infUs2xVecEnd, infUsVec2, infUsKratkeRadky-115-001,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.04.1998, sp. zn. III. ÚS 278/97 [ nález / ŠEVČÍK / výz-3 ], paralelní citace: N 49/10 SbNU 329 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:3.US.278.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)

Nabývání vlastnického práva k zemědělské půdě v České republice devizovými cizinci

Právní věta Zákazu převést půdu do vlastnictví devizových cizozemců, danému ustanovením zák. č. 229/1991 Sb., nelze rozumět jinak, než že se vztahuje toliko a výslovně na převody vlastnictví k nemovitostem v režimu tohoto zákona, přesněji řečeno, uvažovaný zákon představuje (a contrario) jeden ze zákonem stanovených definičních znaků oprávněné osoby (§4 cit. zák.) a jako takový upíná se k subjektu nároku, nikoli však již k věci samé (objektu), která v režimu tohoto zákona byla již za podmínek stanovených tímto zákonem vydána.

ECLI:CZ:US:1998:3.US.278.97
sp. zn. III. ÚS 278/97 Nález Ústavní soud rozhodl dne 30. 4. 1998 ve věci stěžovatele Ing. J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997, sp. zn. 45 Ca 9/97, o vklad vlastnického práva k nemovitostem, takto: 1. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997, sp. zn. 45 Ca 9/97, se zrušuje. 2. Návrh na zrušení ust. §3 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 al. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) a za podmínek stanovených zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.], napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. června 1997 (sp. zn. 45 Ca 9/97) a tvrdil, že toto rozhodnutí obecného soudu jako orgánu veřejné moci je v rozporu jak se zákonem o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (č. 229/1991 Sb.), tak s ústavním pořádkem České republiky; v obsáhlém odůvodnění své ústavní stížnosti obecnému soudu - stručně shrnuto - vytkl, že odepřením vkladu vlastnického práva k blíže popsaným a označeným nemovitostem v kat. území K., které zamýšlel formou daru převést na svého syna (žijícího jako státní příslušník jiného státu trvale mimo území ČR), daný soud zasáhl do jeho vlastnického práva (k uvedeným nemovitostem), které se tak stalo "právem omezeným a pozbývajícím stejného zákonného obsahu a ochrany jako jiné vlastnické právo". S připomenutím své příslušnosti k československému zahraničnímu vojsku za druhé světové války a šikan a pronásledování, jimiž byl posléze ze strany státu vystaven, navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem vpředu označené rozhodnutí obecného soudu zrušil. Předsedkyně senátu obecného soudu, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, k výzvě Ústavního soudu (§30 odst. 3, §42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřila tak, že její vývody odmítla, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že toto rozhodnutí je v plném souladu se současnou právní úpravou, která "nabývání nemovitostí v tuzemsku devizovými cizinci, kteří nejsou občany České republiky, nepřipouští (§17 zák. č. 219/1995 Sb., §3 zák. č. 229/1991 Sb.), jako taková je také v souladu s Ústavou České republiky [čl. 14 (?) úst. zák. č. 1/1993 Sb.]", a proto navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl. Obdobné stanovisko zaujal i Katastrální úřad v N.; podle jeho názoru jak jeho vlastní rozhodnutí, tak rozhodnutí obecného soudu, plně respektuje současné platné zákony, z nichž při zamítavém stanovisku (stran uvažovaného vkladu vlastnického práva ve prospěch stěžovatelova syna) také vycházel, a proto také (podle obsahu vyjádření) navrhl zamítnutí posuzované ústavní stížnosti. Jak z odůvodnění napadených rozhodnutí, tak z vývodů ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel jako vlastník vpředu zmíněných nemovitostí, které získal zpět do svého vlastnictví v režimu zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (§9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb.), tyto převedl darovací smlouvou ze dne 21. srpna 1996 na svého syna, který jako státní občan Velké Británie se trvale zdržuje mimo území České republiky; z těchto skutečností oba orgány veřejné moci odvodily zákonnou překážku, která brání vkladu (převedeného) vlastnického práva do katastru nemovitostí (§17 zák. č. 219/1995 Sb., §3 zák. č. 229/1991 Sb.). Ústavní stížnost je důvodná. Nesporné mezi účastníky řízení o ústavní stížnosti je, že stěžovatel posuzované nemovitosti nabyl do svého vlastnictví jednak na základě odevzdacích listin ze dne 24. března 1947 (parcela č. 209 kat. úz. K.