ECLI:CZ:US:1998:3.US.179.98
sp. zn. III. ÚS 179/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. 11. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S. a J.Z., obou zastoupených advokátem JUDr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. 2 A 411/98, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 29 Ca 144/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, označeným jako ústavní stížnost, brojí stěžovatelé proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998 (sp. zn. 2 A 411/98) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997 (sp. zn. 29 Ca 144/97) a tvrdí, že napadenými rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces "ve smyslu principů zakotvených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod", jakož i zásady čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení citovaných základních práv a svobod stěžovatelé spatřují v tom, že Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím zastavil řízení o jejich opravném prostředku proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení před tímto soudem z důvodu
nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Stěžovatelé pak dále ve své ústavní stížnosti dovozují, že řízení o soudních poplatcích se řídí zákonem č. 549/1991 Sb., a jako takové musí být řízením dvojinstančním, neboť proti rozhodnutí krajského soudu, byť se jedná o rozhodnutí v řízení dle hlavy páté občanského soudního řádu, bylo možno podat účinný opravný prostředek.
Občanský soudní řád upravuje správní soudnictví v samostatné části hlavy páté. Zde v ustanovení §244 a násl. je upraveno přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy obecnými soudy. Dle úpravy obsažené v občanském soudním řádu je přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, s výjimkou řízení ve věcech důchodového zabezpečení, řízením jednoinstančním (§246c o. s. ř.), a proto nelze pro toto řízení použít ustanovení části čtvrté občanského soudního řádu, o opravných prostředcích. Navíc je v zákoně výslovně stanoveno (§250s odst. 1 o. s. ř.), že proti rozhodnutí soudu v řízení podle této části občanského soudního řádu nejsou přípustné opravné prostředky, proto nelze než souhlasit s rozhodnutím vrchního soudu (o zastavení řízení), pokud ve věci bylo podáno odvolání, neboť není žádný funkčně příslušný soud, který by o takovémto opravném prostředku mohl rozhodnout.
Při úvaze nad posuzovanou ústavní stížností bylo třeba vycházet ze současné úpravy správního soudnictví, v němž totiž krajský soud není soudem I. stupně, jak se stěžovatelé ve své ústavní stížnosti domnívají a soud vyšší (vrchní soud) soudem odvolacím; proto nezbylo, než dovodit, že také ústavní stížnost je za současné právní úpravy zjevně neopodstatněná a jako o takové rozhodnout odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto rozhodnutí je patrno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. listopadu 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu Ústavního soudu