronajímatele podle §711 odst. 1 písm. c) obč. zák. a nejde o rodinu s nezletilými dětmi. Přiznání náhradního ubytování či náhradního bytu nepřicházelo v daném případě v úvahu, neboť v době rozhodování nešlo o rodinu s nezletilými dětmi. Rozhodnutí o bytové náhradě odpovídalo tomu, že v době rozhodování soudu tu ještě nezletilé dítě nebylo. II.ÚS 99/98 Pro použití ust. §3 odst. 1 obč. zák. soud neshledal důvody a právě s odkazem na dobré mravy neshledal důvod rozhodnout o jiné bytové náhradě než zákon uvádí. Ustanovení §3 odst. 1. obč. zák. nemohl soud prvního stupně aplikovat, neboť toto ustanovení lze aplikovat pouze na výkon již existujícího práva či povinnosti a nelze na základě tohoto ustanovení konstituovat dosud neexistující právo či povinnost. Přiznání náhradního ubytování či náhradního bytu nepřichází v dané věci v úvahu, neboť nárok na tuto formu bytové náhrady nelze založit na základě ust. §3. odst. 1 obč. zák. V souladu s ust. §153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci. V době rozhodování nešlo o rodinu s nezletilými dětmi a v návaznosti na tuto skutečnost rozhodl soud správně a námitka, odvolání se stěžovatelů na skutečnost, že v současné době již má dcera stěžovatelů I.B. dítě, je irelevantní. Ústavní soud dospěl k závěru, že obvinění z rasové nesnášenlivosti ( čl. 3 odst. 1 a čl. 24 Listiny) je neopodstatněné, je bezdůvodné, není podloženo žádnými důkazy. Nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o rasově motivované jednání. Stěžovatelům nebyla způsobena újma na právech pro uplatňování základních práv a svobod ve smyslu čl. 3 odst. 3 Listiny. Nedošlo ani k porušení čl. 4 Ústavy, který" stanoví, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Nebylo porušeno ani právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. II.ÚS 99/98 Ústavní soud rovněž neshledal, že by došlo k porušení čl. 90 Ústavy (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům), čl. 96 Ústavy (všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva) nebo čl. 95 Ústavy (vázanost soudců zákonem). Právo na spravedlivý proces nebylo rovněž porušeno. Proto Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka předseda senátu ÚS V Brně dne 9. prosince 1998

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:2.US.99.98
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 99/98
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 9. 12. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 6. 3. 1998
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Procházka Antonín
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 40/1964 Sb., §3, §711 odst.1 písm.c, §712 odst.5
  • 99/1963 Sb., §120 odst.1, §120 odst.3
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík byt/vyklizení
diskriminace
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-99-98
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 31837
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-28