- D 280/47 a D 362/47 a tuto nemovitost od té doby nepřetržitě vlastní, kterýmžto tvrzením se orgány veřejné moci nikterak nezabývaly), jednak (co do ostatních parcel) v režimu zákona č. 229/1991 Sb. a v intencích nálezu Ústavního soudu, a to na základě rozhodnutí o schválení dohody o vydání věci (ze dne 27. března 1996) uzavřené mezi ním a Z. d. v K.; takto konstituované vlastnictví stěžovatele (k p. č. 209 kat. území, jak vpředu), případně vlastnictví (k ostatním parcelám) nabyté (obnovené) v režimu již dříve citovaného zákona a nálezu Ústavního soudu, není co do svého obsahu postiženo - v obecném smyslu - jinými omezeními, než těmi, která plynou ze zákona - v posuzované věci ze zákona č. 219/1995 Sb., nikoli však již zákazem plynoucím z ustanovení §3 zák. č. 229/1991 Sb. Nadto ze současného stavu dokazování není zřejmé, jakým právním režimem se řídí již dříve zmíněná parcela č. 209 kat. úz. K., jež údajně zůstala od roku 1947 v nepřetržitém vlastnictví stěžovatele jako dědice. Zákazu převést půdu do vlastnictví devizových cizozemců, danému posléze citovaným ustanovením zák. č. 229/1991 Sb., nelze však rozumět jinak, než že se vztahuje toliko a výslovně na převody vlastnictví k nemovitostem v režimu tohoto zákona, přesněji řečeno, uvažovaný zákon představuje (a contrario) jeden ze zákonem stanovených definičních znaků oprávněné osoby (§4 cit. zák.) a jako takový upíná se k subjektu nároku, nikoli však již k věci samé (objektu), která v režimu tohoto zákona byla již za podmínek stanovených tímto zákonem vydána. Jestliže tedy stěžovatel, jako dárce, darovací smlouvou ze dne 21. srpna 1996 ve smlouvě označené parcely převedl na svého syna, byť se jednalo na jeho straně o devizového cizozemce, učinil tak platně a ve shodě se zákonem, neboť pro zákonem tolerovaný úzký příbuzenský vztah obecný zákaz převodu nemovitostí na cizozemce v jeho případě pro zákonnou výjimku neplatí [§17 písm. c) zák. č. 219/1995 Sb.]; jestliže tedy orgány veřejné moci, řídíce se odlišným právním názorem, odepřely stěžovateli zápis (převodu) vlastnického práva do katastru nemovitostí, omezily jej bez zákonného podkladu v dispozici s jeho vlastnictvím a rušivě tak (z hlediska obdarovaného) ústavně nepřípustným způsobem zasáhly do vztahů chráněných ustanovením čl. 11 al. 1 Listiny základních práv a svobod. Takto vyložené důvody současně odůvodňuje odmítavý výrok stran návrhu na zrušení ust. §3 zák. č. 229/1991 Sb., v současně platném znění, neboť v jejich světle jeví se tento návrh jako zjevně neopodstatněný, aniž by bylo třeba zkoumat, zda návrh vznesený u jednání dne 30. dubna 1998 splňuje formální podmínky předepsané zákonem (§74 zák. č. 182/1993 Sb.). Vycházeje z naznačených úvah dospěl Ústavní soud posléze k závěru, že obecný soud, jehož vývody učiněné v tomto řízení sluší odkázat na rozhodovací důvody tohoto nálezu, současně neučinil zadost povinnostem uloženým mu ustanovením článku 95 odst. 1 úst. zák. č. 1/1993 Sb., a proto jeho rozhodnutí (pravomocný rozsudek ze dne 5. června 1997) zrušil [§82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30. dubna 1998

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1998:3.US.278.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 278/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení) N 49/10 SbNU 329
Populární název Nabývání vlastnického práva k zemědělské půdě v České republice devizovými cizinci
Datum rozhodnutí 30. 4. 1998
Datum vyhlášení  
Datum podání 30. 7. 1997
Datum zpřístupnění 15. 10. 2007
Forma rozhodnutí Nález
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 3
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Ševčík Vlastimil
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
vyhověno
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 219/1995 Sb., §17 písm.c
  • 229/1991 Sb., §3, §4, §9 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstřík vlastnické právo/přechod/převod
katastr nemovitostí/vklad
katastr nemovitostí/záznam
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-278-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 30222
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30