ECLI:CZ:US:1998:4.US.323.97
sp. zn. IV. ÚS 323/97
Usnesení
IV. ÚS 323/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti A.H., zastoupené advokátem JUDr. A.R., proti rozhodnutím Okresního státního zastupitelství, čj. Zt 91/96, ze dne 3.5.1996, a Vrchního státního zastupitelství, čj. VZz 491/96, ze dne 23. 12. 1996, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na čl. 12 a čl. 36 odst. I Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označených rozhodnutí okresního a vrchního státního zastupitelství.
Ve svém podání stěžovatelka uvádí, že dne 2. 12. 1995 podal její právní zástupce podnět k zahájení trestního stíhání proti L.M., který dne 8. 11. 1995 vešel do domu stěžovatelky a fyzicky ji napadl tyčí. Stěžovatelka má od této události strach o svůj život a je stále nemocná. Podnět prošetřil Okresní úřad vyšetřování Policie ČR a na základě výsledku tohoto šetření pak Okresní státní zastupitelství svým usnesením ze dne 3. 5. 1996 rozhodlo o postoupení věci přestupkové komisi Městského úřadu B., neboť podle jeho názoru výsledky dosavadního šetření nenasvědčují tomu, že se jedná o trestný čin. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje s tímto závěrem okresního státního zastupitelství svůj nesouhlas a namítá podjatost policistů z důvodu, že L.M. je velmi dobrým kamarádem výše postaveného policisty V. Stížností napadené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství bylo navíc
2 IV. ÚS 323/97
stěžovatelce zasláno až po její urgenci. Dne 4.6.1996 zaslala pak stěžovatelka Ministerstvu spravedlnosti stížnost proti tomuto rozhodnutí okresního státního zastupitelství, kterou ministerstvo postoupilo k vyřízení Vrchnímu státnímu zastupitelství v O. Vrchní státní zastupitelství dne 23. 12. 1996 stěžovatelce sdělilo, že ve věci její stížnosti, kvalifikované jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, nebyly po prošetření shledány podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona podle §266 trestního řádu. Stěžovatelka se s tímto závěrem neztotožnila a zaslala další přípisy Ministerstvu spravedlnosti a Ministerstvu vnitra, které však byly odkládány. Obrátila se proto se svou ústavní stížností na Ústavní soud, neboť shora označenými rozhodnutími okresního a vrchního státního zastupitelství bylo podle jejího názoru zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv garantovaných čl. 12 Listiny, stanovícím nedotknutelnost obydlí, a čl. 36 odst. 1 Listiny, určujícím, že každý se může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V závěru ústavní stížnosti pak stěžovatelka navrhuje zrušení obou stížností napadených rozhodnutí.
Po seznámení se s obsahem návrhu stěžovatelky a připojených příloh se Ústavní soud nejprve zabýval otázkou, zda návrh splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, v platném znění, včetně otázky, zda byla stížnost podána ve lhůtě
stanovené v ustanovení §72 odst. 2 tohoto zákona. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k Ochraně práva poskytuje. V daném případě bylo rozhodnutí Okresního státního zastupitelství ve Z. ze dne 3.5.1996 stěžovatelce doručeno po její urgenci v průběhu měsíce května 1996, jak sama uvádí ve své stížnosti ze dne 4. 6.1996, adresované Ministerstvu spravedlnosti. Další stížností napadené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v O. ze dne 23.12.1996 pak bylo stěžovatelce doručeno v závěru roku 1996. Jestliže ústavní stížnost byla, jak je patrno z razítka poštovního úřadu v U. předána poštovní přepravě teprve dne 1.9.1997, stalo se tak po uplynulí zákonné 60 denní lhůty Pro její podání, a proto musela být podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 1998
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj