ECLI:CZ:US:1998:4.US.168.98
sp. zn. IV. ÚS 168/98
Usnesení
IV. ÚS 168/98
USNESENÍ
Ústavní soud rozhodl dne 25. června 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti T., zastoupené JUDr. A.J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 1997, čj. 38 Ca 297/96-19, rozhodnutí FŘ ze dne 17. 7. 1995, čj. 3550/13/95, a platebnímu výměru F.ú., ze dne 31. 8. 1995, čj. 9765/930/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, FŘ a F.ú. stěžovatelka uvádí, že jí finanční úřad platebními výměry dodatečně doměřil daň z obratu ve výši 13 702 317,-- Kč a předepsal zvýšení této daně v celkové výši 2 740 463,-- Kč, neboť na základě provedené kontroly dospěl k závěru, že stěžovatelka účtovala nákup motorové nafty v rozporu se zákonem o dani z obratu a jeho prováděcí vyhláškou. Skutečnost, že správce daně považoval
2 IV. ÚS 168/98
nákup motorové nafty od fyzické osoby nezapsané do obchodního rejstříku, podnikající pouze na základě živnostenského oprávnění, za nákup od neplátce daně, a proto stěžovatelce daň doměřil bez ohledu na to, že na fakturách od dodavatele motorové nafty byl u ceny uveden údaj "s daní", považuje stěžovatelka za nepřípustné dvojí zdanění zboží. K zásahu do práv stěžovatelky došlo podle jejího tvrzení i rozsudkem Městského soudu v Praze, který v odůvodnění svého rozsudku zamítajícího žalobu stěžovatelky dovodil, že došlo-li k nákupu od neplátce daně z obratu s tím, že toto zboží bylo v nezměněném stavu dále prodáno, musel ten, kdo takto zboží nakoupil a dále prodal, daň odvést, jestliže odběrateli fakturoval s daní. Tento zásah spočívá podle stěžovatelky v nesprávné právní kvalifikaci případu městským soudem, který při rozhodování upřednostnil před zákonem vyhlášku provádějící zákon o dani z obratu, tedy předpis nižší právní síly, který je navíc podle jejího názoru v některých aspektech jeho aplikace v rozporu se zákonem o dani z obratu. Z důvodu porušení ustanovení článku 4 odst. 1 a článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle kterých lze povinnosti , resp. daň, ukládat jen na základě zákona, stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud výše citovaná rozhodnutí finančních orgánů a Městského soudu v Praze zrušil.
Z obsahu spisu FŘ, sp. zn. 3550/13/95, Ústavní soud zjistil, že F.ú. po provedené kontrole doměřil stěžovatelce platebním výměrem čj. 9765/930/95 daň z obratu za období září - prosinec roku 1992 ve výši 13 702 317,-- Kč a platebním výměrem čj. 9766/930/95 předepsal zvýšení této daně ve výši 20 %, tj. v celkové částce 2 740 463,--, a to proto, že podle výsledků kontroly v uvedeném období stěžovatelka nakoupila motorovou naftu od firmy Z., jako fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění nezapsané do obchodního rejstříku, tedy od neplátce daně z obratu, takže při uskutečnění zdanitelného plnění to byla stěžovatelka, jež měla povinnost daň z obratu odvést. Odvolání stěžovatelky, poukazující na nedostatečně zjištěný skutkový stav, porušení procesních předpisů a důkazy získané v rozporu se zákonem, FŘ již citovaným rozhodnutím zamítlo. V odůvodnění tohoto rozhodnutí finanční ředitelství vysvětlilo, že nákupem zboží od neplátce daně z obratu se toto zboží posuzuje jako zboží vlastního nákupu ve smyslu ustanovení §2 odst. 5 vyhlášky č. 560/1990 Sb., a vypořádalo se i s ostatními námitkami uvedenými v odvolání, a to rovněž konstatováním, že postup finančního úřadu byl v souladu se zákonem, a to s ustanovením §31 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
3 IV. ÚS 168/98
Ze spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 297/96, je zřejmé, že stěžovatelka v žalobě proti rozhodnutí FŘ opakovaně poukazovala na nedostatky, namítané již v odvolání, že však Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím žalobu zamítl. Důvody tohoto rozhodnutí městský soud opřel o ustanovení §2 a §3 odst. 1 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ustanovení §2 odst. 5 vyhlášky FMF č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu, a o příslušná ustanovení Sazebníku daně z obratu platného pro rok 1992, z nichž dovodil správnost postupu finančních orgánů vzhledem ke zjištění, že stěžovatelka nakoupila motorovou naftu za účelem jejího dalšího prodeje v nezměněném stavu a při následném prodeji dalšímu odběrateli V.J. ji fakturovala s daňovým údajem "s daní", kterou však neodvedla. Jak Městský soud v Praze uvedl v odůvodnění svého rozsudku, došlo-li k nákupu zboží od neplátce daně z obratu s tím, že toto zboží bylo v nezměněném stavu dále prodáno, musel ten, kdo takto zboží nakoupil a dále prodal, daň z obratu odvést, jestliže odběrateli fakturoval s daní. Námitku dvojího zdanění Městský soud v Praze nepovažoval za důvodnou a odkázal na ustanovení odst. 18 společných ustanovení Sazebníku daně z obratu, které takovýto případ nákupu zboží neplátcem daně považuje za nákup uskutečněný v maloobchodní prodejně. Městský soud se rovněž vyjádřil i k ostatním námitkám, týkajícím se způsobu vedení řízení, hodnocení důkazů a rozporů v argumentaci F.ú., obsažené ve zprávě o kontrole.
Stěžovatelka, jak již bylo konstatováno, argumentuje porušením ustanovení článku 4 odst. 1 Listiny, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, jakož i ustanovení článku 11 odst. 5 Listiny, stanovícího, že daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, uvádějíc, že jak finanční orgány, tak i městský soud, při posuzování daňové věci upřednostnily sazebník daně z obratu, který je součástí prováděcího předpisu, před zákonem. Podle názoru ústavního soudu však tato argumentace stěžovatelky neobstojí. V případech, kdy ústavněprávní normy odkazují na zákon, není vždy vyloučena bližší úprava normami nižší právní síly. Tak je tomu pouze tehdy, kdy ústavní zákon takovou úpravu vyhrazuje výslovně pouze zákonu, jak je tomu např. u článku 4 odst. 3 Listiny, nikoliv však v případě článku 4 odst. 1 Listiny, jenž nevylučuje, aby na základě zákona a v jeho mezích mohla vydat ministerstva a jiné správní úřady normativní akty nižší právní síly, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Výrazu "na základě zákona" je tedy třeba rozumět tak, že povinnosti mohou být ukládány nejen zákonem, ale i jinou, sekundární normou, i když pouze v případě, že k tomu byla tato norma zmocněna předpisem s právní silou zákona. Takového zmocnění se dostalo Federálnímu ministerstvu
IV. ÚS 168/98
financí v ustanovení §6 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, na jehož základě vydalo vyhlášku č. 560/1990 Sb., kterou se provádí zákon o dani z obratu a jejíž nedílnou součástí je i Sazebník daně z obratu. Nelze tedy přisvědčit stěžovatelce, že aplikací prováděcí vyhlášky a sazebníku se finanční orgány a Městský soud v Praze ocitly v rozporu s výše citovanými ustanoveními Listiny. Co se týče námitky porušení práva na spravedlivé projednání věci, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá tytéž skutečnosti, které v podstatě uvedla v odvolání a v žalobě, a že tato její polemika se závěry orgánů, které v její věci rozhodovaly, neobsahuje nic, co by nasvědčovalo ústavnímu porušení jejích práv, když navíc stěžovatelka ani blíže neuvedla, v čem spatřuje rozpor aplikace citované vyhlášky se zákonem o dani z obratu.
Ústavní soud tedy neshledal, že by rozhodnutími správních orgánů, jakož i rozhodnutím Městského soudu v Praze, došlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, přičemž tato skutečnost se mu jeví natolik evidentní, že stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. června 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu